Následující text kombinuje a systematicky shrnuje verše a pasáže týkající se narození Ježíše Krista, počínaje Matoušovým vyprávěním o Panně Marii a Josefovi, přes chvalozpěvy pastýřů až po souvislosti s židovskou tradicí a mesiášským očekáváním. Cílem je ukázat, jak se v různých literárních vrstvách projevuje Boží záměr spásy a jak novozákonní vyznání o Kristu zaplňuje starozákonní proroctví i naděje Izraele.
Kniha Matouše a narození Ježíše: rodokmen, vtělení a počátek nového období
Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘. Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.
Rodokmenem se chce prokázat, že Ježíš je Mesiáš, z Davidova rodu. Proto se uvádí, že Josef (Ježíšův otec z právního hlediska) byl synem Davida. Dalším znamením Ježíšova mimořádného poslání je jeho nadpřirozené početí z Ducha svatého (zároveň Ježíš je plně synem Mariiným!).
Narození v Betlémě a zjevení pastýřům: svědectví skromnosti a universality radosti
V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města. I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu a porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.
V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel - váš Mesiáš a Pán. A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“ A s tím andělem se objevilo množství nebeských zástupů, chválících Boha: „Sláva na výsostech Bohua na zemi pokoj lidem dobré vůle.“
Pastýři posléze zavítali do Betléma a nalezli Maria s Josefem a děťátko ležící v jeslích. Pověděli, co jim bylo řečeno, a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Marie uchovávala všechna ta slova ve svém srdci a rozjížděla o nich rozjímání. Pastýři se pak vrátili a oslavovali Boha za vše, co viděli a co jim bylo řečeno.
Zasvěcení v chrámu a Starý zákon v novém narození
Osmý den, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím. Když přišel čas očištění podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, a přinesli oběť podle zákona: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“ V Jeruzalémě byl i Simeon, spravedlivý a zbožný muž, na něhož byl Duch svatý, a kterému bylo dáno, že neuvidí smrt, dokud neuvidí Mesiáše Pána. Když ho rodiče přinesli, Simeon jej vzal do náručí, požehnal a pronesl proroctví o jeho osudu v Izraeli a jeho matce: „…budou znamením, jež bude odmítáno.“ Byla tam i prorokyně Anna, která sloužila Bohu posty a modlitbami a vypravovala o děťatech v Jeruzalémě vykoupení. Potom se rodina vrátila do Nazaretu v Galileji a Ježíš zrádně rostl a byl mu Boží milost.
Jeví se souvislost s ostatními proměnami: koncepční rámce o síle slova a světla
V jiných pasážích se objevují důležité myšlenky: Slovo bylo na počátku u Boha a Bůh byl Slovo; Slovo bylo bytostně spojeno s Bohem a bylo světlem lidí, které po čase nabývá plnosti v Kristu. Představuje se zde myšlenka, že Bůh mluví skrze Syna, a že Ježíš má roli světla ve světě a spasení pro všechny lidi. Tato pravidla se odrážejí i v dalších citacích o Mesiáši, jeho pokoji a spravedlnosti, a v tom, že Bůh je věrný svým slibům a přináší naději skrze narození a příchod Spasitele.
Dialektika pokory a božská záchrana: od narození k naplnění proroctví
Pasáže ukazují, že Bůh vstupuje mezi poslední a nejpotřebnější: narození v Betlémě mezi pastýři, jeho zajištění rodiny a uctívání v chrámu ukazují na skutečnost, že spása není pro privilegované, ale pro celý svět. Zároveň se zdůrazňuje, že Ježíš je naplněním Izaiášova proroctví o Emanuelu, tedy „Bůh s námi“, a že jeho narození znamená zahájení nového věku, v němž Bůh vládne spravedlností a pokojem.
The Birth Story of Jesus Christ | Animated Bible Story for kids | Kids Faith TV
Další vrstvy textů v sobě skrývají působivou katechezi o Boží dobrotě a milosrdenství: Boží dobrota vedla k záchraně nás skrze znovuzrození a obnovu Duchem svatým, a to nezávisle na našich předchozích skutcích. Tato milost se projevuje v koupeli znovuzrození a obnovy Duchem svatým, a její účinek je uskutečněn v Ježíši Kristu, jenž je zjevnou tváří Boží dobroty a spásy.
Klíčové myšlenky a ideje spásy a narození
- Naplnění proroctví o Immanuelovi (Bůh s námi) v Ježíšově narození.
- Hospoda a pastýři jako symbol první zvěsti radosti pro všechny lidé.
- Vtělení jako uskutečnění Božího záměru spásy a spravedlnosti pro národy.
- Boží dobrota a milosrdenství, který v Ježíši Kristu nabývá tvář zamýšlené záchrany.
- Porovnání starozákonních nadějí s novozákonním potvrzením o Kristu jako Mesiáši.