Spisovatel Arnošt Lustig přežil Terezín, Osvětim i Buchenwald. V dubnu 1945 uprchl z transportu smrti a dostal se do Prahy. V ukázce (2009) vypravuje svoji strastiplnou pouť těmito tábory. Detailně líčí své vzpomínky na každodenní realitu života v těchto podmínkách, kde člověk přežil často jen na úkor ostatních. Po válce vystřídal několik zaměstnání a v 50. letech začal psát knihy, ve kterých se věnoval převážně holokaustu. Stal se celosvětově známým a uznávaným spisovatelem. V srpnu 1968 emigroval a nakonec zakotvil v USA. O svých životních osudech a zkušenostech poutavě a vtipně vyprávěl v besedách a na přednáškách, které pořádal až do své smrti v roce 2011.
Článek dále připomíná významné období a osudy Jana Zahradníčka, významného českého básníka, jehož životní dráha je provázána s nelehkým obdobím komunistické moci a politických změn. Doba vyměřená knížeti českých básníků pro vrchol jeho tvůrčích sil se bohužel potkala s dobou vlády komunistů a ti ho považovali za ideologického nepřítele prvního řádu. Z mnoha dětí narozených v chudé vesnické rodině, byl jedním ze sedmi sourozenců, kteří se dožili dospělosti, a kvůli těžkému a nedostatečně léčenému úrazu v raném dětství, ale i pro nadání, které projevoval, ho rodiče dali studovat. Po ukončení gymnázia se zapsal na Karlovu univerzitu ke studiu germanistiky, později knihovnictví.
Kyfoskolióza byla v mládí příčinou Zahradníčkových nevyrovnaných období, která ale brzy úspěšně překonal, nepřijal pocit méněcennosti a nenechal se zlomit - svému okolí imponoval nejen svým pronikavým intelektem, ale i mravním úsilím o čistý život a vztahy; byl hluboce věřící. V roce 1938 se v Uhřínově, kam jezdil Zahradníček už jako uznávaný básník na návštěvu za svým příbuzným, farářem Janem Dokulilem, též básníkem, seznámil s Marií Bradáčovou, zdejší rodačkou, studentkou učitelského ústavu v Řepčíně, a v říjnu 1945 se s ní oženil. Přestěhovali se do Brna, kde už od roku 1940 redigoval časopis Akord.
Vítězslav Nezval, který s tehdejším režimem souzněl a podařilo se mu odvrátit věznění od Jakuba Demla, v případě Zahradníčkova neuspěl. Brněnský byt musela Marie Zahradníčková opustit a se třemi malými dětmi (Klárce byly tři týdny, když jí otec při zatčení udělal naposledy křížek na čelo), bez jakých колiv zpráv o manželovi, se uchýlila k ovdovělé matce do rodného domu v Uhřínově. Ten byl ale zakrátko pro neplnění předepsaných zemědělských dávek také zabaven ve prospěch státu - matku vystěhovali do Záborné u Polné, Marie s dětmi byla přemístěna na výměnek náležející ke statku Josefa Doležala, Uhřínov č.
V září roku 1956 oznámili vězni Janu Zahradníčkovi, že jeho žena a tři děti leží po otravě houbami v třebíčské nemocnici - dostal povolení k návštěvě, dokonce s příslibem možného prominutí zbytku trestu… Dcerky Zdislavu a Klárku už nezastihl mezi živými, žena a syn Jan byli zachráněni. Asi nedokážeme pochopit propastnou hloubku žalu a beznaděje, se kterými se potýkali vězeň a jeho žena, každý sám ve chvílích pro rodiče tak těžkých. 7. října, pět měsíců po návratu z těžkého žaláře, zemřel v sanitce při převozu do třebíčské nemocnice na těžký srdeční záchvat.
„Vzácná, milá paní Marie, krajině ve které od této neděle odpočívá Jan Zahradníček říkají Českomoravská vysočina. Tato vysočina je korunována třemi vrcholky: Otokar Březina, Pavla Kytlicová, Jan Zahradníček. Na pohřbu Otokara Březiny mlčely zvony. Na pohřbu Pavly Kytlicové zpívali ptáci, kteří se vrátí. Na pohřbu Jana Zahradníčka mlčely rty. Odešel v Zemi Vítězů a nad jeho hlavou vlají jeho Korouhve a před ním jsou jeho dívenky v purpuru posetém perlami. Trpím nesmírně touto pozemskou ztrátou a tímto rajským ziskem. V Janu Zahradníčkovi odešel se světa můj jediný čtenář. V neděli mívají pohřeb jen lidé vyvolení. Jan Zahradníček nám přes mimořádně těžký životní úděl zanechal bohatý básnický odkaz - patnáct sbírek veršů (kromě už uvedených jmenujme např. Roušku Veroničinu a La Salletu), ale i eseje a překlady (např. Božská komedie).
Už jsem se zmínila o Znamení moci, básni s osmi sty verši, dokončené krátce před uvězněním, ale vydané až v roce 1968 přičiněním Bedřicha Fučíka, jeho přítele a spoluvězně - ten po básníkově smrti uspořádal i chvatně zaznamenané vězeňské básně z paměti a vydal je v roce 1969 pod názvem Čtyři léta (tzn. Roku 1991 udělil Václav Havel této mimořádné osobnosti Řád T. G. Masaryka II. Marie Zahradníčková popisovala, že manžel při jízdě v sanitce, ačkoliv mu bylo velice špatně, nemohl ležet na lehátku, seděl vpředu vedle řidiče. Zde odevzdal svou duši Bohu český básník Jan Zahradníček 7. 10. větev nalomenou.
Na Mírově 8. Odkud jste přišly a kam odešly jste? nikdy hořkost poznání nezkřiví jejich rty. Dílo Jana Zahradníčka, kterému se za jeho života nedostalo uznání, si pro svoji estetickou hodnotu zaslouží více pozornosti. Živote můj. Jediný. Tento. Nezdáš se. Jsi. Skutečný. Můj. Bolíš. (Epitaf - začátek básně věnované spoluvězni a příteli Dr. Moravská zemská knihovna před nedávnem vydala Leopoldovský sešit poezie Jana Zahradníčka (17. ledna 1905 - 7. října 1960), katolického básníka vězněného komunistickým režimem. Sešit našel v archivu leopoldovské věznice v březnu 2016 Jan Wiendl. Do krásně provedené publikace se podařilo přenést autenticitu krutého básníkova osudu. Tvorbu Jana Zahradníčka poznamenalo nejenom devítileté věznění (červen 1951 - květen 1960), ale i smrt dvou dcer na otravu hub v roce 1956. V publikaci obsahující Leopoldovský sešit poezie najdete snímky všech stránek rukopisu, básně s vyznačenými změnami, vzpomínku Zahradníčkova syna Jana Jakuba i podrobně popsané okolnosti nálezu sešitu Janem Wiendlem. Knihu nemá každé knihkupectví. Jako den slunce. Den v červenci. po celý den ta k naspěch mají... těch píchanců. Ale nevadí. od chladu a vody. Ale nevadí. v úl jejich ucha. Zavelel anděl. na znamení zármutku. ty sloupe sladký, jenž hořce teď otřásáš se. pohladit nedovedou. Tvá radost je popel. A vy palouky s tichem laním. plné jahod a volání žežulčina. jež v paměti vzduchu něžně tkvějí. odešly strážné stíny. do Srdce Slitovného... hrob otvírá se. bokem mateřské země z noci do noci kolébány. Ty sama jak moře hořkosti plná. Smrt smrti. květ života. Hvězdu podoby nové. Náhrobek živoucí jdeš jarní zemí. Že odešly a nejsou. Poslední Vánoce r.
- Arnošt Lustig a jeho přežití a vypravování o koncentračních táborech.
- Životní dráha Jana Zahradníčka, jeho vliv, věznění a odkaz.
- Rodinné tragédie a osobní ztráty během komunistického období.
- Vliv literárního díla a ocenění, včetně udělení Řádu T. G. Masaryka II. a Leopoldovského sešitu poezie.
V textu se objevují úryvky a citace z historie života obou autorů, jejich spojení s Brnem, Prahou a dalšími místy, kde vznikaly jejich nejvýznamnější texty a vzpomínky. Detailně je popsána cesta od dětství k vysoce ceněnému dílu a k symbolům literární a lidské odolnosti.
Edward Hirsch: Básníci píšící prózu
Klíčové momenty zahrnují přežití a útěk Lustiga, ztráty rodiny a vliv komunistického režimu na Zahradníčka i jeho rodinu, a pokračující odkaz jejich díla ve světě literatury a historie.