Jan Nepomucký je celosvětově nejznámějším českým světcem. Je patronem mostů, rybářů, mlynářů, plavců a vůbec všech řemesel, které mají co do činění s vodou. V noci 20. března 1393 svrhla skupina mužů z Karlova mostu do Vltavy bezvládné tělo, tehdy ještě Jana Nepomuckého, jenž zastával vysoké funkce na pražském arcibiskupství. Kolem jeho života i smrti vznikly romantizující legendy, nejznámější říká, že Jan byl zpovědníkem královny Žofie a že nechtěl vyzradit její zpovědní tajemství.
Jan Nepomucký se narodil nejspíše kolem roku 1345 v Pomuku (dnešní Nepomuk) jako syn soudce. Studoval na pražské univerzitě a poté působil 10 let jako notář arcibiskupské soudní kanceláře, nejvíce informací o jeho životě máme z jeho vlastního notářského podpisu. V roce 1380 byl vysvěcen na kněze a stal se farářem v kostele sv. Havla na pražském Starém Městě, tehdy významném místě uchovávajícím sbírku církevních předmětů i ostatků světců. Tehdy se mu dostalo výrazného uznání i v akademické sféře; v Padově získal doktorát kanonického práva a v Praze jej pražská univerzita v témže roce 1387 rovněž uznala.
V následujících letech se Jan stal důležitým úředníkem církve za dob sporu mezi arcibiskupem a králem Václavem IV. Praha i Čechy se ocitly v době dvojpapežství a napětí mezi světskou i církevní mocí. Kvůli plánům krále zřídit nové biskupství a financovat jej klášterem v Kladrubech došlo k dramatu: král nechal zatknout účastníky jednání, zatímco arcibiskup unikl. Jan Nepomucký byl zatčen a podroben mučidlu, přesto zůstal pevný v postoji.“
Podle tehdejších pramenů byl Jan nejprve štosován, pak mu byly páleny boky a nakonec ho král nechal vhodit do Vltavy. Tělo bylo nalezeno rybáři a prozatímně pohřbeno, teprve koncem 14. století byly ostatky přeneseny do katedrály, kde spočívají dodnes. Kanonizační proces a úcta k světcově kultu měla počátek již dříve, avšak formální uznání přišlo až později: Jan byl prohlášen blahoslaveným roku 1721 a kanonizován roku 1729. Z krasosklonného textu vyplývá, že snaha o svatořečení byla spojena s oslavou a uznáním za ochranu zpovědního tajemství, ačkoliv pozdější studie ukazují na komplexnější historii než jen výklad o jazyku.
Jménem světce je zasvěcena řada kaplí a kostelů. Nejstarší kostel sv. Jana Nepomuckého vznikl poblíž Telče (zasvěcen 1729) a v Praze na Skalce (1730). Hrobka ve svatovítské katedrále byla během staletí vylepšována; nejvýrazněji působí stříbrný sarkofág s vyobrazením světce, modlícího se na pohled na kříž. Sochy a obrazy světce se objevují po celé Evropě i mimo ni a stávají se součástí mlynářských, rybářských a vodáckých tradic. Návyková ikonografie zobrazuje Jana Nepomuckého jako kněze s biretem, v ruce kříž a mučednickou palmu, kolem hlavy pak svatozář hvězd; legendy o pěti hvězdách kolem hlavy čerpají symboliku z nalezení těla v řece.
Jan Nepomucký rozšířil svůj kult i do zahraničí díky jezuitům a jeho ikonografie se stala vzorem pro další vyobrazení. V Čechách a v zahraničí se nacházejí muzejní i barokní památky, které ukazují, jak se z něj stal symbol lidských zkoušek i víry. Nejznámější české město Prahu mění v živou kroniku české historie během procházek po Hradčanech, Starém Městě a Židovské čtvrti. Zvláštní význam má také Zelená hora s Dluhy, kde byl nalezen Rukopis Zelenohorský a kde se odehrává Švandrlíkův román Černí baroni; tento kontext ukazuje spojení světce s barokní architekturou a regionální identitou.
V Olomouci je katedrála sv. Václava dominantou s mohutnou věží o výšce 102 m; v Předhradí a v katedrále sv. Václava se nachází mauzoleum slavných biskupů a procházejí rekonstrukcemi fresky a nábytek. Olomouc i Praha představují významná centra klenotů české kultury a historie. Z pohledu vodního prostředí je Jan Nepomucký tradičně spojován s ochranou proti povodním a utonutí; sochy světce zdobí mosty, nábřeží a náplavky, čímž se stal ikonou vodních cest a plavby. Světec bývá vyobrazen ve stejné ikonografii jako patron lodníků a vorařů, což dokládá jeho význam pro vodní provoz v Čechách i Evropě.
Na závěr stručně o šíření kultu a jeho významu: úcta ke svatému Janu Nepomuckému se rozšířila napříč zeměmi, a to i díky jezuitské provincii; jeho patronát nad řekou a vodními pracemi byl a zůstává důležitým symbolem pro bezpečí na vodě. V neposlední řadě je možné sledovat i tematiku v literatuře a muzeích, která z něj činí nadčasového průvodce historickými i duchovními kontinuitami českých zemí. Zvláštní kulturní význam zaznamenávají i místní legendy a turistické trasy, které vedou po stopách Jana Nepomuckého a jeho kultu po celé republice.
