Autorka Jana Ungerová pochází z Brna. Vystudovala obor Molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity v Brně. Po několika letech práce ve výzkumu na Karlově Univerzitě v Praze absolvovala Školu evangelizace, kterou pořádala ICPE (Mezinárodní katolický evangelizační institut). Po tomto formování získala během následujících tří let další křesťanské vzdělání a misijní praxi. Zde se také setkala s metodou „šesti klobouků“, kterou od té doby používá a předává dál.
Publikací a scénickými projekty se propojuje její biografie s tématem pohyblivé modlitby a efektivního myšlení. Pantomimické představení misionářky Jany Ungerové a Václava Dostála představuje příběh ženy, která se za deště vrací domů a vzpomíná na pět mužů, kteří ji v životě významně ovlivnili. Tato práce ukazuje spojení osobní zkušenosti s duchovní inspirací, které zaznívá i v jejím pozdějším působení mimo klášterní zdi.
Nynější činnost vnímaná skrze příběhy z farností a komunit potvrzuje, že řeholní sestry a věřící nacházejí nové formy služby i mimo tradiční prostředí kláštera. Např. sestry Františkánky Marie Immaculaty se musejí uživit vlastními silami, a proto otevřely kavárnu a penzion v Olomouci, ale věnují se i péči o druhé. Ve Strání pomáhají v odlehčovací službě, v Janovicích zase v domově pro seniory. Tyto příběhy ilustrují, jak duchovní praxe a praktická služba jdou ruku v ruce a vytvářejí udržitelná společenství.
V kontextu modlitby a osobního rozvoje lze ztvárněnou metodou „šest klobouků“ rozšířit o praktické prvky, které Jana Ungerová po svém využívá. Představuje se tím, že myšlení a modlitba nejsou izolované akty, ale vzájemně se doplňující dimenze života věřícího člověka. Kniha o efektivním myšlení a řešení úkolů a problémů shrnuje, jak systematizace myšlení může vést k pokroku v osobním i duchovním životě.
V rámci veřejných prezentací a besed, které často doprovází autogramiáda, Ungerová sdílí svůj příběh a zkušenosti s metodou „šesti klobouků“ jako nástroj pro komunitní život. Přednášky a setkání s knihou „Použití metody „Šesti myslitelských klobouků“ (nejen) ve společenství“ nabízejí vhled do toho, jak lze myšlení strukturovat pro řešení různých úkolů a problémů v rámci církevních společenství. Tato metoda se stala součástí jejího duchovního a pedagogického působení.
Často jsou zmíněny také další projekty související s duchovním a kulturním dědictvím, jako dokumenty vyznívající v televizi a na veřejných platformách, které poukazují na význam lidského činu a víry. Například programy České televize, které mapují různá témata církevního života, odhalují, jak se komunity vyrovnávají s moderními výzvami a jaké duchovní i praktické odpovědi nacházejí. Díky těmto projektům roste povědomí o tom, že modlitba může být doprovodná k aktivní službě druhým a k tvůrčímu myšlení.
Vystupování a besedy Andělského charakteru se pojí s vyprávěním o pětiletém období, kdy se Ungerová setkávala s Matkou Terezou, což ji dovedlo k cestě za misionářskou službou a mezinárodnímu tlumočení v angličtině, polštině a španělštině.
V souvislosti s dynamičností její kariéry lze zmínit i poslední díly ve zpravodajství České televize, které sledují aktivity farností a duchovních. Například různá témata od aktivní činnosti v diecézích až po rekonstrukce chrámů a komunitní projekty ukazují, jak se v praxi projevuje propojení modlitby s konkrétními skutky. Jana Ungerová tak svým způsobem spojuje teoretické poznatky o efektivním myšlení s praktickou službou komunitám po celém světě.