Vzhledem ke své poloze je vidět odevšad a zdáli vypadá jako většina vesnických kostelů. Také když jsem se k němu blížil, tak jsem viděl klasickou sakrální stavbu, která je obklopena hřbitovem s ohradní zdí. Okolí je zarostlé starými lipami, které dotvářejí pěkný vzhled kostela. Již tehdy v obci stál kostel, ten současný byl však postaven až v letech 1783 - 1785 a je zasvěcený svatým Petru a Pavlu.
První písemné zprávy o Jedovnicích pocházejí z roku 1269. Při vstupu dovnitř pohled upoutá poměrně moderní výzdoba a vybavení, které vzniklo po velkém požáru z 7. května 1822, kdy shořela šindelová střecha a čtyři zvony se žárem roztavily, zničeny byly varhany i obraz na hlavním oltáři. Exteriér zůstal téměř shodný s dobou svého vzniku, ale interiér je skvostem a nese znamení moderní sakrální tvorby 20. století.
V době svého vzniku byla úprava kostela radikálním krokem směrem k modernímu sakrálnímu umění, a to i navzdory tlaku tehdejšího komunistického režimu a tradiční venkovské zbožnosti. Farář musel od počátku tento radikálně nový výtvarný projev mladých umělců trpělivě Farníkům vysvětlovat. Zásluhou P. Františka Vavříčka, který ve farnosti působil 47 let, byl pořízen nový hlavní oltář a celý prostor kněžiště (presbytáře) byl upraven tak, že se stal jedním z prvních děl moderního sakrálního umění v republice.
Oltářní obraz patronů sv. Petra a Pavla namaloval pražský umělec Mikuláš Medek, vnuk Antonína Slavíčka. Autorem nového presbytáře, oltáře, svatostánku a dalších prvků je Jan Koblasa; leptaná okna v presbytáři pocházejí od Josefa Istlera a rám obrazu od Karla Nepraše. Horní část rámu obrazu naznačuje duchovní vzestup a snahu o hodnoty lepšího života, zatímco dolní část vyjadřuje pokoj lidského světa. “Byla obava, jak farníci všechny úpravy přijmou, ale přijali to tenkrát pěkně,” dodal Petr Franc z Jedovnic.
Interiéry kostela doplňuje i gotická Madona od neznámého mistra, která demonstruje soulad starého a nového umění. V lodi je nadále patrný kruhový a dřevěný charakter stavby, zatímco okenní výplně v presbytáři tvoří zajímavé prameny světla a barevných odstínů. Přední část lodi je kryta třemi poli mohutně rozepjatých plackových kleneb, které spočívají na předních pilastrech a jsou oddělené dvojitými pasy. Presbytář je zakončen conhou a konchou s konvexně vypouklou architekturou.
O kostele samotném se uvádí, že jednolodní prostor měří 37 metrů na délku, 12 metrů na šířku a 13 metrů na výšku. Kostel je orientovaný, s půlkruhovým presbytářem a západní věží zakončenou zvonovou helmicí s lucernou. K presbytáři přiléhají na jižní i severní straně patrové přístavky kaple a sakristie obdélného půdorysu. Věž má ve vyšších patrech velká zvonová okna s půlkruhovou archivoltou. Přístavky mají jednoduché pultové zastřešení a vstup do kostela vede velkým portálem s ostěním z pískovce a trojúhelným frontonem.
Vnitřní prostory kaple a sakristie po stranách presbytáře jsou zaklenuty valenými klenbami s pětibokými výsečemi nad otvory. Na západní straně lodi je hudební kruchta nesena třemi arkádami s půlkruhovými archivoltami, která je podklenuta třemi plackovými klenbami. Interiérové detaily dokreslují i kruhová a olověná okna a skleněná zaplnění, která propojují staré umění s moderní estetikou.
Okolí kostela stojí na vyvýšeném místě „Na Valech“, které podle pověsti bývalo sídlem tvrze. Hřbitov s ohradní zdí dokládá dlouhou historii místa a zřetelné spojení sakrálního prostoru s pojetím krajiny. Z vyhlídkových míst v okolí je možné dohlédnout na Křtiny a údolí, a v blízkosti Kostela svatých Petra a Pavla najdeme i naučné trasy vedoucí k rozhodně zajímavým výhledům.
Jedovnický kostel Sv. Petra a Pavla je vnímán jako manifest moderní sakrální architektury, která dokázala přijmout a integrovat díla významných 20. století do tradičního prostoru. Oltářní obraz Mikoláše Medka a restaurovaná architektura presbytáře spolu vytvářejí poutavou syntézu, která vyzývá k zamyšlení nad spojením starého a nového umění v kontextu moravské krajiny.
Na Bukovanském kopci, odkud je výhled na Křtiny a údolí, lze kostel vidět z ještě větší dálky, což podtrhuje jeho význam v krajině i jako kulturní památku. Dřevěný kostelík je tak nejen místem bohoslužeb, ale i svědectvím o tom, jak se na malých vesnicích vyvíjela sakrální architektura a umění v 18. až 20. století.