V roce 2007 napsal John MacArthur velmi důležitou knihu, Válka o Pravdu, která již začala; „Kdo by si pomyslel, že lidé, kteří si říkají křesťané - dokonce i kazatelé - sami zaútočí na podstatu pojetí pravdy? Ale je tomu tak.“ Po tom, co cituje některé konkrétní příklady, MacArthur napsal:Představa, že by křesťanské poselství mělo být tvárné a přizpůsobivé, je zvlášť atraktivní pro mladé lidi ovlivněné současnou kulturou a duchem doby, kteří nesnesou autoritativní biblické pravdy, které poukazují na světský životní styl a na cestu jeho nápravy, bezbožnou mysl, a hříšné chování.
Jedna z charakteristik těch, které čeká Boží soud, je skutečnost, že „nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila“ (2. Tesalonickým 2,10). Božímu soudu propadnou „všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti“ (2. Tesalonickým 2,12).
V textu Janova evangelia máme popis Ježíšova soudu před Pilátem, kde jsou zdůrazněny dvě důležité pravdy o našem Spasiteli: Zaprvé, že On je židovský Král, a protože Jeho království není z tohoto světa, ale jde o království duchovní, je po právu Král všech lidí. Za druhé klade Jan důraz na pravdu, kterou Ježíš sděluje Pilátovi: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas“ (Jan 18,37).
Ježíšova identita a poslání jsou přednášeny jako nezpochybnitelné: Ježíš je Král pravdy a každý, kdo je z pravdy, slyší Jeho hlas.
1. Ježíš je král duchovního království založeného na duchovní pravdě
Pilátova otázka, „Ty jsi židovský král?“ vyjadřovala nedůvěru a skepticismus. Důraz v oslovení je osobní „Ty jsi“ a pokud Pilátova otázka byla upřímná, šlo by o hledání odpovědi na nejdůležitější životní otázku každého člověka. Každý by se měl dozvědět správnou odpověď na otázku „Kdo je Ježíš Kristus?“ Jestliže je ten, kdo tvrdil, že je, pak je hoden důvěry a podřízenosti všech, kdo Jeho slovům uvěřili. Jestli tomu tak není, pak lidé zbytečně ztrácejí čas následováním křesťanství.
Ježíš na Pilátovu otázku „Čím ses provinil?“ neodpoví. Místo toho v rozhovoru pokračuje slovy: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud“ (Jan 8,36).
Z toho vyplývají dva závěry: A) Vzhledem k tomu, že Ježíš je v duchovní oblasti právoplatný Král, je také svrchovaný Vládce nad všemi vládami a autoritami. B) Ježíšovo duchovní království je založeno na duchovní pravdě.
2. Ježíš je Král, který vládne svou královskou autoritou bez nutnosti vojenské síly
Ježíšovo prohlášení o království není politické hrozbou Římu, i když Pilát na to reaguje: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš doplňuje: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Ježíšovo království není z tohoto světa; jeho princip spočívá v tom, že království stojí na pravdě a službě, nikoli na vojenském dobytí. Jeho učedníci byli vyučováni, že kdo chce být velký, ať je služebníkem; kdo chce být první, ať je otrokem (Mt 20,25-28).
Přemýšlejme nad tím, že Ježíš přišel jako pokorný služebník a že jeho království není světově politické, ale duchovní. Příchod druhého Ježíšova příchodu bude znamenat i soud nad těmi, kdo se mu vzpírali.
3. Absolutní duchovní pravda a její souvislosti
Absolutní duchovní pravda existuje a zůstává pravdou ať už ji lidé přijmou či nikoli. Duchovní pravdu neurčuje lidský pragmatismus ani to, co přináší výsledky; pravdu určuje Bůh a Jeho slovo. Duchovní pravda je neměnná a platí pro všechny kultury a všechny lidi všech dob. Bible popisuje Boha jako pravdu: „Bůh pravdy, záštita má, při Bohu pravém“ (Žalm 31,5; Iz 65,16).
Pravda se zaměřuje na dobrou zprávu evangelia, která proměňuje lidská srdce a vede nás do podřízenosti Kristu, abychom nebyli souzeni. Jelikož Satan je lhář, pravda musí charakterizovat každou osobu Trojjediného Boha; věřící by měli být lidmi, kteří žijí podle pravdy v mluvení i v činech (Jan 8,44-45; Efezským 4,15).
Apoštol Pavel vyzývá k upřímnosti a pravdě: „Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava“ (Ef 4,15) a „Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla“ (Ef 4,25).
Existence absolutní pravdy znamená, že existují i deformace, omyly a lež; církev proto vyučuje zdravé učení a varuje před odchylnými naukami (2 Tm 1,13; 4,1-5; 1 Tm 1,3-11). Sloup a opora pravdy je církev (1 Tm 3,15).
4. Boží království a Kristovo království v kontextu Israelského a židovského myšlení
Židé a orientální kultura spojovali „krále“ s moudře a mocně vládnoucím panovníkem, který spravedlivě řídí zemi. Boží království v Kristu Ježíši je však něco více než pozemské vlády; je to království lásky, spravedlnosti a pravdy, které se uskutečňuje v srdci člověka a postupně v celé komunitě. Boží království není politické zřízení; je to Boží přítomnost a Boží jednání v životě člověka.
Kristus, Král a Pán, je dnes Králem národů a králem králů; Jeho království není od tohoto světa, ale již nyní působí v srdcích věřících a v církvi. Ježíšovo království bylo ustanoveno postupně: od roku 1914 do počátečního období roku 1919 byla očista a organizace cílů a misí, a od roku 1919 se započala šíření „dobré zprávy o království“ po celém světě.
Slavnost Krista Krále připomíná, že Ježíš je absolutní vládce nad časem a dějinami, a že i když jsou zemské říše a vládcové nepřáteli Boží vlády, Království Boží postupně roste a bude zcela naplněno při Ježíšově návratu ve slávě.
V závěru: Ježíšovy kroky v lidských dějinách ukazují, že Jeho království není o politické moci, ale o duchovní moci pravdy a lásky, která proměňuje srdce jednotlivců i celé společnosti. Proto je důležité, aby věřící žili v pravdě, podle ní mluvili a podle ní i jednávali, čímž potvrzují, že jejich srdce jsou podřízena Ježíšovi jako Králi.
- Ježíš je Král duchovního království; Jeho království není z tohoto světa.
- Pravda je součástí Boží identity; pravda a Bůh jsou neoddělitelné.
- Nastoupení královské vlády probíhá skrze evangelium a službu pravdě.
- Absolutní duchovní pravda vyžaduje život v pravdě a poslušnosti Bohu.
Slavnost Krista Krále, vyhlášená v roce 1925 papežem Piem XI., připomíná Kristovu svrchovanost nad lidskými dějinami i nad všemi vládci světa a připomíná, že Boží království je přítomností lásky, pravdy a naděje v životě lidí.