Historických důkazů o apoštolech je málo a některé z nich jsou v rozporu se základní křesťanskou vírou.
V Bibli Ježíš Kristus jmenuje 12 apoštolů, kteří měli šířit jeho evangelium, a raná křesťanská církev vděčí za svůj rychlý vzestup jejich misionářskému nadšení.
O většině z Dvanácti však mimo Nový zákon existuje jen málo důkazů o jejich existenci.
V knize Apoštolové: Dvanáct apoštolů: Cesty mezi hroby Dvanácti, autor Tom Bissell se vydává zjistit, zda bylo 12 apoštolů skutečnými historickými postavami, nebo jen postavami smyšleného příběhu.
Je to cesta plná falešných startů, slepých uliček a nevyřešených hádanek, která ho zanechává stejně zmateného, jako když ji začínal.
V rozhovoru z Vancouveru Bissell vysvětluje, proč byl jednou z inspirací pro jeho knihu montypythonovský film Život Briana a jak se na této cestě změnil jeho pohled na křesťanství.
Kdyby v prvním století našeho letopočtu existoval žebříček bestsellerů New York Times, ve které kolonce by se objevil Nový zákon?
Beletrie, nebo literatura faktu?
Nejsem si jistý, zda by toto rozlišení dávalo v prvním století někomu smysl.
Neexistoval rozdíl mezi evangelizační propagandou a tím, co sami autoři považovali za pravdivé.
Z moderního pohledu je těžké vnímat evangelia jako nezkreslené, pravdivé zprávy.
Novinářský impuls tehdy neexistoval.
Převládalo zaujaté přesvědčení lidí, že ve světě působí magie a božství.
Dnes bychom to nazvali tvůrčí literaturou faktu, s důrazem na „tvůrčí“.
Vyrůstal jste jako katolík, ale pak jste prošel krizí víry.
Vraťte se v čase a vysvětlete, jak vás to inspirovalo k napsání této knihy.
Neměl jsem ani tak krizi víry, jako spíš to, že jsem si prostě přečetl několik knih, díky nimž jsem si uvědomil: „Páni, nic z toho asi není pravda tak, jak jsem si původně myslel.“
Přesto jsem se o tyto příběhy v hebrejské Bibli a Novém zákoně nadále hluboce zajímal.
Ale musím se přiznat, že největší inspirací pro tuto knihu byl film Život Briana - ta scéna, kdy Brian utíká před Římany, vyskočí z věže a přistane uprostřed tržiště plného všech těch žvanivých proroků, kteří říkají nesmysly, a tak prostě začne recitovat náhodné věci a přitahuje publikum.
Poté, co jsem vyrostl v katolické škole a díval se na všechny ty hygienické, výchovné křesťanské filmy, mi tento úsek filmu vykreslil živější, realističtější a psychologicky věrohodnější obraz prvního století než cokoli, co jsem kdy viděl!
Autor Tom Bissell označuje montypythonovský satirický film Život Briana za „živý, realistický a psychologicky věrohodný portrét 1. století našeho letopočtu“.
Říkáte, že „zvláštní přitažlivost křesťanství je do značné míry dána jeho tvrzením o historické oprávněnosti…ale existence nejdůležitějších očitých svědků víry je nejistá“.
Několik jmen zaznamenaných v Novém zákoně jsou pravděpodobně skutečné osoby.
Pravděpodobně existovali Petr a Jan, určitě Jakub (Ježíšův bratr) a pravděpodobně i Tomáš.
Kromě toho neexistuje nic historického, co by jejich existenci ověřovalo, kromě samotných evangelií.
Takže si myslím, že jsou směsicí skutečnosti a fikce.
Jednou z velkých záhad raných křesťanských dějin je, že o Pavlovi víme poměrně dost a víme, že Jakub, Ježíšův bratr, byl skutečnou osobou.
Přesto ani jeden z nich není členem Dvanácti.
Máme tedy těchto dvanáct lidí, kteří byli prvními Ježíšovými následovníky, a přesto o nich v žádném světském prameni nic nenajdeme.
V Pavlových listech jsou však Petr i Jan zmíněni, což naznačuje, že šlo o historické postavy, a nejen o jména.
V Jeruzalémě začínáte pátrat po místě posledního odpočinku Jidáše Iškariotského, kterého nazýváte „elektromagnetem špatnosti“.
Povězte nám o této cestě - a zda věříte, že Jidáš byl skutečnou historickou postavou?
To je velmi ožehavá otázka.
Podle tradice, i když Písmo svaté v tom nemá jasno, se Jidáš oběsil na místě zvaném Hakeldama v údolí Hinnom, což je takové skalnaté, pouštní údolí v jižní části Jeruzaléma.
Když tam přijdete, opravdu máte pocit, že je to prokleté místo.
V tom je síla těchto příběhů.
Cítíte tu staletou nenávist a odpor k člověku, který zradil Ježíše.
Podle legendy se Jidáš Iškariotský oběsil v Akeldamě, známé také jako Krvavé pole, nedaleko Jeruzaléma.
„Když tam jdete, opravdu máte pocit, že je to prokleté místo,“ říká Bissell.
Pokud jde o to, zda byl Jidáš skutečný, myslím, že je pravděpodobně pravda, že Ježíše někdo zradil.
Zda se jmenoval Jidáš, je mnohem složitější otázka.
Mám podezření, že hrubé obrysy Jidášova příběhu, jak jej nastínili autoři evangelií, jsou pravděpodobně smyšlené.
V mnoha dalších Ježíšových příbězích se zdá, že autoři evangelií zpívají ze stejného notového zápisu.
Myslím si však, že v případě Jidáše měli k dispozici mnohem méně nezpracovaného materiálu, a tak jej každý zpracoval po svém.
To mi naznačuje, že byl spíše fiktivní postavou než skutečnou osobou.
V roce 2006 vydal tým překladatelů a vědců pracujících pro National Geographic takzvané ztracené „Jidášovo evangelium“.
Jidášovo evangelium bylo artefaktem sethiánského křesťanství, velmi konfrontační formy nemainstreamového křesťanství ve druhém století.
Věřili, že Jidáš kráčel trochu jinou cestou než tradiční Jidáš.
Jejich Jidáš je současně předmětem odsouzení a také osvícení.
Věřili ve zcela jiného Boha než tehdejší protoortodoxní křesťané.
Setští křesťané nenáviděli model apoštolské autority, který ostatní křesťané následovali.
V prvních dvou stech letech víry se šířila spousta skutečně různorodých forem křesťanství.
Kyrgyzstán není místem, které si většina z nás spojuje s biblickými příběhy.
Ale vy jste se tam vydali hledat Matoušův hrob.
Povězte nám o své cestě - a zda jste ho našli.
Dnes se zdá, že střední Asie nepatří k těm křesťanštějším částem světa, ale až do středověku zde žilo velké množství křesťanů.
Nebyl to římský ani řecký křesťanství.
Byli to křesťané ze Středního východu, kteří stále migrovali na východ.
Podle středověké mapy ze Španělska byly Matoušovy ostatky pohřbeny na místě zvaném Klášter arménského bratrstva, který se měl nacházet na břehu jezera Issyk-Kul, této krásné vodní plochy uprostřed kyrgyzských hor.
Jeden ruský archeolog tvrdil, že ho v roce 2006 našel, a tak jsem se ho vydal hledat.
Brzy jsem zjistil, že tam nikdy žádný arménský klášter nebyl, pouze ruský klášter z 19. století.
Ale byla to jedna z mých nejoblíbenějších cest, protože bylo opravdu těžké ji najít a bylo to jedno z nejkouzelnějších míst, kde jsem kdy byl, i když moje pátrání po relikviích svatého Matouše skončilo antiklimaticky.
Příběhy dvanácti apoštolů jsou velkou součástí toho, jak se západní svět rozhodl naučit sám sebe, co znamená společenství a vyprávění příběhů a co pravda, přátelství a věrnost.
Apoštola Jakuba označujete za „obzvlášť neuchopitelnou postavu“.
V roce 2002 se v Izraeli objevila kostnice, která podle všeho potvrzovala jeho totožnost.
Je na tom něco pravdy?
Víme, že Jakub, Ježíšův bratr, byl skutečnou osobou.
Zmiňuje se o něm Flavius Josephus, židovský historik z prvního století.
Někteří lidé tvrdí, že kostnice je pravá, ale nápis, který v aramejštině říká „Jakub, bratr Ježíšův“, pravý není.
Jeho tělo nikdo nenašel, ale v prvním století to byla zjevně známá postava, která se v raně křesťanských spisech objevuje strašně často.
Skutečnost, že Josefus a další považovali zničení Jeruzaléma Římany za boží pomstu za smrt Jakuba, který byl zabit kolem roku 66 n. l. těsně před židovským povstáním proti Římu, říká vše, co potřebujete vědět o tom, jak významný byl.
Kostnici jsem neviděl a nejsem vystudovaný archeolog, ale jsem naprosto ochoten věřit, že Jakub mohl mít skrytou hrobku s kostnicí.
Jeho stoupenci by mu téměř jistě poskytli významné pohřební místo.
Problém s Jakubem však spočívá v tom, že popírá vše, co ortodoxní křesťané přijímají o narození z panny.
Pokud by byl Ježíšovým starším bratrem, je to velký problém už proto, že Marie měla být panna.
Mám podezření, že Jakub byl skutečný, že existuje velká šance, že byl Ježíšovým starším bratrem a že byl po Ježíšovi nejdůležitější postavou křesťanství prvního století.
Ale narození z panny nedává zatraceně velký smysl.
Každý rok putují statisíce poutníků po 500 mil dlouhé trase Camino de Santiago v severním Španělsku, která údajně vede k místu Jakubova pohřbu.
Přesvědčila vás vaše cesta nakonec o historické pravdivosti apoštolů? Nebo vás jen ještě více zmátla?
Ani jedno, ani druhé mě nepřesvědčilo.
Jedním z mých oblíbených témat je představa, že prostě věřit v něco je dobré.
Mám opravdu problém to přijmout, protože co když věříte v něco zrůdného?
Spousta víry, která vychází z monoteistických abrahámovských náboženství, je z moderního pohledu dost rozrušující.
Způsob, jakým se v nich zachází se ženami, způsob, jakým se pohlíží na děti, způsob, jakým se pohlíží na autoritu - to v dnešní sekulární společnosti nemá příliš místo.
V průběhu četby této knihy jsem se však ke křesťanství stal mnohem méně nepřátelským.
Každý, kdo má rád operu, film nebo beletrii, nemá moc potřebu zpochybňovat významy vyvozené z náboženství.
Hledání smyslu ve slovech nebo obrazech, tyto touhy, které máme, abychom byli přesvědčeni, dojati nebo inspirováni díly představivosti - to vše má mnohem více společného, než nemá.
Příběhy dvanácti apoštolů jsou velkou součástí toho, jak se západní svět rozhodl učit sám sebe, co znamená společenství a vyprávění příběhů a co pravda, přátelství a věrnost.
Máte těchto dvanáct lidí, kteří byli prvními Ježíšovými následovníky, a přesto o nich v žádném světském zdroji nic nenajdete.
Uvědomil jsem si, že zlobit se na věřící lidi za to, že věří tomu, čemu věří, je trochu jako zlobit se na dešťovou bouři za to, že věci jsou mokré.
Lepší postoj je pokusit se najít místo, kde se všichni shodneme na důležitosti významu odvozeného z literatury nebo děl představivosti.
Vím, že by většinu křesťanů uráželo, kdyby Nový zákon považovali za dílo fantazie.
Ale nemyslím to v tom smyslu, že by byl celý falešný, ale spíše ve smyslu čerpání útěchy z pokusu jiného člověka uspořádat vesmír.
Možná že to, že je to jen příběh, je to nejlepší, co může být.
Zdroje:Simon Worrall: These 12 men shaped Christianity-but did they really exist?
National Geographic Kristovi učedníci/apoštolové byli základními kameny Jeho církve.
Ve Zjevení 21,14 se říká, že „hradby nového Jeruzaléma byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů“.
Následující informace o těchto 12 mužích byly čerpány nejen z novozákonních výpovědí, ale také z nejuznávanějších legend a tradice.
Nesnažíme se z toho vyvozovat historická fakta.
Nedávno: Ondřej byl bratr Petrův a syn Jonášův.
Předtím než ho Ježíš povolal, žil v Betsaidě a v Kafarnaum a živil se jako rybář.
Ondřej přivedl svého bratra Petra k Ježíši.
Byl první označen za „domácího a zahraničního misionáře“.
Tři státy ho mají jako svého svatého patrona - Rusko, Skotsko a Řecko.
Ondřej představil Ježíši také ostatní učedníky.
Přestože ho okolnosti postavily do situace, v níž se mohl snadno stát žárlivým a závistivým, zůstal optimistou a v klidu se spokojil s druhým místem.
Dle tradice to bylo v řecké provincii Achaia, ve městě Patra, kde Ondřej zemřel jako mučedník.
Tradice říká, že byl misionářem v Arménii.
Tradice ho popisuje jako člověka s královskou či šlechtickou krví.
Jméno Ondřeje znamená Syn Talmaje.
Bartolomějovo jméno se objevuje v každém seznamu učedníků.
Bartoloměj byl tradičně hledačem v Písmu a odborníkem v Zákoně a v Prorocích.
Tradice ho spojuje s kázáním v Frygii, Hierapoli, Arménii a Indii.
Jakub starší byl sťat Herodem v r. 44.
Jan byl znám jako „milovaný učedník“ a napsal Janovo evangelium, 1., 2. a 3. list Janův a Zjevení.
Jan byl vyhnán na ostrov Patmos a zemřel přirozenou smrtí.
Jidáš Iškariotský byl zrádce a oběsil se po zrady za třicet stříbrných.
Jidáš - největší hádanka Nového zákona.
Juda, Tadeáš nebo Lebbeus byl jedním z mála známých apoštolů a žil v Galileji.
Juda Tadeáš chtěl učinit Kristovo jméno známé světu.
Matouš byl celník a napsal evangelium, které nese jeho jméno.
Matouš byl výběrčí daní a v tradičním překladu Bible je místo slova celník použito „publikán“.
Matouš se stal prvním člověkem, který sepsal Ježíšovo učení.
Šimon Petr byl vedoucím mezi Dvanácti a často byl mluvčím apoštolů.
Petr měl jména Šimon a Kéfas; byl to rybář a byl ženatý.
Petr byl Galilejec.
Podle tradice byl Petr prvním, kdo vyznal Ježíše a prohlásil ho za Syna Božího.
Petr byl ukřižován, požádal však o ukřižování hlavou dolů.
Filip kázal ve Frygii, v Hierapolii a v Arménii; zemřel jako mučedník.
Filipův symbol je koš, protože byl přítomen zázraku nasycení pěti tisíců.
Šimon Zélóta bývá označován také Kananejský a byl z Galilee.
Nový Zákon o něm mluví jen málo, ale popisuje ho jako fanatického nacionalistu.
Tomáš Didymos žil v Galileji a tradičně se uvádí, že pracoval v Parthii, Persii a Indii a byl zabit blízko Madrasu.
Tomášovo hebrejské jméno bylo Tomáš a řecké Didymos; jehož jméno bývalo Juda.
Tomáš se objevil u vzkříšení Lazara a u Ježíšova setkání s učedníky; jeho nedůvěra byla proslulá.
Tomáš vyznal víru, když Ježíš řekl: „Můj Pán a můj Bůh.“
Tomáš byl podle tradice pověřen stavbou paláce pro krále Indie a byl zabit kopím jako mučedník.
Slovo „učedník“ znamená žák, zatímco „apoštol“ znamená ten, kdo je vyslán.
Jména původně vybraných dvanácti apoštolů jsou uvedena v Matouši 10:2-4, Mk 3:16-19 a L 6:13-16.
Jidáš Iškariotský byl nahrazen Matiášem ve Skutcích 1:20-26.
Dvanácti apoštolové byli obyčejní lidé - rybáři, výběrčí daní a revolucionáři.
Po vzkříšení a nanebevstoupení byl Svatý Duch prostředníkem jejich síly a jejich svědectví změnilo svět.
Filip, Petr a Jan se po Letnicích významně angažovali v Jeruzalémě; Pavel byl apoštolem, ač nebyl z Dvanácti.
Apoštolové sloužili jako základ církve, jehož stavebním kamenem byl Kristus.
Není důkaz, že by kterýkoli z apoštolů měl nadřazené postavení nad ostatními členy sboru.
Pod Sloupy církve jsou považováni Jakub, Petr a Jan jako zvlášť významné postavy, ale jejich status nebyl centralizován nad ostatními.
V křesťanském sboru se během let Letnic a po nich objevila řada „apoštolů“ v širším smyslu slova.
V souvislosti s Pavlem však Biblia nikdy nereprezentuje Pavla jako „dvanáctého“ apoštola; jeho apoštolát je odlišný.
Na základě Zjevení Janova a dalších textů je jasné, že identita a počet „dvanácti“ zůstává historicky složitým tématem, které se odehrává mezi historickými prameny a tradicemi.
