Jarmila Svatá byla významnou představitelkou české herecké i literární scény meziválečné a poválečné epochy, jejíž osudy se prolínaly s avantgardními proudy Devětsilu, Osvobozeným divadlem a s poetikou protifašistického odboje. Ve své tvorbě kombinovala hereckou energii s literárním temperamentem, který přenesla do románů, dramat i reportáží.
Rané kroky a vstup do hereckého světa
Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně do rodiny poštovního úředníka. Roku 1921 absolvovala kolínskou dvouletou obchodní akademii a krátce pracovala jako bankovní úřednice. Učínala se zpěvu v Praze a již od dětství toužila po herecké kariéře; začínala v ochotnickém souboru Klub mladých v Kolíně. V roce 1923 přišla do Prahy, kde ji K. H. Hilár ihned angažoval do souboru elévů pražského Národního divadla (6. června 1924 - 14. prosince 1926).
Nepřehlédnutelnou roli v jejím životě sehrál bratrinec Karel Teige, jenž ji seznámil s meziválečnou avantgardou a členy Devětsilu, čímž Svatou zasadil do vibrujícího intelektuálního a uměleckého kruhu. V předválečné éře se objevovala na scénách Osvobozeného divadla a dalších avantgardních scénách a rychle si vybudovala pověst herečky s výraznou osobností a půvabem, který byl zároveň poetický a jemně ironický.
Divadelní aktivity a výrazné postavy
V 20. a 30. letech hrála v Osvobozeném divadle drobné role a příležitostné alternace, později vystupovala na scénách Divadla Na Slupi a dalších scén. V Divadle Vlasty Buriana získala řadu příležitostí a v inscenacích jako Rozkošná příhoda, Jan Žižka či Madame Sans‑Gene prokázala svou všestrannost. V období okupace se na chvíli vrátila k divadlu (1943-1944) v Divadle Anny Sedláčkové a Buriana a byla známá svou energií, charakteristickým dojmem a poetickou jemností postav mladých dívek, často v rolích, které vyžadovaly smysl pro ironii a cit pro realitu.
Vedle herectví se objevovala i ve filmu - např. drobné epizodky v počátcích zvukové éry a několik filmových postav v období 1930. let až 1945. Skloubení hercova přitažlivosti a literární tvorby definovalo její pozdější směřování, kdy po odchodu z herectví věnovala čas literatuře a salónu pro prominentní osobnosti kultury.
Literární tvorba a vliv avantgardy
Jako autorka reportáží, dramat, próz a románů byla výrazně ovlivněna avantgardou 20. let, poetickou oslavou radosti a fantazie, a zároveň kritickým, groteskním pohledem na tehdejší společnost. Zpočátku publikovala drobné črty a glosy v periodikách a novinách (A-Zet, Ahoj, Zdroj, Rudé právo, Česká slova, Tribuna, Lidové noviny, Svobodné noviny apod.). Postupně vznikla řada děl, která reflektovala její humanitární a protifašistické postoje.
Mezi nejvýznamnější díla patří román Petr zbláznil město (1944; 1943 oceněn v literární soutěži Melantrich) a dramatizace jedné z kapitol knihy Milenci SS smrti v podobě divadelní hry Nenapravitelní (1946). Román Andělčina kariéra (1932) a další tituly z let 1930.-60. vyznívají s důrazem na psychologii postav a ironii jazyka. Po válce upravovala pro divadlo příběh z nacistického tábora podle vyprávění V. Václavíka a dramatizaci vydala pod názvem Nenapravitelní (1946).
Společenské a politické působení
Po válce vstoupila do KSČ a v letech 1950-51 pracovala jako scenáristka Čs. filmu a spolupracovala s Československým rozhlasem. Aktivně působila v syndikátech spisovatelů (1947-48) a angažovala se v humanitárních organizacích, včetně protifašistické společnosti. Po roce 1948 se věnovala veřejnému působení prostřednictvím přednášek a besed, což jí vedlo k celkové vyčerpanosti. Po léčebném pobytu zemřela 29. dubna 1964 v Praze ve věku 60 let.
Její život inspiroval H. Hodačovou k ústřední postavě románu Zpožděný vlak do Paříže (1965). Byla známá jako výrazná postava pražského kulturního života, která svým způsobem spojovala hereckou invenci s literárním falzem a politickými kontexty své doby.
Vztahy a rodinné zázemí
Jarmila Svatá byla dcerou Michaela S., poštovního úředníka, a Růženy Klecanské; starší sestra Věry Svaté‑Mandelíkové. Po několika manželstvích a změnách jmen (Jarmila Fuksová, Jarmila Svatá - Fuksová) našla svou cestu v literatuře a uměleckém salónu, který sdružoval Eduarda Kohouta, Karla Konráda a další významné osobnosti české kultury.
Osvobozené divadlo a klíčové postavy
V Osvobozeném divadle byla populární postavou díky energii, vtipu a cynické upřímnosti. Její herecké ztvárnění postav mládí, krásy a poezie rezonovalo s avantgardními prvky. Role Nabídl jí i J. Honzl v futuristických proustích a scénách Scény v umělém jazyce, která byla pro její nekonvenční stránku herectví mimořádně vhodná. Narativy o jejích rolích zahrnují postavy Dívky, Lilie, Ivyd a další, které demonstrují její schopnost pronikat do duše postav a vyjadřovat jejich vnitřní svět prostřednictvím výmluvné neverbální gestiky a verbální hravosti.
Odkaz a bibliografie
V literárním světě zůstala Jarmila Svatá spojena s díly, která dnes dokumentují její širší vliv na českou kulturu: Andělčina kariéra (1932), Petr zbláznil město (1944, 1946), Milenci SS smrti (1945), Nenapravitelní (1946), a řada dalších prozaických i lyrických prací. Publikovala také recenze, rozhovory a portréty hereckých kolegů v různých periodikách. Její životní příběh v sobě spojuje avantgardní kořeny s dramatickým osudem ženy, která se snažila vyrovnat s realitou okupace a proměnami poválečné společnosti.
tags: #jarmila #svata #nenapravitelni