Šest dní před Velikonocemi Ježíš přichází do Betanie, kde bývá Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých, a během večeře Marta obsluhuje a Lazar je u stolu. Tu Marie pomazává Ježíšovi nohy drahocenným olejem z pravého nardu a dům se naplní vůní masti. Jidáš Iškariotský protestuje, že by olej měl být prodán a peníze dány chudým; Ježíš však odpoví, že olej uchovala na den mého pohřbu. “Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.”
Velký zástup Židů uslyší, že Ježíš je poblíž, a přijde nejen kvůli němu, ale i aby viděl Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Druhého dne lidé, přicházející na Jeruzalémské svátky, berou palmové ratolesti a vítají Ježíše: “Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.”
Ježíš nachází oslátko a usedá na něm, jak je psáno: “Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.” Učedníci tomu tehdy ještě nerozumějí, ale vzpomenou si, až byl Ježíš oslaven. Zástup, který byl s ním, svědčil o Lazaru a o jeho vzkříšení, a to posiluje víru mnoha lidí. Farizeové si však říkají, že nic nezmůžou a že celý svět se dal za ním.
Někteří Řekové, poutníci toužící vidět Ježíše, přicházejí k Filipovi a k Ondřejovi, kteří to vyřídí Ježíšovi. Ježíš odpoví: “Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.” Následuje klíčový výrok: “Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo; zemře-li však, vydá mnohý užitek.”
Ježíš dále vykládá, že kdo miluje svůj život, ztratí ho, ale kdo svůj život v tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, tam bude i můj služebník. Odráží se zde myšlenka, že služba a následování vyžadují oběť a ochotu dívat se dále než na okamžité uspokojení.
Ježíš naléhavě vyzývá k důvěře ve Slovo a vyvolává reflexi o blížící se smrti, s prosbou Otče, oslavi své jméno. Z nebe zazní hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.” Lidé kolem slyší dva různé výklady: že to zahřmělo, anebo že mluvil sám anděl. Ježíš vysvětluje: “Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.”
Následně je popsáno, jaký soud nad světem nastane a jak bude vyvržen vládce tohoto světa. Ježíš říká, že až bude vyvýšen ze země, přitáhne všecky k sobě. Vysvětluje, že svou smrtí naznačuje způsob, jakým má zemřít, a že lidé mu budou věřit podle toho, jakým způsobem budou naslouchat slovům, která mluví Otec, jenž jej poslal.
Janovo evangelium jako dílo, a nikoliv jen soupis událostí, ukazuje svou zvláštní logiku a jazyk; mezi známé příběhy Ježíšových skutků, které se vyskytují pouze v tomto evangeliu, patří proměnění vody ve víno, uzdravení syna královského služebníka, uzdravení nemocného u rybníka Bethesda a vzkříšení Lazara. Jan zdůrazňuje, že velká část Ježíšových slov patří přímo jemu samotnému a jejich styl je plný metafor a alegorií, které vyjadřují hluboké teologické významy jeho učení a vztahu Otce a Syna.
Podobenství o vinném révu a ratolestech je jedním z autoritativních výroků Ježíše před soudem a uvádí obraz jednotného těla církve. Ježíš vyzývá k setrvání v jeho učení a prožívání jeho slova, jinak hrozí vyvržení a sušení ratolestí. Zůstanou-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tato loučící řeč zdůrazňuje, že bez spojení s Kristem nelze nést ovoce a že obnova a očištění jsou součástí růstu ve víře.
V textu se dá sledovat paralelu mezi Morálním i Teologickým výkladem pšeničného zrna: semeno, které zemře, přináší hojné ovoce; Ježíš sám je tím zrnem, jeho smrt má za následek spásu lidí a jeho vzkříšení potvrzuje život věčný. Tato interpretace vede k zásadnímu tvrzení: bez oběti není skutečné společenství a kdo myslí jen na sebe, zůstává sám. Zároveň text ukazuje, že Ježíšova smrt a následné vzestoupení spojují pozemský život s věčným, a to prostřednictvím víry a následování, které vede k naplnění Boží vůle a oslavení Otce.
Tento starověký rituál pomáhá vysvětlit Ježíšovu smrt
Propojení Janova vyprávění s obecnou teologií pšeničného zrna
První rovina interpretace pšeničného zrna v Janově evangeliu ukazuje na Ježíše samotného jako zrno, jehož smrt přináší mnoho užitku a napomáhá spáse lidí. Druhá rovina ukazuje na souvislost s vzkříšením, kdy z libovolného zdánlivě poraženého semene vyroste velký strom věčného života. Třetí rovina odkazuje na Pavlův obraz těla Kristova a vztah mezi pozemským a věčným životem, které se propojují skrze víru a oslavu Otce.
Text také ukazuje, že Ježíšova slova mají dvojí význam: časně pro učedníky a širší pro následovníky. “Amen, amen” slouží jako autoritativní signál, který spojuje historické kontexty rabínských výroků s Božím poselstvím přicházejícím skrze Ježíše. V tom se odráží odlišnost Janova janovského vyprávění oproti synoptickým evangeliím, kde čas a pořadí událostí mají jinou dynamiku.
V závěru ukazuje Janova teologie, že Kristus přišel, aby „svět spasil, ne odsoudil“, a kdo uvěří, má věčný život; kdo však uvěřit nechce, zůstává pod Božím hněvem. Tím text propojuje teologii smrti a zmrtvýchvstání s praktickou výzvou pro čtenáře: následovat Krista, nést jeho oběť a dozrávat v ovoci dobra a službě druhým.