V klášteře Nový Dvůr na Toužimsku žijí mniši, kteří se věnují nejen modlitbám, ale chovají i ovce, hospodaří v lese a vyrábí výbornou horčici a další výrobky, které pocházejí z mateřského kláštera Sept-Fons ve Francii, kde mniši sídlí již od 12. století. Hořčice je vyráběna podle originální trapistické receptury. Jedná se o výrobek vysoké kvality, příbuzný druhu francouzské hořčice. Skleničky z Nového Dvora se kromě Francie prodávají v Německu, Rakousku, Maďarsku. V Česku je najdete v brněnské prodejně klášterních produktů Benediktus, v klášterních koutcích karmelitánských knihkupectví, v prodejnách zdravé výživy a také v řetězci Makro. Dále se vyrábí široká paleta dalších výrobků jako jsou potravinářské doplňky, bio produkty pro snídaně, sušenky, zavařeniny, želé, přírodní multivitamíny a minerály, které také navazují na tradici produktů z mateřského kláštera Sept-Fons ve Francii. Jejich tradice v pěstování ovoce a cereálií je dovedla k ovládnutí přírodního bohatství prostředí, kde žijí.
O komunitě a založení kláštera
O komunitě: v roce 1991 přišli první Češi do opatství Sept-Fons ve Francii. Po sedmi letech se někteří vrací s plánem založit klášter v České republice. V roce 1999 byl objeven zchátralý barokní statek Nový Dvůr, který byl tím pravým místem pro vznik kláštera. Klášter Nový Dvůr byl postaven podle architektonického návrhu londýnského architekta Johna Pawsona a jeho spolupracovníků. Stavba kláštera byla zahájena v květnu roku 2000, některé přípravné práce byly provedeny již v roce 1999. Kostel byl vysvěcen 2. září 2004. Řehole svatého Benedikta a cisterciácká tradice v sobě vyváženě pojí společný život a nezávislost, práci a modlitbu, chudobu, avšak nikoli nouzi, ticho, prostor a přísnou samotu, jež umožňují směřovat k Bohu v bratrské atmosféře. Cisterciácký mnich je cenobita.
Praktiky a život mnichů
„Ze začátku se třeba musí člověk smířit s tím, že už nikdy nebude lyžovat. Když napadne sníh, tak si člověk třeba pomyslí ‚to bych měl velkou chuť.’... Když jde o mnicha, ten se dobrovolně vzdává obvykle užívaných prostředků, neboť věří, že nejen jeho modlitba, ale vůbec celý jeho život má nadpřirozený účinek.“, říká jeden z bratří při prohlídce areálu. Trapisté zachovávají Řeholi sv. Benedikta, ve které je věnováno hodně prostoru modlitbě, ale kde se klade také důraz na manuální práci. Tuto řeholi vystihuje heslo benediktinů: latinsky „Ora et labora“ v překladu „modli se a pracuj“.
Proč trapisté v Novém Dvoře udržují v klauzuře ticho? Co znamená přísná observance? Dají se mnišské modlitby aktualizovat na potřeby současných problémů ve světě? Kláštery působí v dnešní době jako tajemná místa. Co se v nich skrývá? Poslední pozůstatky středověku?
Život v Soběšicích a klariskách: jiný pohled na klášter
Poslední část textu přesouvá pohled na klášter sester klarisek v Soběšicích. Stavba je moderní a sestry, které nám otevřou, se rády smějí a vypadají docela normálně. Každá z nás v určité chvíli objevila, jak strašně moc ji Bůh má rád. Na takovou lásku se dá odpovědět jedině láskou. Opustit všechno, co mám a co jsem, a jít za ním. To neznamená, že každý, kdo potká Boží lásku, musí jít do kláštera. Člověk může založit rodinu a přitom žít velmi intenzivně ve vztahu s Bohem. Ale každá z nás jednou poznala, že její cesta je jiná. Opustit všechno, nevázat se na žádného konkrétního člověka, žít jenom pro Boha a pro všechny lidi se stát sestrou.
Rozdělení úkolů a vnitřní život komunit
V našem společenství je nás v současné době jedenáct. Sestry různého věku, různé národnosti, z různých prostředí. Naše představená je Němka, kromě ní zde žijí Češky i Slovenky. Co nás spojuje, je naše povolání. Na začátku října jsem vstoupila do kláštera klarisek. Jít do kláštera mě poprvé napadlo, když mi bylo 14 let. Tehdy jsem o řeholním životě nevěděla skoro nic. Začala jsem do Soběšic jezdit pravidelně na návštěvy. Není klášter jako klášter. Každý klášter má své vlastní poslání. Klarisky mají jako hlavní úkol modlitbu.
Pracujeme uvnitř kláštera: šijeme, vyšíváme, tkáme, zdobíme svíčky, pracujeme v zahradě, ale děláme i úplně obyčejné práce, bez kterých by naše velká domácnost nemohla fungovat. Velký význam má v našem životě společenství. Společně se modlíme, pracujeme, ale také odpočíváme - třeba hrajeme společenské hry nebo v zahradě líný tenis - a slavíme svátky. To není vždycky snadné. Žijeme svou práci v prostotě jako osoby, které jsou sice ubohé a omezené, ale v očích Božích mají velkou cenu.
Formace a životní cesta
Vstup do kláštera je rozhodujícím krokem na životní cestě, na níž už člověk dříve zaslechl volání odvěké Boží lásky. Počáteční formace je velmi důležitá a trvá nejméně šest a půl let. Duchovní vedení v ženském trapistickém klášteře přísluší Matce abatyši a sestrám, kterým ho svěřila. Po uplynutí postulátu při tzv. „obláčce“ dostává mnišský oděv: bílý závoj, bílý hábit, škapulíř, plátěný pásek a plášť. Po dvou a půl letech může složit první, časné sliby. Po časných slibech přechází z noviciátu do tzv. „monastikátu“, kde pokračuje její mnišská formace. Po uplynutí minimálně tří let se mniška může Bohu zasvětit slavnými sliby na celý život.
Hospodaření a hosté
Vaše klášter Naší Paní nad Vltavou je vzdálen od ruchu města, hosty přijímají sestry určené pro tuto službu. Náš jídelníček je velmi prostý a zdravý. Hostům dáváme maso, ale my je nejíme. Největší náklady v rozpočtu jsou na topení a elektřinu. Vyděláváme si na živobytí prací vlastních rukou. Dary a dotace šly na stavbu kláštera. Máme toho hodně. Vyrábíme sušenky, obrázky a pohlednice, chováme včely a prodáváme med, malujeme ikony. Některé sestry dělají těsto, jiné malují, jiné zase okopávají zem a jezdí s traktorem.
Vize a přání do budoucna
Naším snem je žít pro Boha, a darovat tedy celý svůj život církvi a každému člověku skrze sebedarování Bohu. Teď je kostel dokončený a my bychom chtěly, aby byl opravdu místem, jež svatý Benedikt nazývá „Božím dílem“ - tím míní modlitbu, zpěv žalmů, chválu, prosbu, přímluvu… Žijeme svou práci v prostotě a očekáváme, že klášter bude místem modlitby a práce pro všechny lidi, kteří do něj zavítají.
Všechny nároky místa a života lze číst jako otázku, zda to se svou láskou myslím vážně. Cílem formace i života je postupná proměna osoby do Kristovy podoby působením Ducha svatého. Formace se netýká jen počátečních let, ale trvá celý život.
