Jeden z mistodržitelů katolík pri defenestraci byl zraněn

Třiadvacátý květen roku 1618 odstartoval v Evropě třicetiletou válku. Třiadvacátý květen roku 1618 byl pro Evropu dnem, který odstartoval třicetiletou válku. Nespokojení čeští stavové vtrhli do sídla královské kanceláře v Praze a vyhodili z okna katolické císařské místodržící Viléma Slavatu a Jaroslava Bořitu. S nimi byl vyhozen oknem i písař Filip Fabricius.

Hlavní aktéři defenestrace a jejich původ

VILÉM SLAVATA Z CHLUMU A KOŠUMBERKA: Český šlechtic býval žákem bratrské školy, kvůli kariérním důvodům ale přestoupil ke katolictví. Dosáhl vysokých funkcí u dvora - byl královským komořím a maršálkem, vedl i samotnou českou dvorskou komoru. Při defenestraci utrpěl zranění hlavy, později odjel do Pasova a vrátil se až po Bílé hoře. Věřil, že Habsburkové jsou pro České země nejlepšími možnými vládci.

JAROSLAV BOŘITA Z MARTINIC: Stejně jako Slavata byl i Bořita, známější přídomkem "Martinic", hrabětem. Přiženil se do rodiny nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka, což mu pomohlo v kariéře. Jako jednadvacetiletý se roku 1603 stal královským radou. Platil spíše za horlivého muže než nadaného státníka, jeho kariéru málem zastavilo lpění na podpoře císaře Rudolfa v době, kdy jeho hvězda pohasínala. Po svržení z okna místodrživé kanceláře utekl do Mnichova a Pasova.

FILIP FABRICIUS: Rytíř, písař a druhý sekretář české dvorské kanceláře. O událostech v Praze osobně informoval císaře Matyáše. Šlechticem se stal až po vyhození z okna svého pracoviště, získal přídomek "von Hohenfall", tedy "z vysokého pádu".

Další významná osobnost

JINDŘICH MATYÁŠ THURN: Původně nemajetný hrabě z Thurnu, který dokázal přesvědčit císaře Rudolfa k podpisu majestátu zaručujícího svobodu vyznání. Odměnou za podíl na sesazení labilního Rudolfa se stal karlštejnským purkrabím. Thurn byl rozhodnou a odhodlanou osobností, která vedla tvář povstání na hradě a v bitvách.

Průběh defenestrace a okamžité následky

23. května 1618 se stavové shromáždili v Praze a poté ráno vyšli k Pražskému hradu. Stavové v improvizovaném soudním líčení odsoudili Slavatu a Bořitu k smrti vyhozením z oken druhého patra. Poté byl vyhozen i písař Fabricius. Všichni tři dopadli na zem z výšky 16-20 metrů, ale podle moderních výzkumů nebyli mrtví - pod okny byl svah a odpadky, které mohly náraz tlumit. Následně byli odvedeni do Lobkovického paláce. Polyxena z Lobkovic je přijala a poskytla jim azyl.

První večer poté stavové prosadili vydání Apologie a potvrzení vlastních práv; stavovské uspořádání nahradilo absolutismus a Katolická církev se stala jediné povolené víře. Část stavů věřila, že přežijí a majetek zůstane nedotčen. Někteří členové povstalecké vlády však uprchli a nevešli do nových uspořádání. Stavovská vojska po bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620 ztratila rozhodující bitvu a Fridrich Falcký uprchl z Prahy. Povstání pokračovalo, vykládalo se jako požadavek na náboženskou svobodu a politické změny, ale definitivně bylo potlačeno po Bílé hoře a následovaly konfiskace majetku, vyhnání nekatolíků a rekatolizace země.

Historické souvislosti a rozsah dopadů

Rudolfův majestát a jeho dodržování byly trvalým tématem českých stavů. Po vyhození úředníků se staly klíčovým bodem sporu postoje k náboženské svobodě a k právům vyznání. Důsledky třicetileté války zahrnují pokles populace, hospodářské devastace a rozvrat školství; odhady počtu obětí dosahují statisíců a vzrůstá počet konfiskací majetku. Ke konci, katolíci dominovali a většina nekatolické šlechty a inteligence odešla ze zemí. Ve Svaté říši římské se posílila moc Habsburků a země se stala součástí Rakouské monarchie.

Pražské defenestrace jsou historicky významné: první (1419) a druhá (1483) nebyly spojeny s tehdejšími náboženskými konflikty tak úzce jako třetí defenestrace (1618), která byla přímým vyvrcholením konfliktu mezi stavovskou opozicí a císařským dvorem. Existují i jiné slavící definice a interpretace, které mohou definovat defenestrace různými čísly v závislosti na metodice výkladu. Dá se říci, že třetí defenestrace vedla k vyhlášení stavovské vlády, k vyhlášení Apologie a k postupnému rozpadu moci nekatolických stavů, což mělo za následek isotaci pobouření a začátek třicetileté války.

Podrobnosti a postřehy z ústředního dění

Pražská defenestrace (1618) byla demonstrativním aktem odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu, který zahájil české stavovské povstání a tím i třicetiletou válku. Při této akci vyhozeni z oken Staroměstské radnice byli Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Fabricius. Po smrti Rudolfa II. se jeho bratr Matyáš snažil upevnit pozici katolické církve, avšak nastal konflikt ohledněMajestátu a náboženské svobody. Po demonstrativním vyhození se stavové shromáždili a vyzvali k jednání, které nahradilo starší systém krajského uspořádání. Ke konci, bitva na Bílé Hoře 8. listopadu 1620 znamenala porážku stavů a vyhlášení trestů proti nim, včetně konfiskací majetku a exilu stovek lidí.

Podle vývoje dějin se defenestrace stala symbolem boje za náboženskou svobodu a zároveň nástrojem politicky-mocenské hry. Podobné defenestrace se staly historickými momenty v jiných obdobích a místech a přisuzují se k nim mýty a tradice, které dodnes ovlivňují vnímání české historie. V závěru šlechtické forenzní spory a dějiny Evropy často odrážejí více než jen náboženské rozdíly; ukazují, jak moc a zájmy mohou překládat i legitimitu vládnutí.

Klíčové události v chronologii související s defenestrací

1. 21.-23. května 1618: sjezd českých stavů a rozhodnutí o defenestraci.
2. 22. května 1618: jednání předáků stavovské opozice ve Smiřických paláci; rozhodnutí o akci.
3. 23. května 1618: vyhození Slavaty, Martinice a Fabricia z oken; zázračná záchrana díky Panně Marii a terénu pod okny.
4. 25. května 1618: vznik provizorní vlády stavovů a Apologie, která potvrzuje záměr bránit práva vyznání.
5. 8. listopadu 1620: bitva u Bílé hory; počátek politických změn a posílení katolické moci.
6. Po Bílé Hoře: konfiskace majetku, emise nepřátelských rozhodnutí a konverze vyznání.

Defenestrace a následný vývoj evropské politiky ukazují, jak náboženské napětí dokáže eskalovat do mezinárodních konfliktů a strukturálních změn ve státě.

tags: #jeden #z #mistodrzitelu #katolik #pri #defenestraci