Katedrála svatého Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie je nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu. Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi. Při této příležitosti byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály se třemi věžemi, přerušená husitskými válkami. Po výpravě Břetislava I. do Hnězdna roku 1038 do rotundy přibyly ukořistěné ostatky sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa. Po požáru, který již hotové dílo postihl roku 1091, byla definitivně dokončena v roce 1096. Po rozhodnutí papeže o založení pražského arcibiskupství a o korunovaci králů bylo v roce 1344 položen základní kámen katedrály.
Hlavní iniciátorem reprezentativní stavby byl pozdější český král a římský císař Karel IV., ale dominantní osobou při založení byl jeho otec, Jan Lucemburský, který se podílel na slavnostním zahájení. Podle kronik sahají počátky k stavbě až do období raného středověku, kdy na místě rotundy vznikla trojlodní bazilika, která postupně připravovala půdu pro Velkolepý chrám. První zmínky o nadcházející výstavbě a o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství se objevují v souvislosti s paprněmi, které papež udělil Arnoštovi z Pardubic, hlavnímu pražskému arcibiskupovi.
Arnošt z Pardubic byl ustanoven arcibiskupem díky papežským bulám ze dne 30. dubna 1344 a 5. května 1344 mu bylo uděleno právo korunovat českého krále. Slavnostní přijetí pallia a korunovační obřady se odehrávaly 21. listopadu 1344, kdy Jan Lucemburský položil základní kámen katedrály v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství; přítomni byli Karel IV. a Jan Jindřich a pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Vedoucím architektem se stal Matyáš z Arrasu, který zahájil stavbu a vynikl ve stavebním řešení chóru a stavby severní sakristie. Po jeho smrti roku 1352 převzal řízení Petr Parléř a rozvíjel dílo ve smyslu slohu, který dnes bývá označován jako síťová a hvězdicová gotika.
Parléř dokončil trojlodní katedrálu s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí, založil velkou zvonovou věž a zaklenul chór. Práce však z důvodu náročnosti trvaly déle než jeden život; po jeho smrti pokračovali jeho synové a následně se stavba zastavila na dlouhé období. Západní část lodi s dvojvedžovým průčelím byla dokončena až v 19. století na základě projektů Josefa Mockera a Josefa Krannera; dostavba trvala od roku 1873 do roku 1929. Slavnostní vysvěcení dostavěné katedrály proběhlo 12. května 1929 a byla veřejnosti zpřístupněna 28. září téhož roku.
Uvnitř hlavní lodi se nacházejí 21 bust panovníků, biskupů, královen i stavitelů z dílny Petra Parléře. Kaple sv. Václava je jednou z nejvýznamnějších částí prostoru, kaple byla vysvěcena v roce 1367 a do roku 1373 vyzdobena. V jižním ochozu stojí monumentální stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého z roku 1736 a vedle něho jsou barokní řezby znázorňující pustošení chrámu roku 1619 a útěk Zimního krále roku 1620. Zbytky gotické a renesanční výzdoby doplňují bohatou galerii a sbírky umění ze známého období středověku až po novověk.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je od roku 1997 oficiálně pojmenována jako hlavní chrám Pražského hradu, který slouží nejen bohoslužbám, ale i jako symbol státní státnosti a pokladnice českých korunovačních klenotů. Opevněná správa areálu Pražského hradu zajišťuje provoz, rekonstrukce a turistický provoz, zatímco Metropolitní kapitula u svatého Víta spravuje liturgický provoz a mobiliář. Po 1989 byl katedrální prostor důležitým místem české historie a náboženské identity a v roce 2011 se zde konal státní pohřeb Václava Havla.
V současnosti zůstává katedrála svědkem bohoslužeb, korunovacích a kulturních akcí. Zároveň reprezentuje důležitou architektonickou kapitolu evropského pozdně gotického stavitelství a symbol české státnosti. Svatovítská katedrála tak nadále formuje pohled na Prahu jako město s hlubokou historickou kontinuitou a světovým kulturním dědictvím.
Na závěr si připomeňme, že název katedrály může býti zapisován různě, včetně “katedrála svatého Víta” a “Svatovítská katedrála”; moderní praxe často uvádí oficiální název “Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha” s poznámkou o mariánském zasvěcení. Historický vývoj a význam chrámu je však neoddělitelně spojen s českou státností a s osudy Pražského hradu.
Co dělat při návštěvě
Při prohlídkách zbývá sledovat přístupnost interiérů a dodržovat řád liturgických slavností; areál Pražského hradu a katedrála jsou spravovány Správou Pražského hradu a Metropolitní kapitulkou u svatého Víta.
Katedrála svatého Víta: Celý příběh o nejkrásnějším chrámu v srdci Evropy
tags: #jak #se #jmenovala #svatovitska