Výzva k vytrvalosti a pochopení Boží výchovy vystupuje z textů doprovázených zdroji z Bibla a Bible 21. století. Oba překlady kladou důraz na stejnou myšlenku: vytrvalost ve víře, poznání Ježíše jako zdroje víry a uvědomění si Božího řízení prostřednictvím výchovy, která má za cíl svatost a neotřesitelné Království.
Vytrvalost ve víře jako zástup svědků
To je ten velký zástup těch, kteří osvědčili svou víru. Odložme proto všechno, co nás tíží a zdržuje, i hřích, ve kterém můžeme snadno uvíznout, a vytrvale pospíchejme k cíli.
Dívejme se přitom na Ježíše, který je zdrojem i obsahem naší víry, který se nebál hanby, opustil nebeskou radost, byl popraven a ujal se s Bohem vlády.
Uvažte, s jakým odporem ze strany hříšníků se setkal a jak trpělivě jej nesl. Neochabujte tedy a neklesejte na mysli.
Zatím jste v zápase proti hříchu neprolili svou krev.
Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny? „Neber, můj synu, na lehkou váhu, když tě Pán kárá. Neklesej na mysli, když tě napomíná.
A koho Pán miluje, toho kárá. A trestá každého, koho přijímá za syna.
Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme tedy být mnohem více poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.
Přísná výchova nám nikdy nebývá po chuti a vyvolává v nás odpor. Později však přináší ovoce pokoje a dokonalost těm, kdo jí prošli.
Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“ a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale naopak se uzdravilo.
Neotřesitelné království a Boží hlas
Usilujte proto své zemdlené ruce a podlomená kolena a vykročte jistým krokem, aby to, co kulhá, nezchromlo docela, ale naopak se uzdravilo.
Snažte se žít se všemi v míru a zasvěcujte se Pánu - jinak nevejdete v jeho slávu.
Nevymykejte se svým otálením působení Boží milosti, aby se mezi vámi nezakořenila nějaká hořkost, která by se pro ostatní stala zdrojem nákazy a nesnází.
Ať nikdo není nevěrný nebo lehkomyslný jako Ezau, který se vzdal práv prvorozeného za trochu jídla. Pak by byl rád dosáhl zvratu, ale na věci se už ani slzami nedalo nic změnit.
Izraelci přistoupili k hmatatelné hoře Sínaji, obklopené plameny, mračny, temnotou a vichřicí, kde se za zvukem polnice ozýval Boží hlas. Bůh požadoval usmrcení i každého zvířete, které by se přiblížilo k hoře.
Účinek tohoto projevu byl tak mocný, že sami Izraelci prosili o ukončení Boží řeči. Dokonce Mojžíš prohlásil: „Třesu se hrůzou a děsem.“
Přistoupili jste ale k skóru Sionu, k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému, k nesčetným zástupům andělů, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu - Soudci všech a všeho, k zesnulým věřícím, kteří dosáhli cíle dokonalosti, k Ježíši - prostředníku nové smlouvy a k jeho krvi, která naši vinu smazává, místo aby volala o pomstu jako krev Ábelova.
Hleďte, ať neodmítáte toho, kdo mluví. Jestliže Izraelci neunikli trestu, když vypověděli poslušnost pozemskému poslu Mojžíšovi, jakému nebezpečí bychom se vystavovali my, kdybychom se odvraceli od posla nebeského.
Jeho hlas kdysi otřásl zemí a nyní ohlašuje: „Ještě jednou zatřesu nejen zemí, ale i nebem.“ Výrazem „ještě jednou“ ukazuje na prověřování toho, co nemá pevné základy, takže zůstane jen to, co je neotřesitelné.
Obdrželi jsme nezničitelné království. Projevujme proto vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu to líbí: s bázní a uctivostí. Neboť náš Bůh je „oheň stravující“.
Boží výchova a neotřesitelné království
Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi.
Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.
Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu. Ještě jste se v souboji s hříchem neprolili krev.
Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny? „Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej.
Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna. Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá?
Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. Když jsme si vážili svých tělesných otců, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život?
Otec nás vychovává pro náš prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná; později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.
Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“ a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ aby to co kulhá, nebylo neuzdravitelné, ale uzdraveno.
Pokrok v božím království a gnostický rozměr věčnosti
Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.
Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.
Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil. Mojžíš dokonce prohlásil: „Až se třesu hrůzou.“
Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha - nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, Soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; k Ježíši - prostředníku nové smlouvy a ke krví, která mluví lépe než Ábelova.
Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže Izraelci neunikli trestu, když vypověděli poslušnost pozemskému Mojžíšovi, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe.
Jeho hlas kdysi otřásl zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem.“ A to, že řekl „ještě jednou…“, ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.
Obdrželi jsme nezničitelné království. Projevujme proto vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu to líbí: s bázní a uctivostí. Neboť náš Bůh je „oheň stravující“.
