svatý Bernard často vyháněl zlé duchy tak, že posedlému ukázal konsekrovanou hostii. To samé se vypráví i o svatém Janu od Kříže. Například Marii Viches nechtěl zlý duch vůbec dovolit, aby vešla do kostela. Když jí ale svatý Jan podal eucharistii, zcela se uzdravila. O svatém Františku Saleském se zase říká, že podáváním eucharistie uzdravil více než 400 lidí.
Existují lidé, kteří se neodvažují přistupovat ke svatému přijímání, protože se toho necítí hodni. Kdo ho ale může být hoden? Eucharistii koneckonců nepřijímáme proto, že si ji zasloužíme, ale proto, že jsme nemocní. Ani v nejmenším tím nechci říct, že ke sv. přijímání můžeme přistupovat ve stavu smrtelného hříchu. Pak totiž nejen že nejsme hodni eucharistii přijmout, ale jsme duševně nepřipraveni a indisponováni k jejímu přijetí.
Eucharistie je také zdrojem duševního uzdravení. Často nám chybí odvaha a svazuje nás strach, jsme plni napětí, trpíme osamocením, pociťujeme bolest z minulých zranění nebo kvůli lidem, kteří nám ublížili. Zapomínat nemůžeme ani na uzdravení tělesné. Klasickým příkladem toho, jak eucharistie může působit i na tělo, je francouzská mystička Marta Robinová (1902-1981).
Eucharistie jistě není magickým obřadem, který nás uzdraví bez našeho přičinění. Je k tomu třeba být otevřen jakékoliv změně. Tím prvním a nejdůležitějším uzdravením, které eucharistie dává, je proměna srdce, aby dokázalo milovat a odpouštět. Je-li eucharistie láskou, logicky musí také k lásce vést.
Co znamená přijímání eucharistie pro naši cestu víry?
Existují podmínky, kdy se k přijímání mohou lidé dostat i přes skepsi či obavy. Lidé se mohou ocitnout v situaci, kdy se pociťují nehodní, ale víra ukládá důvěru v Krista, že samotný akt přijímání je projevem milosti, která nás uzdravuje a posiluje na cestě života. Při tom je důležité připomenout, že Eucharistie je svátost lásky a vyjadřuje Kristovu přítomnost tělesně i Božstvím.
Představme si pohádkový příběh: Kluk se bláznivě zamiluje do holky. O zdravé výživě se pak mluví jen jako o širším kontextu, ale hlavní myšlenka zůstává stejná - setkání s láskou, které mění člověka. Při večeři Páně Ježíš obdaruje učedníky chlebem a kalichem, a tím potvrzuje nový potvrzující závazek smlouvy. Tajemství eucharistie spočívá v tom, že skrze chleba a kalich je Kristus přítomen mezi námi.
Tento odkaz činí z Eucharistie zdroj duševního uzdravení - odvaha, důvěra a naděje se probouzejí, když se člověk otevře Boží milosti. Když hovoříme o uzdravení tělesném, připomínáme si příklady světců, kteří na úrovni těla prožívali uzdravení skrze přijímání. Odborné ujištění o tom, že Eucharistie není magické řešení bez naší spolupráce, podtrhuje důležitost následování a proměny života.
Praktické souvislosti přijímání a modlitební postoje
Existují lidé, kteří přistupují ke svatému přijímání i přes určité pochybnosti či pocit nespolehlivosti. Odpovědnost farnosti a duchovního správce spočívá v tom, aby svátosti udělovaly bezpečným, důstojným a spravedlivým způsobem, a aby věřící byli vhodně poučeni o významu eucharistie. Důstojné uchovávání hostie ve svatostánku a správné vedení během liturgie zajišťuje, že setkání s Kristem zůstává autentické a plné úcty.
Na vybraných místech se praktikují zvláštní zvyky při slavení mše a přijímání. Pokud je někde zvykem před mší rozdělovat neblahé hostie, je nutná opatrnost a katecheze, aby nebylo narušeno uctívání a aby nebyla narušena teologická jasnost o realitě Těla a Krve Páně. V souvislosti s tím je důležité, aby se věřící nedostávali do přílišné zvyklosti a aby zůstal zachován respekt k posvátnosti obřadu.
Pokud někdo najde neposvěcenou hostii, měl by ji odevzdat knězi, který ji uloží do abluční misky. V případě, že jde o neposvěcenou hostii, je vhodné konat náležité kroky a řešit to s duchovním správcem, aby se podobné situace neopakovaly. Z hlediska praktické etiky a zázemí pro věřící je důležité, aby pokyn vyšel z pastorační odpovědnosti fary a aby byl zajištěn jasný výklad pro věřící.
Pokud se podává Tělo Páně i Krev Páně pod obojí způsobou, je důležité, aby věřící rozlišovali způsob přijímání a rozuměli významu obou forem. Při podávání pod obojí způsobou se věřící mohou rozhodnout, zda přijmou do úst, na ruku nebo jinak, a je nutné, aby se dodržoval respekt k konsekrované hostii a k liturgickým pokynům. Kněz by měl kdykoliv dbát na to, aby přijímání nebylo sprostněno ani zprofanováno, ale aby zůstalo znamením Boží přítomnosti a milosti.
Praktické pokyny a etické rozměry
V některých farnostech bývá zvykem, že věřící sami ukládají hostii do obětní misky. Pokud taková praxe existuje, je nutná správná katecheze o významu této hostie a o tom, že jde o Tělo Kristovo, kterému je vyhrazena zvláštní úcta. Pokud se najde neposvěcená hostie, měli bychom ji okamžitě odevzdat knězi k náležitému ošetření.
V dnešní době se svaté přijímání stalo natolik běžnou součástí života víry, že je potřeba neustále připomínat, že Boží ticho a Boží svatost vyžadují pokoru a kajícnost. Člověk smí přistoupit k svatému přijímání jen s hlubokou pokorou a kajícností. Eucharistie není jen přijímání obřadu, ale setkání živého Krista, které vyžaduje úctu a odpovědnost.
