26. V Iráku a Sýrii je jich už jen několik tisíc.
Hovoří aramejsky, tedy jazykem, kterým hovořil Ježíš Kristus.
Aktivisté Islámského státu svými akcemi útočí na křesťany z Blízkého východu.
Dokazují to například početná videa popravených křesťanů nebo zajetí 220 Asyřanů ze severu Sýrie koncem února.
Zejména u asyrských křesťanů hrozí, že se zbytek obyvatel rozhodne odejít ze země.
„Asyrští křesťané jsou posledními lidmi na světě, kteří hovoří aramejsky.
Takže odchod či přemístění těchto lidí může znamenat ukončení používání aramejštiny ve světě,“ uvedla pro deník Washington Post historička Eden Nabyová.
Aramejsky se kromě části Iráku a Sýrie hovoří ještě v Galilei v Izraeli i v některých městech v Libanonu či v Turecku.
Ve většině případů se však jedná pouze o rodinnou záležitost, nejde o velká území nebo komunity.
Tímto jazykem jsou psány některé části Bible, podle křesťanské tradice aramejsky hovořil Ježíš Kristus.
Pro asyrské křesťany není život v Iráku a Sýrii lehký.
Byli pronásledováni už za Osmanské říše, ale nejtěžší to mají v 21. století.
Po pádu Saddáma Husajna v Iráku se naplno projevila náboženská nenávist, vše ještě zhoršil nástup Islámského státu v létě minulého roku.
Nejen v té době mnoho asyrských křesťanů uteklo do sousedních států.
Jedním z nich byl i Andre Hermes, který v libanonském Bejrútu čeká na to, aby se mohl vystěhovat do Evropy.
Asyrští křesťané vědí, že do Iráku nebo Sýrie se už asi nikdy nevrátí.
Útoky na jejich i další menšiny a ničení kulturních památek navždy změnily území, na kterém jejich předkové po tisíciletí žili.
Ve dvou vesnicích ve Svaté zemi se křesťané snaží vzkřísit mrtvý jazyk: začali vyučovat aramejštinu, řeč, kterou pravděpodobně mluvil Ježíš.
Na Blízkém východě se už nepoužívá po celá staletí.
Nový zájem o jazyk, který před dvěma tisíci lety tomuto regionu dominoval, přichází díky moderním technologiím.
Totiž díky televiznímu kanálu v aramejštině, který vysílá až ze Švédska.
Právě tam tento starověký jazyk do dnešních dob udržela komunita blízkovýchodních imigrantů, píše izraelský server Times of Israel s odvoláním na agenturu AP.
Aramejštinu se snaží předat svým vnoučatům obyvatelé palestinské vesnice Bajt Džalá, která leží kousek od Betléma, kde se podle novozákonní tradice Ježíš narodil.
Už v prvních třídách základní školy se aramejsky učí také děti v arabsko-izraelské vesnici Džiš.
Ta zase leží v galilejských kopcích, kde Ježíš žil a kázal.
Dnes zde žije křesťanská komunita maronitů.
Ta během bohoslužeb stále zpívá liturgii v aramejštině, ale jen málokdo dnes modlitbám rozumí.
„Chceme mluvit jazykem, kterým hovořil Ježíš,“ říká desetiletá džišská dívka, která se pořád hlásí.
Děti se ve škole v aramejštině modlí, ale učí se i slova, jako „slon“, „Jak se máš?“ nebo „hora“.
Některé z nich se pečlivě učí psát aramejská písmena, jiné se trochu nudí a hrají si se svými penály, na nichž mají obrázky svých oblíbených fotbalových týmů.
Podle odborníka na aramejštinu z Hebrejské univerzity je dialekt, který se v Džiši a Bajt Džalá vyučuje, „syrský“.
Podobá se galilejskému nářečí, kterým mluvil Ježíš, a prý by si s ním výborně rozuměli.
V Džiši mají děti od první do páté třídy aramejštinu jako volitelný předmět dvě hodiny týdně.
Někteří křesťanští obyvatelé Džiše lobbovali za výuku aramejštiny již před několika lety, ale vzbudili tím u svých sousedů nevoli: tamní muslimové se totiž báli, že se jedná o skrytý pokus přilákat jejich děti ke křesťanství.
Proti byli i někteří křesťané s tím, že s důrazem na jazyk jejich předků jim bude odňata jejich arabská identita, která je pro ně přednější.
Nakonec ale nad obavami zvítězil ředitel školy, sekulární muslim ze sousední vesnice.
„Je to naše společné dědictví a kultura.
Měli bychom na ně být hrdí a studovat je.“
A tak se podle ministerstva školství základní škola v Džiši stala jedinou izraelskou státní školou, v níž se vyučuje aramejština.
A její příklad následují v Bajt Džalá.
Tamní škola patří syrské pravoslavné církvi.
Mnozí zdejší křesťané jsou potomky aramejsky mluvících uprchlíků, kteří sem utekli v roce 1920 z jihovýchodu dnešního Turecka.
Podle jednoho z kněží starší lidé ještě aramejsky umí, ale mladí již tuto znalost ztratili.
Přesto jejich učitelé doufají, že právě výuka aramejštiny dětem pomůže uvědomit si jejich kořeny.
Přestože má syrská pravoslavná i maronitská církev dodnes bohoslužby v aramejštině, jedná se o dvě zcela rozdílné křesťanské denominace.
Maronité jsou dominantní křesťanskou církví v sousedním Libanonu.
Ve Svaté zemi, kde žije celkem 210 tisíc křesťanů, je Maronitů jen několik tisíc.
Syrských pravoslavných křesťanů také v Izraeli není víc než dva tisíce.
Obě školy našly inspiraci a pomoc na překvapivém místě: ve Švédsku.
Tam totiž žije aramejskojazyčná komunita, původem z Blízkého východu, která jazyk do dneška udržela živý.
Vydávají v něm noviny, knihy a publikace pro děti, například Malého prince.
Jazyk udržují i díky televizní stanici, a mají dokonce i aramejský fotbalový tým.
Úřady odhadují, že aramejskojazyčná komunita ve Švédsku čítá asi 30 až 80 tisíc lidí.
Pro řadu maronitů a syrských pravoslavných ve Svaté zemi byla zmíněná televizní stanice první příležitostí slyšet jazyk jinde než při bohoslužbě v kostele.
Jeho používání v moderním kontextu je vybídlo k tomu, aby se ho ve svých komunitách pokusili vzkřísit.
Aramejskými nářečími se v oblasti mluvilo před 2500 lety až do 6. století našeho letopočtu, kdy začala dominovat arabština, jazyk dobyvatelů z Arabského poloostrova.
Přežily jen izolované jazykové ostrůvky.
Maronité zachovali aramejskou liturgii stejně jako syrská pravoslavná církev.
Aramejsky mluvili také kurdští židé v severním Iráku, kteří v 50. letech 20. století odešli do Izraele.
Jedním z aramejských dialektů dodnes mluví také obyvatelé tří křesťanských vesnic v Sýrii.
Učitelé aramejštiny v Džiši nemají do budoucna přehnaná očekávání.
Je známo, že v zemi, kde Ježíš pobýval, se v I. století používaly čtyři jazyky: aramejština, hebrejština, řečtina a latina.
Oficiálním jazykem, ale zároveň nejméně používaným, byla latina.
Téměř výhradně ji při vzájemné konverzaci používali římští úředníci.
Také ji znali některé vzdělané osoby.
Není tedy pravděpodobné, že by Ježíš latinu studoval, ani že by ji při rozhovoru nebo ve svých kázáních používal.
Přečtěte si také: Švábi zamořili oblíbenou letní destinaci Čechů.
Jenže v Ježíšových dobách se jí rozhodně běžně nemluvilo.
Psali a četli ji nábožští učenci a Ježíš byl možná dokonce negramotný, natož aby uměl číst a psát hebrejsky.
Mohl ovšem některé fráze umět citovat a správně použít, asi tak, jako my používáme latinské termíny a přísloví.
Ale nebudeme vás už zbytečně napínat, protože odborníci jsou si totiž ohledně Ježíšovy mateřštiny téměř stoprocentně jistí.
Je bible špatně přeložená?
Důkazy o tom, že právě tento z hebrejštiny pocházející jazyk Ježíš na denní bázi využíval, najdeme i v Novém zákoně samotném.
Aramejsky Ježíš promluvil například v evangeliu podle Marka (5:41): „Vzal ji za ruku a řekl: 'Talitha kum', což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘“
Tímto tři tisíce let starým jazykem dokonce dodnes hovoří skupiny Židů a křesťanů v Sýrii, v Iráku i v některých východoevropských regionech.
Video, které jste mohli minout: Jak vypadá Ježíšek?
A jak unese všechny dárky?
Ryan Biller 18. 3. 2026 clock 10 minut google
Chcete upřednostnit v Google naše články?
Ve vesnici Maaloula v Sýrii se po staletí mluví aramejsky - jazykem z téhož západního aramejského okruhu, jakým podle badatelů mluvil Ježíš Kristus.
Válka, exodus a sociální sítě ji dnes přivádějí na pokraj zániku.
Přežije?
Kde leží Maaloula
Když Michline Zarourová mluví - ať už povídá vtip kamarádce, nebo šeptá ukolébavku svému synovi -, dělá to aramejsky, jazykem z téhož západního aramejského okruhu, jakým podle badatelů mluvil Ježíš.
Zarourová pochází z malé syrské vesnice Maaloula, jednoho z mála míst na světě, kde se západní aramejština - nejbližší dnes živý příbuzný jazyka, kterým Ježíš pravděpodobně mluvil - dosud používá v každodenním životě.
„Maaloula je kouzelné místo a nic podobného se v průběhu věků nikde jinde nevyskytne.
Jsem šťastná, že patřím k tomuto posvátnému místu," říká Zarourová.
A nemýlí se.
Její vesnice leží v soutěsce členitých vápencových hor ve vysokohorském pohoří Kalamún.
Po svazích se kaskádovitě řadí přízemní, sluncem vyběledné domy a kostely.
Strmými uličkami se klikatí stezky k prastarým klášterům, odkud se otvírá pohled na rozlehlé vyprahlé údolí hluboko pod nimi.
Samotný název vesnice - odvozený od aramejského slova ma'la, jež znamená „vchod" - výstižně charakterizuje toto místo: ústí dramatického kaňonu.
Toto mystické společenství na úbočí skály, vzdálené přibližně 56 kilometrů od Damašku, žilo po staletí poklidně.
Kostelní zvony tiše odbíjely, vzduch provoněl kadidlem a stařešinové posedávali v ulicích, hráli šachy a vyprávěli si příběhy.
Klidnému zdání navzdory se však Maaloula nevyhnula krutosti syrské občanské války.
V roce 2013, dva roky po vypuknutí konfliktu, vesnici obsadili povstalci z džihádistické polovojenské skupiny Fronta an-Nusrá a proměnili ji ve faktickou vojenskou základnu.
Většina obyvatel musela uprchnout.
Ikonické cíle Mozaika Panny Marie s Ježíškem před řeckopravoslavným klášterem v Maaloule nese viditelné stopy vandalismu z roku 2013, kdy ji poškodili povstalci Fronty an-Nusrá.
Maaloula stále nese hluboké jizvy války.
Hotel Safír, kdysi luxusní ubytování pro náboženské poutníky, je dnes troskou pokrytou prachem po dělostřeleckém útoku Asadova režimu, který usiloval o znovudobytí vesnice.
Náboženské artefakty, včetně obrazů Ježíše a Panny Marie, jsou opáleny a zneuctěny - typické stopy kampaně povstalců, kteří se v roce 2013 při průchodu oblastí systematicky zaměřovali na posvátná místa.
Dvě blízké vesnice, Džubb'adín a Bachá, patří rovněž k místům, kde se západní neoaramejštinou mluvilo nebo stále mluví.
Válka obě do velké míry roztříštila, zničila či vylidnila, a Maaloula tak zůstává jednou z mála obcí v pohoří Kalamún, kde se západní neoaramejština dosud udržuje - živoucím pojítkem s dávnou biblickou érou.
close
Povstalci z Fronty an-Nusró při obsazení Maalouly v roce 2013 systematicky ničili křesťanské sakrální předměty - ikony, mozaiky i sochy.
Zneuctění těchto artefaktů bylo součástí širší kampaně namířené proti křesťanským komunitám, které jsou v Sýrii náboženskou menšinou.
Poškozené ikony dnes slouží jako němí svědkové násilí, jež vesnici vylidilo a ohrozilo i přežití aramejského jazyka.
Zhruba o desetiletí později, v prosinci 2024, z Fronty an-Nusrá později vzešla spolu s dalšími frakcemi organizace HTS, jejíž síly v prosinci 2024 vedly ofenzivu, po níž padl režim Bašára al-Asada.
V čele přechodné moci se poté ocitl Ahmad al-Sharaa.
Léta konfliktů Maaloulou vykuchala, a pro jazyk jako aramejština rozptýlená diaspora nevěstí nic dobrého.
K tomu přidejme rozšíření chytrých telefonů, globalizovaných sociálních sítí a výuky vedené v arabštině a angličtině - to vše pozvolna oklešťuje křehkou vitalitu tohoto prastarého jazyka.
Hotel Safír v Maaloule, kdysi vyhledávaný cíl náboženských poutníků, dnes symbolizuje devastaci, kterou vesnici přineslo obsazení džihádistickou skupinou Fronta an-Nusrá v roce 2013.
Zničená infrastruktura a vylidnění vesnice jsou jedním z hlavních důvodů, proč se aramejština - nejbližší dnes živý příbuzný jazyka, kterým Ježíš pravděpodobně mluvil - ocitla na pokraji vyhynutí.
Napjatá je dnes i dlouhá historie mezináboženského soužití mezi křesťanskými a muslimskými obyvateli Maalouly.
Po bitvě o Maaloulou v roce 2013 se část muslimských obyvatel nemohla vrátit; podle některých zpráv je křesťanští sousedé podezřívali ze spolupráce s povstalci.
Jejich křesťanští sousedé - náboženská menšina v Sýrii, která tvoří většinu obyvatel vesnice - se nyní obávají o svou bezpečnost tváří v tvář rostoucímu sektářskému násilí a nové vládě sestavené z bývalých povstalců, jež se v roce 2024 rychle chopila moci.
Na pokraji vyhynutí
Místní lingvisté přeložili Starý zákon a Liturgii svatého Jana Zlatoústého do neoaramejštiny a porovnali své překlady s pasážemi starobylých rukopisů původně napsaných v aramejštině nebo do ní přeložených.
Maaloulská západní neoaramejština je považována za nejbližší dnes živou příbuznou odrůdu západní aramejštiny, do níž patřil i jazyk Ježíšovy doby.
Za staletí se však přirozeně proměňovala a přejímala vlivy okolních jazyků.
Přesto dnes mezi mnoha válkou unavenými obyvateli Maalouly panuje pochmurná shoda: jejich prastarý mateřský jazyk je ohrožen vyhynutím.
Syrské trhy, kdysi pulzující srdce místní ekonomiky a každodenního života, válka těžce zasáhla - stejně jako samotnou Maaloulou.
Obchod s kořením a zemědělskými produkty byl pro obyvatele vesnice po staletí hlavním zdrojem obživy; právě úpadek zemědělství a vylidnění způsobené konfliktem přispěly k tomu, že se aramejština ocitla na pokraji vyhynutí.
„Učím svého syna aramejsky, stejně jako jsem se sama učila od rodiny," říká Michline Zarourová.
„Zjistila jsem ale, že je to pro mě daleko náročnější kvůli prostředí, ve kterém žijeme.".
Největším problémem jsou podle ní sociální sítě, „které vstoupily do našich životů bez dovolení."
Protože většina online obsahu je v arabštině a angličtině, v mediálním světě jejího syna aramejština prakticky neexistuje.
Situaci nepomáhá ani to, že jediná škola v Maaloule zaměřená na zachování jazyka - Centrum pro výuku aramejského jazyka - disponuje pouhými čtyřmi učiteli, je tristně personálně poddimenzovaná a v průběhu roku funguje jen sporadicky.
Michlinein strýc George Zarour je proslulý místní profesor a badatel v oblasti aramejštiny, hluboce znepokojený úpadkem svého milovaného jazyka.
Uchování aramejštiny v Maaloule coby ústní tradice v minulosti nikdy představovalo problém.
Před 20. stoletím se obyvatelé vesnice věnovali téměř výhradně zemědělství.
Jazyk přežíval na polích, na mlatech i doma.
Děti se díky tomu, jak upozorňuje Zarour, učily aramejsky dříve než arabsky - převažujícímu jazyku Sýrie.
Ve 21. století se to všechno změnilo.
Místní říkají, že právě tato kombinace událostí znamenala nebezpečný zlom pro přežití jejich mateřštiny.
Lpění na naději
Jedna z třinácti jeptišek unesených syrskými povstalci v roce 2013 stojí před ikonostasem svého kostela v Maaloule.
Po třech měsících v zajetí se řeholnice vrátily zpět do válkou poničené vesnice a staly se symbolem houževnatého odporu místní křesťanské komunity.
Maaloula je dnes jedním z posledních míst na světě, kde aramejština - jazyk z téhož aramejského okruhu, jakým podle badatelů mluvil Ježíš Kristus - přežívá jako živý mateřský jazyk.
V prosinci 2013 bylo třináct jeptišek a tři další ženy z kláštera uneseny povstalci.
Po třech měsících v zajetí byly řeholnice propuštěny a vrátily se do Maalouly.
„Když nás unesli," svěřuje se jedna z řádových sester z kláštera svaté Tekly, která si přeje zůstat v anonymitě, „povstalci se k nám chovali vesměs dobře.
Teď mají na starosti celou zemi.
Takže doufám, že se k nám opět budou chovat dobře."
Je v tom cosi nadpozemského - stát uvnitř jednoho z maaloulských klášterů a slyšet modlitby pronášené v aramejštině.
Jeptišky a kněží hrají klíčovou roli v uchování jazyka, ale probíhající násilí začíná toto pouto narušovat.
„Opravdu mluvíme jazykem z téhož západního aramejského okruhu, jakým podle badatelů mluvil Ježíš," podotýká jedna z řeholnic.
„Myslím, že je na to co být hrdý."
„Tento obrat se urychlil po roce 2013," vysvětluje Rímon Wehbí, lingvista, aramejský badatel a rodák z Maalouly, který v současnosti pracuje na doktorátu z lingvistiky na německé Universitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu.
Wehbí zdůrazňuje, že stejně jako každý jiný jazyk závisí aramejština na aktivním užívání v každodenním životě.
Protože však mnozí obyvatelé odešli z vesnice během války a lepší práci i vzdělání naleznou spíše v arabsky mluvících částech Sýrie, aramejština upadá.
„Arabština není nepřítel," pokračuje Wehbí.
„Mnozí z nás jsou bilingvní.
Výzva spočívá v tom zajistit, aby aramejština hrála smysluplnou roli vedle arabštiny, místo aby jí byla nahrazena.
Pokud dokážeme vzbudit v lidech hrdost na tento jazyk, vytvořit sociální prostory, v nichž bude vzkvétat, a podpořit komunitu, aramejština v Maaloule přežije i v globalizovaném světě.
Nejistá budoucnost
Když povstalci v roce 2013 obsadili Maaloulou, vesnice se prakticky vylidnila.
George Zarour si dosud vybavuje srdcervoucí okamžik, kdy se svou rodinou musel uprchnout z domova.
O rok později se Zarourovi vrátili.
Byl to traumatický návrat.
S hlubokým zármutkem zjistili, že budovy jsou posety stopami po kulkách, ulice zbrázděné krátery po bombách a několik kostelů povstalci vypálili.
Zhroutil se i místní hospodářský život - a dosud se nevzpamatoval.
„Navzdory tvrdým ekonomickým podmínkám," dodává Zarour, „se Maalouly přidržujeme."
Socha Panny Marie Míru shlíží na Maaloulou z vrcholu skály.
Tato tři metry vysoká socha nahradila starší sochu Panny Marie, kterou syrští povstalci v roce 2013 vyhodili do povětří, a stala se symbolem naděje a obnovy pro celou vesnici.
Po návratu George Zarour zesílil své úsilí o zachování aramejštiny: snaží se z příslušníků nové generace vychovat plynulé mluvčí - jednoho mladého Syřana po druhém.
Aby jazyk ochránil, napsal několik knih v aramejštině, pravidelně vede kurzy pro kvalifikaci učitelů a navázal spolupráci s Nadací Eliáše Hanny, která Syřanům poskytuje bezplatné lekce aramejštiny.
Stejně jako Zarour i Wehbí dělá vše, co je v jeho silách, aby zajistil plynulou aramejštinu pro příští generace.
Založil organizaci Yawna, neziskové sdružení, jehož výslovným cílem je záchrana ohroženého jazyka.
„Organizoval jsem bezplatné kurzy pro děti a mládež z diaspory, vytvářel digitální výukové nástroje jako bezplatný online slovník a zveřejňoval vzdělávací články na webových stránkách Yawny na podporu výuky jazyka," přibližuje svou práci.
Znovubudování slovy
Jazykové překážky přetrvávají: roztříštěná diaspora, sociální sítě ovládané arabštinou a pracovní i vzdělávací systém, v němž je aramejština v podstatě zastaralá.
A přesto se lidé v Maaloule, jak je u nich zvykem, zdráhají vzdát naděje.
Za války byla vyhodena do vzduchu ikonická socha Panny Marie, matky Ježíšovy.
Dnes však na jejím místě na vrcholu skály stojí nová, tři metry vysoká socha - nazvaná Panna Marie Míru -, která dohlíží na vesnici rozprostřenou pod ní.
Rabi'a Mustafa Salibová, praktikující muslimka vyznávající sunnitský islám, říká, že ji socha pokaždé dojme, kdykoli ji navštíví.
„Představuje naději nejen pro křesťany, ale pro všechny Syřany," svěřuje se.
„Říká mi, že vždy se dá znovu postavit."
close
Klášter svaté Tekly v Maaloule patří k nejstarším křesťanským klášterům na světě a je živým symbolem tisícileté kontinuity aramejského jazyka v této syrské vesnici.
Právě zde se po staletí udržovala tradice bohoslužeb v jazyce, jímž podle tradice hovořil sám Ježíš Kristus - tradice, kterou dnes ohrožuje válka, exodus obyvatel i nástup digitálních technologií.
Zatímco jazyk dál mizí, Michline Zarourová vyučuje s naléhavostí a je odhodlána předat svému synovi to, co se sama naučila jako malá holčička.
A její úsilí nepřišlo nazmar.
Šestiletý chlapec umí zpívat aramejsky, rozumí aramejsky vedené konverzaci a mluví tímto jazykem s „přiměřenou slovní zásobou“.
„Lidé z Maalouly vědí, jak vytrvat," uzavírá.
„A tak budeme dál vytrvávat."