Prezentovaný text vychází z diplomové práce Adama Kösslera, studenta Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, ateliéru Fránek/Raková. Předmětem je vytvoření cesty - spojení s místem, jež zmizelo v důsledku důlní činnosti, a jeho vyhloubení, zafixování a zpřístupnění pro veřejnost.
Historie místa a stavby
Radovesická výsypka byla až donedávna surovým prostorem s vějířovitou strukturou determinovanou pohybem zakladače; vlastníky výsypky jsou Severočeské doly, a.s. Postupně byla výsypka zavážena ornicí, čímž vznikla krajina, která může jednou splývat s okolím, ale zároveň zůstává umělým místem bez paměti. Zůstal tu jen kostel hluboko pod zemí, zasypaný v roce 1983, jako jedinná nestržená stavba původní vesnice Radovesice.
Obec Radovesice u Biliny byla zlikvidována důlní činností a samotný kostel Všech svatých byl vyplněn skrývkou. Doba zasypání začala 3. března 1983 v 11:00; střecha věže byla zničena odpadní horninou a následně byla vyplněna skrývkou, podobně pak i loď kostela a okolí. Kostel se tak stal „pohřbeným“ v poměrně nepoškozené podobě, hluboko pod povrchem výsypky, a pravděpodobně tam stále zůstává.
Diplomový projekt a jeho vize
Diplomová práce „Zakopaný kostel Všech svatých“ se zabývá projednáním způsobů propojení kostela s povrchem. Původní návrhy v sobě vylučují diagonální a vodorovné fontány; nejprve by bylo nutné vyhloubit vertikální betonovou studnu a pomocí tryskového paprsku by se materiál směšoval s betonem, aby vznikl kolem kostela a jeho okolí betonový sarkofág, z něhož by se postupně odstraňovala zemina. Cílem je vyhloubení kostela, zafixování a následné zpřístupnění pro návštěvníky.
Návštěvníci by do podzemí sestoupili výtahem umístěným ve výše zmíněné betonové konstrukci; po výstupu z výtahu, který obklopuje schodiště vedoucí do galerie, by vstoupili do hlavní haly, kde by v presbytáři dopadal na zem paprsek světla. Projektem bylo zamýšleno vytvořit prostor dotyku s naší pamětí - memento místní historie a paměti obce.
Technické a architektonické detaily
Jedním z momentů v návrhu bylo vyvázání se z různých koncepcí, včetně diagonálních a vodorovných fontán; klíčovou myšlenkou je vertikální štola vedoucí z povrchu k podzemí. Podle Kösslera by se kolem kostela vytvořil betonový sarkofág a postupně by se odstraňovala zemní vrstva, čímž by vznikl přístup do podzemí prostřednictvím výtahu, následujícím schodištěm do galerie a do hlavní prostory kostela.
Architekt Josef Pleskot a další odborníci vnímají koncept pohřbeného kostela jako hodnotný impuls k oživení kulturní identity a paměti regionu, pokud bude projekt realizovatelný a citlivý k okolí. Z hlediska veřejného prostoru by lokalita připomínala největší skládkovou dediči tipy, které současnost chápe jako výzvu k novému využití prostoru a k rozvíjení komunitního potenciálu v regionu.
Praktické a současné souvislosti
Pozemek s zasypaným kostelem patří firmy Severočeské doly, a.s. z Chomutova. V roce 2017 vznikl studentský projekt na zpřístupnění kostela prostřednictvím vertikální štoly. Obec Radovesice byla sdílena v historii, první historická zmínka o obci pochází z roku 1254; podle sčítání z roku 1930 měla ves 1 053 obyvatel, 176 Čechoslováků a 877 Němců. Kostel byl postaven v roce 1867 na okraji vsi jako náhrada za barokní kostel, který stál na návsi. Už v roce 1964 se počítalo s likvidací vsi a byl vydán zákaz pohřbívání na hřbitově u kostela; ves byla vystěhována v roce 1970, ale kostel zůstal stát a byl zasypán v roce 1983.
Zvony: zvon z kostela (z roku 1797) je dnes zavěšen v kostele sv. Stanislava v Měrunicích na Teplicku. Okolí skládky v současnosti připomíná podle Kösslera spíše golfové hřiště než krajinu původně obyvatelnou. Místo, kde stával kostel, připomíná kamenný monolit a jako pietní místo se autorský projekt snaží nabídnout rozhled a odpočinek prostřednictvím otevřených dřevěných dveří zasazených do historického kamenného ostění.
Současné připomínky a budoucí směřování
Radovesická výsypka byla až donedávna krajinným prostorem bez paměti; nyní se vyvíjí tlak na postupné zpřístupnění a oživení místa, a to prostřednictvím projektů, které propojí povrch s podzemím. Memento obce Radovesice je inspirováno iniciativami kolem zaniklých obcí Krušnohoří a je navrženo jako rozhledové a odpočinkové místo s důrazem na historickou paměť a prostorovou scénografii.
Podrobnosti k dalšímu vývoji projektu a zapojení veřejnosti se odvíjejí od jednání pracovní skupiny pod patronací Ústeckého kraje a od spolupráce se Severočeskými doly, které mohou otevřít cestu k praktické realizaci i formě komunitního sdružení v Radovesickém kraji.
V rámci materiálu znovu připomínáme klíčové historické momenty: obec byla vystěhována v roce 1970, kostel byl zasypán v roce 1983, střecha věže byla zničena odpadem z pásového dopravníku a loď kostela byla následně vyplněna skrývkou; dnes stojí kostel zhruba 90 m pod povrchem výsypky.
V budoucnu by projekt mohl zahrnout možnosti otevření prostoru, vzájemnou spolupráci se školami, výstavami a veřejnými prohlídkami s důrazem na paměť míst a environmentální a technickou realizaci návrhu, který spojuje minulost s otevřenou budoucností regionu.