Neopouštěj nas svaty vaclave nepo outej nas svaty vaclave. Tento text je směsicí historických zmínek, hudebních odkazů a vzpomínek na kulturu kolem svatého Václava a spojených interpretací, které se v průběhu času vyvíjely.
This hymn was probably written in the twelfth century and had, at that time, three stanzas; it was later expanded to nine. The text below follows on immediately from the song Hospodine, pomiluj ny in the so-called Milíčovy modlitby, sign. Source: Jaroslav Porák, Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.-18. století) (Praha: SPN, 1979), p. Source: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, ed. Bohuslav Havránek, Josef Hrabák et al (Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957), p.
V neděli 28.září, v den svatého Václava, byl nádherný den. Modré nebe, sluneční lázeň, spousta hub, vůně a stvoly trav a keře vyšperkovány pavučinami. Kouzelné babí léto. A zatím už o rána nebyl mezi námi.
Petr Skoumal. Když jsem v 90.letech prodával muziku, tak jsem maminám rozmlouval Dádu Patrasovou a místo ní nabízel písničky Petra Skoumala. V hlubokých nečasech 80.let pouštěl jeho písničky na svých Antidiskotékách Jirka Černý. V té době hrál klávesy v Mišíkově kapele Etc. Neměl hotové přehrávky, a tak bral za koncert pět stovek. Psal písničky, které braly dech a dávaly naději.
Když Sekce mladé hudby v roce 1984 sestavila (v podstatě ilegálně) z nahrávek různých neoficiálních zpěváků, písničkářů a skupin hodinovou kazetu, z jejíhož prodeje pak šel výtěžek na konto pro hladovějící Etiopii, Petr Skoumal přispěl nádhernou písní na báseň Josefa Kainara „Dítě začíná vidět“.
„…Zatím se dívej: bílá stěna./Na stěně visí smetáček./Smetáček klopí měkké brvy./U nohy stolu závěj v malém,/hromádka smetí/navrstvená./Neboj se. Den české státnosti, svátek svatého Václava, značí také to, že jmeniny mají Václavové, tedy nositelé důstojného a stále rozšířeného českého jména, které můžeme oslovovat Vašku, Vašíčku, Vendo, Venco nebo třeba Venoušku, Venoušku jako v písničce v populární operetě Járy Beneše Na tý louce zelený.
Vašku, neskákej do vody, to je název české verze více než sto let staré broadwayské písničky Nobody´s Sweetheart s prý velmi rychle napsaným textem Ivana Mládka a v podání Washboard Banjo Bandu. Ostatně, Banjo Bandu Ivana Mládka bude patřit hned následující song s „Vendou“.
„Václava mám nejradši, tomu žádnej nestačí. Václava mám nejradši, protože je kus.“ Kdysi velice populární písnička samozřejmě také není oslavou a připomínkou svatováclavského dne z té nejvážnější strany, ale může být milým důvodem zavzpomínat na skupinu, která do začátku normalizačních časů vnášela hravý absurdní humor a až dadaisticky působící písničky jakoby z jiného světa. Jmenovala se hezky česky Saze s nejstabilnějším článkem Jiřím Burianem a její obliba byla právě i kvůli dobové nepatřičnosti na začátku 70. let dočasně veliká.
Čtěte takéVe finální části hudební půlhodinky se dotkneme dnešního svátku už z jiného pohledu. O svatováclavské neděli roku 2014 zemřel Petr Skoumal, znamenitý skladatel úctyhodné žánrové šíře - od filmové hudby až k písničkám pro děti - klávesista, zpěvák, půlka písničkářské dvojice s Janem Vodňanským.
V době rozkladu minulého režimu na samém sklonku osmdesátých let vznikly písničky, vyšlé pak na albu Petra Skoumala Poločas rozpadu, jimiž se projevil i jako textař.
Texty a interpretační kontext ukazují, jak se slavnost svatého Václava prodloužila do různých hudebních a poetických nápadů, které překračovaly původní liturgickou funkci a začaly žít vlastním životem v české kultuře. Tyto proměny jsou dokumentovány v literárních sbírkách a v historických popisech doby.
V dějinách české literatury a hudby se svatováclavský motiv objevuje jako spojení národní identity, humoru a tvůrčí improvizace, která často překračuje hranice původního textu a kontextu.
Historické záznamy a kulturní vývoj - Den svatého Václava bývá připomínán nejen jako církevní svátek, ale také jako čas pro reflexi národní historie a hudebního dědictví, které do něj zasahují různými způsoby.
tags: #neopoustej #nas #svaty #vaclave