Účastníci by měli být starší patnácti let a počítá se s tím, že mají zažitou jak praxi svátosti pokání, tak přijímání eucharistie, modlí se a byli přinejmenším jako děti uvedeni do základů víry. Celá příprava je nesena myšlenkami na službu biřmovanců v církvi a zažití skutečnosti, že církví jsou oni sami. Dál se vine jako niť všemi 21 setkáními to, co zaznělo při křtu každého z nich při modlitbě před mazáním křižmem: pomazání na kněze, proroka a krále (Křestní obřady, čl. 62, KKC 783-786).
Jádro přípravy a její struktura
Kristus stojí v centru katechese i života (podle pokynů encykliky Tertio millennio adveniente na rok 1997, odst. Každé setkání je rozděleno do dvou částí. 1. Tato část začne přivítáním a modlitbou, která je krátká a obsahuje hlavní myšlenku setkání. Modlí se ten, kdo má následující katechezi. Forma a délka modlitby má za vzor mešní oraci. Katecheze by měla trvat maximálně 45 minut. Během každé katecheze by několikrát mělo zaznít Boží slovo k danému tématu. Úryvky Písma by měly najít sami účastníci, aby byli zapojeni a naučili se pracovat s Písmem. Sám obsah katechezí čerpá na prvním místě z Katechismu katolické církve, dále z liturgických knih, Křestních obřadů, Biřmovacích obřadů, Obřadů pokání a Uvedení do křesťanského života. Po každé katechezi je velmi vhodné otevřít diskusi k danému tématu. Během této diskuse je třeba hlídat rámec tématu a včas ukončit.
2. V této části jde především o to, aby se o modlitbě příliš nemluvilo, ale do ní samé uvádělo. Modlitbu vede ten, kdo vedl setkání, nebo jiný člen případného týmu. Zahájí oslovením Boha, vzýváním a přejde k modlitbě chvály, velebení a klanění (předmětem chvály by měl být obsah katecheze). Každý z účastníků by se měl spontánně zapojit vlastní chválou. Ten, kdo vede modlitbu, ukončí chvály písní (shrnující modlitbou) a přejde k prosbám (téma setkání). Další prosby jsou na jednotlivcích a samozřejmě mohou aktuálně přesáhnout rámec tématu, který je na pořadu dne. Prosby se ukončí vhodnou písní (shrnující modlitbou). Vedoucí shrne chvály a prosby do společné Modlitby Páně. Modlitební část se zakončí písní. Uvedené schéma modlitby je vhodné několikrát zaměnit za Denní modlitbu církve, která se vhodně modifikuje písněmi a rozšířením proseb. U Denní modlitby církve je nutné vysvětlit její význam pro život církve jako celku i život křesťana jako jednotlivce.
Teologické pilíře a obsah zřetelý z pramenů víry
B. 1. Bůh potřebuje člověka, aby mohl sdílet svůj vnitřní život lásky. Lidé jsou tu z vůle trojjediného Boha, ne z rozmaru, ale z nekonečné lásky. Člověk je důležitý, je vrcholem stvoření, a to i se všemi riziky svobodné vůle. Má takovou cenu, že Bůh riskuje i naši hříšnost. Větší než anděly nás stvořil (Žalm 8,6). Bohu nejde jen o celek lidstva, ale konkrétnně o tebe. Sv. Alfons z Liguori říká: „Kdyby jediný člověk potřeboval vykoupení, Bůh by se stal člověkem v Ježíši Kristu a zemřel pro něj na kříži.“ Každý má cenu krve Kristovy a je milován až do této krajnosti. Bůh čeká s otevřenou náručí na každého člověka a touží po tom, aby každý jeho lásku opětoval.
2. Je třeba se zmínit o církvi Kristově a jejím založení. Z Apoštolského vyznání víry a z Nicejsko-cařihradského vyznání víry je třeba rozebrat pojmy: „jedna“, „svatá“, „všeobecná“, a „apoštolská církev“. Je třeba připomenout, že nauka o církvi v katolické teologii zná jen jednu jedinou církev „církev Kristovu“. A všichni pokřtění v jiných církvích jsou různým způsobem na tuto jedinou církev napojeni. Teologie protestantská pod pojem „církev Kristova“ rozumí všechny křesťanské církve dohromady. Napojení odloučených bratří na církev je přímo závislé na nabídce prostředků spásy v jejich církvi (svátosti, Písmo svaté, LG l5). Dějinná cesta církve, její rány i úspěchy ukazují na lidský rozměr, kterému jsou všechny nedokonalosti vlastní. To proto, že je pro hříšníky a je z hříšníků vytvořena. Církev katolická, tzn. všeobecná, je jednotou v mnohosti (rasy, stavy, kultury, rity). Je třeba zdůraznit, že pravdy víry vycházejí z teologie, která je skutečnou vědou a učitelský úřad díky tomu má možnost nalézání a definování pravd víry a morálky.
3. Církev je viditelnou organizací a zároveň duchovní veličinou. Je to místo pro spojení lidí s Bohem, místo realizace Božího plánu s lidstvem a prostor pro spásu v Kristu, který sám je svou církví. Je všeobecnou svátostí spásy (Kol 1,18). Kristus svým vtělením na sebe bere lidství se vším všudy a církev - mystické tělo Kristovo - má tíhu tohoto lidství přirozeně zahrnutou v sobě (hříšnost, nedokonalost, nevěrnost, viz. Katolicismus). Církev je Boží lid ze všech národů, lid nové smlouvy vytvořený křtem (1Petr 2,9). Je lidem kněžským (zákon, svědomí a vlastní odevzdání se Bohu), prorockým (Boží slovo, radostná zvěst a svědectví), královským (zaměřený do budoucnosti, věčnosti a vlastnící naději na skvělé dědictví) (2Kor 6,16). Církev je také chrámem Ducha svatého složeným z nás, kamenů. Jako každá stavba, ve které je každý prvek jiný a má rozdílnou funkci, tak i v církvi každý člověk je legitimně rozdílný, má jiná obdarování (1Kor 12,7). Všichni tvoří dohromady jediný chrám, kde Kristus drží stavbu dohromady jako nárožní kvádr a láska je svorníkem dokonalosti. To by mělo vést každého pokřtěného k vědomí sounáležitosti a zodpovědnosti.
Ježíš Kristus a cíle přípravy
4. Ježíš Kristus je zcela Bohem a zcela člověkem, je na straně naší jako jeden z nás - přímluvce u Otce, na straně Boží jako soudce. Spojil dvojí v jedno, už není odsouzení v Kristu Ježíši (Sk 8,33). Ježíš je vtělené Boží slovo s velkým S. (Jan 1). On je ten, který je zcela PRO, totálně se vydávající v lásce PRO Boha a PRO člověka. Jestliže o Bohu říkáme, že JE a on sám JSEM, člověk sám sebe označuje JÁ.
5. Cílem katecheze je ukázat velmi tvrdě jedinou možnost spásy, jak se uskutečnila v Kristu (1Jan 5,11-12). Tato slova Písma postavit jako naprosto slovo od slova platná. Jde o to zbořit představu, že dobrými skutky, pobožnostmi a naplňováním Zákona si můžeme zasloužit nebe. Zpravidla dojde k prudké reakci posluchačů, která je ale velmi žádoucí, protože je znakem změny představ. Jako pomůcka k této katechezi se nakreslí rovná čára jako zem, na ní se nakreslí stojící postava (člověk, Adam a Eva), vedle člověka trojúhelník značící Hospodina. To je první obraz společenství člověka a Boha v ráji (Iz 59,2). Obraz druhý: člověk a Bůh mají mezi sebou propast (hřích). Třetí obraz: člověk se pokouší postavit přes propast hříchu mosty k Bohu a věčnému životu. Jeho nedokonalost a hříšnost mu nedává možnosti překonat tuto propast dobrými skutky, oběťmi, přísným morálním kodexem, dlouhými modlitbami. Nic není schopno dát náhradu za hřích jednou spáchaný. Čtvrtý obraz: jedině člověk bez hříchu by mohl přejít do života. Bůh sám musí jednat a vyjít vstříc přes propast rozdělení. Křest je možností, jak se připojit k vykoupenému lidu (jak být z otroctví hříchu vykoupen Pánem). (Jan 10,27-29, 2Kor 5,17; 1Jan5,11-12). Uvedené poznání musí dozrát.
6. V evangeliu nás Kristus vybízí, abychom byli solí, světlem a kvasem (Mt 5,13-16; 13,33-34). Smyslem života křesťana je spása vlastní, ale i přispět ke spáse celku. Kristus umírá za všechny (text proměnění, Český misál). Nemáme se uzavřít, ale být ve světě: stačí špetka soli (hrudka kvasu) a polévka (těsto) světa mění chuť (tvar). Zachovat se slaný při neustálém rozpouštění; křesťan napájený nevysychajícím pramenem milosti svého křtu zůstává sám sebou i při neustálém vydávání se (Jan 12,24).
7. Tvoříme rodinu Božích dětí (křtem) spolu s Kristem v jeho těle. Bratři a sestry, kteří nás předešli na cestě vykoupení jsou hodni následování pro radikálnost svého života v Kristu. Zemřelí, procházející očistcem, vyžadují naší lásku a službu církve (2Mak 12,45). Maria je zosobněním nadějí každého křesťana. Základní výpovědi o ní, ke kterým křesťané dospěli během dějin, mají osobní naději křesťanů. Matka Boží - Ježíš prvorozený, který byl dříve než všechno ostatní, a nové lidstvo zrozené v Kristu z Marie. To jasně ujišťuje o jejím mateřství i pro Ježíšovy bratry a sestry. Maria Panna a její ustavičné panenství - před, při, po. Osobní rozměr této pravdy jak v duchovní plodnosti, o které vypovídá. Pravé hodnoty jsou tam, kde je zloději nekradou a rez a mol neničí. Plodnost člověka je v otevřenosti Božímu slovu (Staň se mi podle tvého slova). Z takové otevřenosti se v každém počíná Ježíšův charakter. Kdo slyší Slovo, je bratr a matka. Neposkvrněné početí (Lk 1,28) - „Milostiplná“ - tím je řečeno vykoupena z hříchu již při početí. Zvláštní zahrnutí rozmanitými dary (Ef 1,3-10). Jak může anděl Marii nazvat milostiplnou v čase před vykoupením? Nanebevzatá (Fl 3,21) - On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo podoby jako jeho tělo oslavené. Maria je realizací toho, co Bůh měl v úmyslu od počátku při stvoření Adama a Evy.
Životní styl, milost a svátosti
8. Křesťanský životní styl je životem z milosti. Všechny skutky mají hodnotu zase jen díky milosti (KKC 1697). Ten, který nám daroval milost (vykoupil nás z otroctví hříchu vlastní krví), je tedy Pánem našeho života. Patříme mu, protože chceme být křesťany (být Kristovi). Buď je Pánem anebo Kristovi nejsme. Přivlastnění milosti vykoupení se realizuje ve svátostech, a to především ve křtu, který je celoživotním zdrojem „nového života“ (Řím 6,4). Křesťan žije z pokrmu eucharistie, která ho váže k jeho Pánu a neustálého Smíření, ve kterém se obnovuje následování a věrnost vykoupení křtem. Modlitba je především vděčnost a prosba a otevření se Božímu řešení. Ona je vlastním vnitřním životem křesťana, vychází ze svátostí a je inspirována Božím slovem (Slovem).
9. Přijmout svoji stálou (opakovanou) hříšnost je podkladem pro opravdové přijetí milosti (vysvětlit pojem milost na milosti jak ji chápeme v právním řádu). Kristus přichází a čeká hříšníka, ne toho, který se chce ospravedlnit sám a pak přijít. Žijeme z naděje na skvělou budoucnost, proto se neohlížíme zpět, ani nezůstáváme na místě (Lk 9,62). Jsme na cestě za Pánem, i když jsme zablácení a často si pleteme cestu. Je to cesta za ním, a on, když mu nestačíme, se pro nás vrací a vrátí (Lk 15,3-7; Zj 22,17.20). Svátost smíření je vrcholem vnitřního procesu obrácení. Čtyři setkání, která mají téma Desatera, jsou pojata jako sdělení vnitřního Božího života lásky a poznání pravdy. Sdělení o obsahu jednotlivých příkazů je postaveno jako nabídka pro člověka, který se rozhoduje stále prožívat život podle Boží vůle. Katecheze se snaží ukázat každý příkaz jako ochranu jednotlivých hodnot. Příkazy jsou tu pro uchování skvělosti a jedinečnosti. Vychází se z předpokladu, že účastníci vyslechli a přečetli již dříve informace o tom, co všechno je hřích a proti jakému přikázání.
Praktické doplnění a liturgické souvislosti
14. Během této katecheze se s pomocí Misálu projdou liturgické dny s jejich zvláštními obřady, vysvětlí se smysl obřadů a zdůrazní se hlavní myšlenky modliteb a čtení z Písma.
15. V této katechezi se znovu zdůrazní myšlenky z katecheze č. 5 o tom, co je spá... Datum nahrání: 31. 01. 2022
