Zvonice u kostela sv. Jiří vznikla kolem roku 1734 v souvislosti s obnovou zdejšího kostelního areálu a znovuzřízením hradešínské farnosti, které iniciovala kněžna Marie Terezie Savojská, poprvé je písemně doložena roku 1741. Nahradila starší způsob zavěšení zvonů v pozdně gotické vstupní bráně opevnění kostela a soustředila do samostatné stavby zvonový inventář farnosti. Ve zvonici byly původně zavěšeny tři zvony: Malý umíráček, velký zvon Jiří z roku 1668, přelitý roku 1902, a nejstarší zvon Jakub z roku 1494. První dva zvony byly během první světové války roku 1916 rekvírovány pro válečné účely a již se nevrátily.
Již významněji se do historie zapsala 3. květen 1945, kdy konsistorní rada a hradešínský děkan Leopold Risspler za nacistické okupace vyvěsil československou vlajku jako symbol očekávaného osvobození. V srpnu 1959 zvonici zasáhla bouře s kulovým bleskem. Rozsáhlé opravy proběhly v letech 2000-2001, kdy byla obnovena konstrukce stavby i její vnější podoba. Zvonice stojí severozápadně od kostela při ohradní zdi hřbitova a tvoří výraznou součást siluety vrcholu Hradešína.
Jedná se o rozložitou hranolovou jednopatrovou věž téměř čtvercového půdorysu, postavenou z pestré směsi materiálů: břidlice, žula, pískovcové kvádry i cihly. Exteriér reprezentuje jednoduché, avšak působivé prvky venkovského baroka. Nároží zdůrazňují pilastry, fasády jsou členěny dvojicemi lizénových rámů a v horním patře jsou zvuková okna s půlkruhovým zakončením a ostěním s výraznými klenáky. Jižní průčelí obsahuje obdélný vstup s nadpražní římsou.
Věž má vysokou jehlancovou střechu krytou plechem a zakončenou kovovým křížem. Stavba se vyznačuje světlými omítkami kontrastujícími s bílými architektonickými články, což dává stavbě navzdory její hmotnosti elegantní výraz barokního pojetí areálu kostela. Interiér zvonice má utilitární charakter; hlavní hodnotu představují dochované historické konstrukce: mohutná dřevěná zvonová stolice a soustava trámových konstrukcí nesoucích zvonové patro i vysoký krov. Působivý tesařský krov je zachován v téměř autentické podobě a představuje cennou ukázku 18. století.
Nejvýznamnějším prvkem vybavení je gotický zvon Jakub z roku 1494, vážící 680 kg, vysoký 0,9 m a o průměru 1,05 m. Za jeho autora je považován neznámý zvonař, pravděpodobně mistr Bartoloměj z Prahy. Zvon je téměř totožný se zvonem ve zvonici v Tuklatech. Korunu zvonu obíhá třířádkový latinský nápis v gotické minuskule, který uvádí významy roku a poselství o božím odpuštění. Jednotlivá slova oddělují heraldické lilie a květy, reliéf sedícího jelena (zvonařova značka) a písmeno W s korunkou, připomínající období vlády Vladislava Jagellonského. Pod nápisem je reliéf sv. Jakuba s poutnickou berlou a lasturou, podle něhož zvon nese své jméno.
Zvonice patří k nejvýznamnějším historickým stavbám Hradešína. Již přes tři století zajišťuje svolávání věřících k bohoslužbám, oznamuje významné události a stala se neodmyslitelnou součástí místní identity. Dochovaný zvon Jakub představuje mimořádně cennou středověkou památku evropského významu a řadí se k nejstarším funkčním zvonům Kolínska. Zvonice je se svým areálem součástí kulturního dědictví (ČR) a je zakreslena do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 32096/2-726.
Architektonický popis stavby pokračuje do detailů: hlavní prostor - zastřešení tvoří dvě na sebe kolmé sedlové střechy s hřebeny v ose; střešní plochy jsou lehce zvlněné ve tvaru oslího hřbetu; krytina z pozinkovaného plechu. V křížení střech je válcová věžička s lucernou a osmihranou podnoží. Zdivo je bohatě členěno: žulové sokly, pilastry, štukové a štukované prvky na fasádách, a ornamenty včetně rozet z dříků a kazet. Interiér pokračuje ve stejném duchu s důrazem na architektonické detaily a historické prvky, které svědčí o řemeslné zručnosti stavitele i povědomí o barokní estetice.
Prostorové členění a výzdoba pokračují v popisu detailů: v patře zvonového patra jsou obdélná okna, ostění profilované, šambrány s kuželky a parapetní římsa. Přístavek po JV boku věže má sedlovou střechu a zdivo je opatřeno korunní římsou. Věž a rizality jsou zpracovány s důrazem na dobře čitelné horizontální i vertikální členění, ornamenty a reliéfy, které odrážejí barokní interpretaci sakrální architektury venkova. Před kamenné schodiště na půlkruhovém půdorysu stojí dřevěné detaily a mříže, které dotvářejí historický rytmus stavby.
Interiér sakristie a přístavek vycházejí z opisy stavebních prvků s výraznými štukovými prvky, šambránami s kuželky a bohatým programem maleb a reliéfů. Při nárožích se uvádí pilastry s kazetami a lisény s ornamenty; v suterénu jsou okna s barevnými tabulkami zasklená olověnými pásky. Vše dohromady tvoří jedinečnou mozaiku architektonického a sochařského vyjádření venkovského baroka, která si uchovává svůj historický prostorový i vizuální význam dodnes.
Obrazová fakta a historické údaje doplňuje poznámková literatura a katalogy památek, například Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 1. Praha. Hlavní prostor a konstrukční detaily jsou uvedeny s nadstavbou popisů mezipřístrojových interakcí, které ukazují vývoj stavby od počátku 18. století až po současnost. Hrázděná zvonice ve dřívější vesnici Církvice, dnes součást Ústí nad Labem, ukazuje také tradiční stavební techniku a srovnání s dalšími historickými konstrukcemi v regionu.
Create a True Crime Title in 10 Minutes with After Effects
Jedinečný význam zvonice Jakub spočívá nejen v jejím pořadívém historickém kontextu, ale i v její funkční kontinuitě jako prostředku pro svolávání věřících a signalizaci důležitých událostí. Její ikonografické prvky, jako je jemně vyvedený nástroj s heraldickými motivy a znakem zvonaře, ukazují spojení mezi náboženským a regionálním kulturním dědictvím. Z zvonice vyzařuje estetický a historický význam, který ji řadí mezi klíčové památky Hradešína a Kolínska.
tags: #jehlancova #strecha #kostel