Ježíš a jeho příběh

Ježíš Kristus je Syn Boží, ale narodil se ženě na zemi. Tato věrná žena se jmenovala Maria. Když Maria porodila Ježíše, objevila se mnohá znamení a zjevilo se mnoho andělů, aby Ho věrní lidé mohli najít a vzdát Mu úctu. Ježíš učil Božímu slovu už jako mladý muž. Ve 12 letech byl Ježíš nalezen „v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich. Ježíš uzdravoval nemocné, navracel zrak slepým, a dokonce křísil mrtvé. A co je důležitější, odpustil lidem jejich hříchy. Na Ježíše se po celý Jeho život mnozí hněvali, protože Mu nerozuměli. Učil něčemu, s čím nebyli obeznámeni, a projevoval soucit vůči hříšníkům. Ježíš byl zatčen a později ukřižován neboli zabit, což dovolil, aby tak naplnil Boží vůli. „Já pokládám duši svou,“ řekl Pán, „abych ji zase vzal. Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Ježíš vstal tři dny po své smrti z hrobu - a Vzkříšený Pán se brzy ukázal svým přátelům a následovníkům. Byl první, kdo byl vzkříšen, což znamená, že Jeho duch byl po smrti znovu spojen s Jeho zdokonaleným fyzickým tělem.

Tesař Josef měl starosti. Maria, dívka, kterou miloval, čekala dítě. Nebylo to jeho dítě, oni dva ještě neměli svatbu. Už si o tom lidé začali mezi sebou povídat. Bude muset zrušit svoje zasnoubení s Marií. Té noci se mu ale zdál sen. “Neruš svoje zasnoubení s Marií,” řekl anděl, “neudělala nic špatného. Bůh si ji vybral, aby se stala matkou jeho Syna, slíbeného krále. Když se Josef probudil, bylo to jako by mu spadl velký kámen ze srdce. Už mu nevadily lidské řeči. Vezme si Marii za ženu a bude se starat o ni i o dítě.

Krátce poté vydal římský císař Augustus příkaz. Každý, kdo žil v římské říši, musel se dát zapsat ve městě, ze kterého pocházela jeho rodina. Augustus chtěl mít jistotu, že budou všichni zapsáni a že budou také všichni platit daně. Josefova rodina pocházela z rodu krále Davida. Proto se musel vydat do Betléma, města, kde se narodil král David. Musel s sebou vzít také Marii. Byla to dlouhá cesta horami, sto třicet kilometrů po neschůdných prašných cestách. Maria byla velmi unavená, když konečně dorazili do Betléma. A nikde nenašli místo k přespání. Hostinec už byl plný hostů, kteří se sem přišli také zapsat. Hostinskému bylo Marie líto, ale jediné místo, které mu ještě zbývalo, byla stáj. Byla špinavá a byla cítit zvířaty, která tam byla. Té noci se Mariino dítě narodilo. Byl to syn. Zabalila ho teple do oblečků, které pro něj měla připravené, a položila ho do jeslí.

Na kopcích kolem města hlídali pastýři svá stáda. Noc byla temná, bylo úplné ticho, rušené občas jen zabečením ovce. Náhle pastýři uviděli záři. Byla tak jasná a oslnivá, že si museli zaclonit oči. “Nebojte se. Přináším vám radostnou novinu, vám i celému světu. Dnes se vám narodil Spasitel, Bohem slíbený král, ve městě Betlémě. A hned uviděli pastýři velký zástup andělů zpívajících chválu Bohu. “Sláva na výsostech Bohu,” zpívali andělé, “a na zemi pokoj všem, kdo Boha milují.”

Když andělé odešli a nebe přestalo zářit, začali si o tom pastýři mezi sebou povídat. “Musíme jít do Betléma,” řekli, “a uvidíme tam, co se stalo.” Postarali se o své ovce a vydali se spěšně do města. Tam našli Marii a Josefa a nově narozené dítě, které leželo v jeslích. Řekli Marii a Josefovi všechno, co se jim přihodilo. Pak se vrátili ke svým stádům ovcí a každému, koho potkali, vyprávěli o dítěti a o andělské zvěsti. Když šli, zpívali a chválili Boha za všechno, co viděli.

Většina badatelů předpokládá, že Ježíš byl reálně existující historickou osobností. Zřejmě šlo o galilejského rabína a židovského náboženského reformátora, který se narodil krátce před začátkem letopočtu. Většina údajů o jeho životě však zůstává nejistá a hypotetická. Mezi kritiky historické existence postavy Ježíše patří např. Křesťanský příběh Ježíše Krista popisuje Nový zákon v evangeliích, ve třech synoptických a poněkud odlišném Janově. O Ježíšově narození píší pouze Matoušovo a Lukášovo evangelium. Evangelia označují Ježíše jako „syna Josefova“, „syna Josefova z Nazareta“ a jako „syna Mariina“.

Josef byl tesařem a nedochovalo se o něm mnoho dalších spolehlivých údajů, je možné, že se nedožil Ježíšova veřejného působení. Obě evangelia líčí, že Ježíše počala Maria jako panna z Ducha svatého, nikoli s Josefem, a že narození i jméno Ježíš bylo oznámeno božím poslem - andělem. Podle Matouše se zjevil Josefovi, podle Lukáše se anděl Gabriel zjevil Marii (zvěstování Panny Marie) a označil jej za Syna Božího. Vlastní narození líčí Lukáš tak, že Josef s Marií kvůli sčítání lidu nařízeném císařem Augustem odešli z Nazaretu do Betléma, kde Maria porodila a novorozence uložila do jeslí, protože nenašli místo pod střechou. Evangelia líčí narození Ježíše jako splnění očekávaného příchodu Mesiáše.

Ježíšovy rodokmeny mají Krista skrz otce Josefa zapojit do linie krále Davida a patriarchy Abraháma, příběh o početí z Ducha svatého a narození z panny ukazuje Ježíšův božský původ. Historická svědectví, která jsou k dispozici, neumožňují určit přesně datum Ježíšova narození a smrti. Biblická datace Ježíšova narození není jednoznačná: Evangelium podle Matouše klade Ježíšovo narození před smrt Heroda Velikého, k níž došlo roku 4 př. n. l., zatímco Evangelium podle Lukáše je klade do souvislosti s římským sčítáním lidu. Doklady o censu hovoří o roce 6 n. l., avšak je možné, že se nejednalo o první sčítání lidu za Quiriniova místodržitelství. Další indicii může představovat betlémská hvězda, snad neobvyklá konjunkce planet, kterou bylo možné v Judeji pozorovat roku 7 př. n. l. Porovnáním údajů o vystoupení Ježíšova předchůdce Jana Křtitele a samotného Ježíše vychází rok Ježíšova narození někdy kolem přelomu letopočtu. Většina historiků dnes klade Ježíšovo narození mezi roky 7 a 4 př. n. l. Rok Ježíšova narození se pokusil vypočítat jako první na základě historických záznamů, dostupných v 6. století, mnich Dionysius Exiguus, který však tento rok neurčil přesně. Na základě Dionysiova výpočtu se přesto začal užívat křesťanský letopočet, který je dnes letopočtem celosvětově nejběžněji používaným.

Kromě narození a navazujících událostí, zejména útěku do Egypta, tamním pobytu a návratu, popisuje Nový zákon jen jednu další událost z Ježíšova dětství. Je jím příběh z Lukášova evangelia o dvanáctiletém Ježíši v jeruzalémském chrámě, kde diskutoval s učiteli poté, co se o pesachu ztratil rodičům. Další události a zázraky konané chlapcem Ježíšem popisují apokryfní evangelia dětství. Zda Ježíš sám patřil po nějakou dobu k okruhu Jana Křtitele, není jisté; přes zjevné rozdíly mezi Janem a Ježíšem sdíleli naléhavou etiku spojenou s vizemi konce světa. Setkání obou mužů vyvrcholilo tím, že se Ježíš nechal od Jana pokřtít jako další kajícníci. Křest v Jordánu je historiky považován za věrohodně doložený. Křest je zároveň Biblí líčen jako začátek Ježíšova veřejného vystoupení.

Ježíš strávil většinu svého života v Galileji pod vládou Heroda Antipy. Až někdy ve věku třiceti let začal kázat a působit jako thaumaturg a vykladač Zákona. Mnohým jednáním Ježíš narušoval dobové a náboženské konvence. Porušoval některá židovská pravidla (uzdravování nebo sbírání klasů v sobotu). Navzdory tehdejší vysoké hodnotě rodinných vazeb vyjádřil vícekrát, že vztah s Bohem překonává i rodinné vazby. V Bibli je zaznamenáno mnoho případů zázračného uzdravení jak tělesného, tak i duševního. Jde o horečky, slepotu, malomocenství a jeho příznaky, navrácení života mrtvému a další. Zvláštním případem uzdravování bylo vyhánění zlých duchů. Při uzdravení dochází často k obrácení dotyčného. Podle biblických vyprávění Ježíš uzdravoval lidi, kteří k němu přišli, často pouhým dotykem či modlitbou.

V Bibli se můžeme dočíst, že Ježíš uzdravoval chromé i slepé, na které narazil. Od počátku Ježíšova veřejného působení se kolem něho formoval okruh přívrženců. Vedle běžných posluchačů, kteří v počtu stovek až tisíců docházeli na Ježíšova kázání, když byl nablízku, a poskytovali mu podporu a pohostinství, se vyhranila skupina nejbližších učedníků. Lukášovo evangelium zná širší okruh sedmdesáti či dvaasedmdesáti učedníků, vyslaných Ježíšem jako hlasatelé božího království. Především však Ježíše následovalo na jeho cestách „Dvanáct“, skupina učedníků dnes často označovaná jako dvanáct apoštolů, v čele s Šimonem Petrem, Janem a Jakubem Starším.

V zhledem k tehdejším zvyklostem byl Ježíšův vztah k ženám pozitivní. Vedle matky Marie se v jeho blízkosti objevují Marie Magdalská, Lazarovy sestry Marie a Marta, matka Jakuba a Jana Salomé a mnoho dalších. Ženy ze svých prostředků Ježíše a jeho učedníky podporovaly a některé je dokonce doprovázely. Všechna kanonická Evangelia se shodují na skutečnosti, že Ježíš byl popraven ukřižováním v Jeruzalémě při nebo před židovským svátkem Pesach. K popravě došlo za působení Pontia Piláta. Markovo evangelium označuje za den jeho smrti pátek, 15. nisanu, Janovo evangelium hovoří o odpoledni 14. dne nisanu.

V téměř všech ohledech se shoduje, že Ježíšova smrt se odehrála během velikonočního období. Po smrti následovalo vzkříšení a Ježíš se zjevil učedníkům. Poslední událostí, kterou popisují, je Ježíšovo nanebevstoupení. Ježíš tehdy vystoupil ke svému Otci a dal učedníkům takzvané velké poslání - jít do celého světa a zvěstovat evangelium. Tím, kdo je v tom bude vést, bude Duch svatý, na jehož seslání měli počkat.

O Ježíšovi pojednávají i apokryfní a pseudepigrafní knihy, například evangelia dětství. V pravoslavných církvích je populární alternativní evangelium o Ježíšově narození. Ježíšova učení zahrnují osvobození od formálních náboženských požadavků a znovuobjevení a posílení principů autentičnosti, plnosti a neokázalosti v lásce k Bohu a k bližnímu. Etické principy sounáležitosti a milosrdenství k bližním klade nad náboženskou, etnickou či rodinnou příslušnost. Ježíš podporuje pokorné, upřímné, statečné, spravedlivé a utiskované, a vyzývá k odpuštění a lásce k nepřátelům.

V období jeruzalémských událostí před Ježíšovým ukřižováním byla důležitá otázka pasáže křtu Jana Křtitele, který pokřtěl kajícníky a připravil cestu pro Ježíše. Závěrem lze říci, že historický Ježíš zůstává středem významných diskuzí; většina historiků však klade jeho narození a působení do období kolem 7-4 př. n. l. a 30-33 n. l., a Nový zákon rozpracovává jeho životní příběh jako duchovní i historický rámec pro křesťanskou víru.

tags: #jezis #a #jeho #pribeh