Ordinarium, latinsky ordinarium missae (od slova ordo - řád), je souhrnné označení pro neměnné části mešní liturgie, jimiž jsou Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus (Benedictus) a Agnus Dei; k nim patří ještě Ite missa est. Zhudebněná chorální ordinaria může být součástí graduálu - oddílu Kyriale. Z textů ordinaria často vznikaly tropované verze a parafráze, které nacházíme například v českých graduálech a kancionálech.
Historicky se latinský termín ordinarium odvozuje od slova ordo („řád“). Z závazných písemných textů křesťanské bohoslužby se vyvinuly v průběhu 4. - 6. století; některé části se proměňovaly během církevního roku a patří do propria, jiné zůstaly neměnné. Neměnné části, určené pro recitování nebo zpěv nahlas, tvoří mešní ordinarium: Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus (Benedictus) a Agnus, a k liturgii sem patří ještě Ite, missa est.
Mešní ordinarium zahrnuje i samotné zhudebněné verze: Kyriale - soubor chorálních částí. Kyriale simplex obsahovalo běžné jednoduché verze zpěvů, Kyriale duplex pak verze slavnostnější. Nejmenší počet chorálních zhudebnění má Credo; často byly tropovány Kyrie, Sanctus, Agnus a Ite missa est a podle těchto textových incipitů bývala označována celá ordinaria (např. De angelis, Orbis factor, Cum iubilo apod.).
V utrakvistických graduálech bývají dlouhé texty Gloria a Credo tropovány písněmi parafrázujícími tyto texty. V graduálech bylo Kyriale obvykle zařazeno na začátek; v české tradici se vyskytují fragmenty zpěvů ordinaria napodobující klasické autory. Texty z českých graduálů a kancionálů naznačují, že po textové stránce jde o tropovaná ordinaria a parafráze ordinária, které jsou cenné i jako liturgický text.
Mešní ordinarium může být samostatnou liturgickou knihou (např. Kyriale s lekcionářem z 1363), a existují různé varianty a edice. Například v archivních sbírkách a muzeálních katalozích se uvádějí různé verze a tituly, které souvisejí s konkrétními regionálními či historickými tradicemi liturgie. Kancionály obsahují i latinská chorální ordinária: Ordinárium VIII - De angelis, Ordinárium XI - Orbis factor, Ordinárium Missa mundi a latinské ordo (obsahující i Credo I). Tyto edice umožňují alespoň jedno chorální ordinárium k použití podle podmínek dané farnosti či komunity a doporučují znát a používat alespoň Missa mundi, latinské ordo, Pater noster a Credo III.
Historicko-liturgický rámec a vztah k hudbě
Mešní ordinarium a jeho zhudebněné verze prošly vývojem v průběhu staletí a jsou důležitým prvkem liturgického života. Zhudebněná chorální ordinaria - zejména Kyriale - měla významnou roli při slavnostních bohoslužbách a v graduálech bývaly často tropované části a parafráze, které rozšiřovaly samotné texty ordinarií. Po hudební stránce jsou tyto zpěvy vysoce ceněné jako součást liturgických textů a jejich latinské verze zůstávají součástí historických a vzdělávacích materiálů o mešní tradici.
V českém prostředí se zmiňované texty a fragmenty objevují v Jistebnickém kancionálu a dalších učebnicích liturgiky. Významným zdrojem informací o mešním ordinariu je i literatura o českých mešních ordinariích z 16. století, která ukazuje, jak byly jednotlivé části používány a tropovány v praxi. Z textů vyplývá, že některé části bývaly opakovány na konci graduálu a že Kyriale mohl být samostatnou liturgickou knihou.
Často se týká i praktických doporučení: pokud podmínky farnosti či komunity dovolují, je vhodné znát a používat alespoň jedno chorální ordinárium - zvláště Missa mundi (509) a latinské ordo (506) spolu s Pater noster a Credo III. V moderní době zůstává zachována kontinuita výuky a interpretace textů ordinaria, a to jak z hlediska textového, tak hudebního, s důrazem na správnou výslovnost a liturgickou funkci jednotlivých částí.
Přehled klíčových částí a vztahů
- Kyrie - Pane, smiluj se
- Gloria - Sláva na výsostech Bohu
- Credo - Věřím
- Sanctus (Benedictus) - Svatý
- Agnus Dei - Beránku Boží
- Ite, missa est - Jděte, mše skončila
V literatuře se často zmiňuje Kyriale jako samostatná liturgická kniha, a různá ediční zpracování Kyriale (simplex a duplex) odrážejí vývoj hudební praxe v různých období. Při studiu mešního ordinaria je proto užitečné sledujete historické souvislosti mezi textem a hudbou, stejně jako regionální odlišnosti ve zpracování a tropování textů.
Obr. 1: Základní struktura mešního ordinaria s hlavními částmi a jejich hudebními verzemi.
Video 1 ukazuje stručný úvod do významu ordinarium v latinské mši a popisuje hlavní části v historickém vývoji.
Podle dostupných zdrojů lze shrnout, že Ordinarium jako pojem sice označuje neměnné části mešní liturgie a jeho hudební ztvárnění, avšak historické a regionální varianty vytvářely bohatou mozaiku interpretací, tropů a parafrází, které obohacovaly liturgickou praxi a hudební kulturu středověku a raného novověku.
tags: #jednoduche #latinske #ordinarium