Od Kristova nanebevstoupení do svatodušních svátků se církev modlí novénu k Duchu svatému. Napodobuje tak apoštoly, kteří po Ježíšově nanebevstoupení v Jeruzalémě vytrvale modlili spolu se ženami, Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry (Sk 1,14).
Ve svatodušní novéně toužíme po tom, aby Duch svatý sestoupil na nás, na církev a na každého osobně, aby v nás ožilo vše uschlé a zatvrdlé. Duch svatý je náš přímluvce a útěšitel, živým pramenem, ohněm, světlem, láskou a pomazáním (fons vivus, ignis, caritas et spiritalis unctio).
Duch svatý je pramenem života; z něj lze čerpat, aniž by se vyčerpal, protože je to božský pramen. Mnozí dnes touží po energii a pravém životě; Bůh stvořil svět skrze Ducha, a proto nás může nově stvořit.
Při svatodušní novéně prosíme Ducha svatého, aby v nás znovu vyvolal život a osvěžil nás v námaze každodenního života. Duch svatý je také ohněm a světlem, který hřeje a prozařuje naše smysly, aby nás vedl k poznání Boha v tomto světě.
Ve zpěvu hymnu „Veni creator spiritus“ se připomíná proroctví o proměně: devítidenní modlitba připravuje novou podobu - jako devět měsíců v těle, které se má narodit. Předobrazem novény apoštolů jsou Marie a další ženy, které doprovázely Ježíše.
Podstatné obrazy a praktiky novény
Smyslem modliteb během svatodušní novény je dopřát Duchu svatému prostor v našich životech: aby probudil naše smysly, rozsvítil je a otevřel nám oči pro Boží působení v našem světě. Boha neprožíváme jen rozumem, ale svými smysly; v Duchu svatém se naše srdce otvírá lásce, která proudí do našich srdcí.
V Duchu svatém se můžeme cítit být Bohem plně a bez výhrad milováni. Duch svatý v nás proudí naším srdcem i tělem, a proto je důležité, abychom se během novény spojili s těmi, kdo čekali na příchod Ducha svatého v horní místnosti - aby se připravilo něco nového pro svět.
Konference Isachar 2015 zdůrazňuje, že Duch svatý je příkaz. Církev není čekárna na Nebe; je to společenství, které žije v Duchu svatém.
Letnice a novénní texty k rozjímání
Letnice (svátek Seslání Ducha Svatého) jsou křesťanským svátkem, který se slaví 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně. Letos tato slavnost připadá na neděli 8. června; od 30. května se společně modlíme novénu k Duchu Svatému.
Texty k rozjímání Den 1: Touha po Bohu - v Jan 7,37-39 Ježíš vyhlašuje, že Duch bude dán těm, kdo v něj uvěří; Den 2: Ježíš Kristus - napětí mezi žízní a pramenem živé vody; Den 3: Dar Ducha a ovoce Ducha - láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost (Gal 5,22-23); Den 4: Duch pravdy - Duch nás uvádí do celé pravdy; Den 5: Usvědčování z hříchů a odpuštění; Den 6: Svoboda - kde je Duch, tam je svoboda; Den 7: Abba, Otče! - synovství a důvěrný vztah; Den 8: Duch Svatý se modlí v nás; Den 9: Dary pro službu v církvi - jednota Ducha a rozmanitost darů pro službu ve společenství.
V souvislosti s texty novény je důležité připomenout, že křest v Duchu svatém je zvláštní dar a vyžaduje naši ochotu a spolupráci; je odlišný od křtu vodního a má za cíl naplnit život Božím vedením a moci.
Praktické kroky k přijetí a udržení Ducha Svatého
Křest v Duchu Svatém je považován za vstup do života plného moci Ducha, která vyžaduje podřízení se Bohu, studium Písma, modlitbu, a službu bližním. Bůh respektuje naši svobodnou vůli; čím více Ho chceme a vyžadujeme Jeho dary, tím více nám Bůh dává ze své moci.
Důležitým prvkem je pravidelnost: každý den krátká doba ticha a naslouchání; modlitba, chvály a uctívání; čtení Písma a meditace o Kristově oběti; vyznání hříchů a prosba o milost Ducha svatého k vnitřní transformaci.
Je také užitečné uvádět do praxe jednoduchou modlitbu: „Pane Ježíši, dávám se pod tvou vládu/autoritu“ a „Pane Ježíši, prosím pokřti a naplň mne Duchem svatým, jak jsi přikázal.“ Biblické potvrzení křtu Duchem svatým zahrnuje mluvení jazyky (1 Korintským 14:4-5).
V praxi se také doporučuje vyznávat hříchy, odpouštět druhým a pracovat na sebelásce a pokorné poslušnosti. Když se podřídíme Bohu, Duch Svatý nás vede k plnosti svobody, modlitbě a službě; každá spravedlivá činnost - modlitba, studium, shromáždění, uctívání, služba a poslušnost - je součástí naplňování příkazu přijmout Ducha Svatého.
V kontextu dnešního ecumenického prostředí připomínáme, že Duch Svatý tvoří jednotu, a to i mezi křesťany různých tradic. Přežívá důraz na vzájemnou lásku, pokoj a apoštolskou službu.
Využití darů Ducha svatého ve službě a životě církve
Dary Ducha svatého, jak uvádí 1 Kor 12,4-11, jsou rozličné, ale ve všem působí tentýž Duch. Jsou určeny k budování církve a službě Společenství; jejich rozmanitost ukazuje boží velikost a zájem o spásu každého člověka. Předpokladem pro jejich správné užívání je pravidelný duchovní život ve společenství, vzájemná jednota a opravdová láska.
Čím více jsme ochotni sloužit Bohu a druhým, tím plněji projevujeme působení Ducha svatého v našem životě. Předpokladem pro přijetí darů je také aktivní úcta a poslušnost vůči Božímu slovu a vedení církevních vůdců.
Historická zkušenost ukazuje, že Letnice a proud milosti Ducha svatého nebyly určeny jen pro jednu tradici; projekt církevní jednoty vychází z touhy všech věřících být naplněni Duchem a společně hlásat Evangelium.
Informace pro čtenáře a čerpaní zdrojů
Na závěr: Přípravu k literární literatuře a k rozjímání doporučujeme mít po ruce Bibli a uvádět verše v souvislostech; modlitba a studium Písma jsou klíčové pro autentické naslouchání Duchu Svatému.