Ježíš (asi mezi 7 a 1 př. n. l. - Betlém; kolem 30-33 n. l. Jeruzalém) je známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, židovský poustevník, kazatel a zakladatel křesťanství. Hlásal brzký příchod Božího království, vyzýval k obrácení či pokání a byl popraven kvůli svým názorům. Křesťané ho nazývají Kristus (Pomazaný, Mesiáš) a považují ho za Božího syna a Spasitele světa. Jako proroka či významnou duchovní postavu ho uznává i islám a některá další náboženství, a jeho postava hluboce ovlivnila kulturu křesťanských zemí.
Základním pramenem poznání Ježíšova života jsou texty Nového zákona, zejména čtyři evangelia. Ta byla po staletí považována za náboženská dogmata a přesná líčení událostí, avšak spolu s rozvojem textové kritiky a biblického bádání odhalila, že novozákonní vyprávění částečně vychází z ústně předávaných zpráv obsahujících nepřesnosti a legendární prvky. Postupně se ukázalo, že redakce konečných pisatelů do některých textů zasáhla svá teologická poselství.
V 19. století se objevila otázka Ježíšovy existence a snaha oddělit „historického Ježíše“ od dodatečných legend. Většina badatelů dnes předpokládá, že Ježíš byl reálně existující historická osoba, nejspíše galilejský rabín a židovský náboženský reformátor, který vznikl krátce před počátkem letopočtu. Přesto zůstávají mnohé okolnosti jeho života nejisté a hypotetické. K zkoumání historické osoby JežíšeNazaretského se používají textové, historické a literární kritiky biblických i mimobiblických pramenů.
Vedle biblických evangelií se zvažují mimokřesťanské prameny, jako židovské (Flavius Josefus, Talmud) či římské (Plinius mladší, Tacitus, Suetonius), spolu s biblickou archeologií. Většina historiků však souhlasí, že Ježíš byl skutečná historická postava. Zprávy o jeho narození se objevují v Matoušově a Lukášově evangeliích, které líčí, že Maria počala z Ducha svatého, a že Josef byl součástí Ježíšova rodinného zázemí. Narození Ježíše bývá chápáno jako splnění očekávaného Mesiáše.
Historici také zvažují chronologii jeho života: narození kolem roku 7-4 př. n. l., kázání kolem roku 27-30 n. l. a ukřižování kolem roku 30-33 n. l. Příběh o narození a událostech kolem něj - jako útěk do Egypta a pobyt v Nazaretu - bývá zkoumán s ohledem na historické záznamy. Ke kroku křtu Ježíše Jánem Křtitelem došlo, jak je uváděno ve čtyřech evangeliích, a křest je považován za počátek veřejného působení Ježíše.
Veřejné působení Ježíše zahrnovalo uzdravování, zázraky a učení o božím království. Porušoval některé židovské zákony v souvislosti se sobotami a prací, často vyvolával spory s tehdejšími vůdci. Učedníci a následovníci jej považovali za Mesiáše; podle evangelií soustavně hlásal lásku k bližnímu i k Bohu a vyzýval k pokání. Zvláště význačné bylo jeho učení o dvou největších přikázáních: milovat Boha celým srdcem, myslí a silou a milovat bližního jako sebe samého.
Po veřejném působení následovalo utrpení a smrt na kříži. Ježíš byl ukřižován v Jeruzalémě za čas Pesachu, s důrazem na oběť za hříchy lidstva. Podle křesťanské víry byl třetí den vzkříšen a zjevil se svým učedníkům. Vzkříšení je klíčovým bodem vyznání a potvrzuje Boží plán spásy. Krátce po vzkříšení se ukázal učedníkům a založil svou církev na základě soudu a misie, kterou měl vykonávat prostřednictvím Ducha Svatého.
V dalších textech se objevují apokryfní evangelia a logia, která rozšiřují obraz Ježíše mimo kanonické texty. V pravoslavných církvích bývají zmíněna i další evangelijní příběhy o narození Ježíše a jeho mládí. Zatímco moderní studium klade důraz na historické kontexty a kritické hodnocení, víra věřících zachovává teologické a duchovní významy Ježíšova života, jeho učení a spásného díla.
Podle tradiční christologie je Ježíš Kristus současně Bůh a člověk, Pán a Spasitel, který bude jednou soudit svět. V křesťanských vyznáních je jeho narození z Panny Marie a jeho bezpohlavní původ člověka a Boha důvodem, proč je nazýván Jednorozeným Synem. Jeho příběh se stal základním průvodcem pro kulturu a etiku západních i dalších civilizací a nadále ovlivňuje teologické diskuse o víře, naději a lásce.
Stručný přehled klíčových momentů
- Počátek a narození z Ducha svatého, počátek lidského života Ježíše.
- Kázání a působení v Galileji, zázraky a uzdravování.
- Učení o dva největší přikázáních a lásce k Bohu a bližnímu.
- Konflikty s náboženskými a politickými představiteli a záměr obhajoby pravdy.
- Křest, veřejné působení, poslední večeře, uhájení věrných a ukřižování v Jeruzalémě.
- Vzkříšení a zjevení učedníkům; založení církve a poselství evangelia světu.
Terminologie a významy
Jméno Ježíš je česká podoba řeckého Ίησοῦς (Iésous), vzniklého z hebrejského jména יְשׁוּא יְהוֹשֻֽע Ješua/Jehošua. Přívlastek Kristus (Christos) znamená „pomazaný“, tedy mesiáš v židovském očekávání. Přívlastek Nazaretský, používaný ve řeckých textech jako Nazarénos, Nazóraios, odkazuje na spojení s Nazaretom a jeho původem. Historická analýza zkoumá, zda proroctví a genealogie ukazují Ježíšův původ v linii Davida a Abraháma a zda jeho narození a život odpovídají dobovým zvyklostem a historickým záznamům.
Historie biblického textu ukazuje, že Nový zákon částečně vznikal z ústně předávaných svědectví a teologicky zacílených redakcí. Většina historiků se shoduje, že existovalo několik faktorů, které ovlivnily vyprávění o Ježíšovi a jeho životě: sociální kontext, náboženské konflikty a tradice vstřebané do textů. Ačkoli některá údajná zjevení po Ježíšově smrti vznikla v pozdějších redakcích, fundamentální sdělení o jeho učení a skutcích zůstává ústřední pro křesťanskou víru.
Podstatou křesťanské nauky je ukotvení v lásce k Bohu a k bližnímu, odpovědnosti, pokání a víře, že Bůh skrze Ježíšovu oběť otevřel cestu k spasení. Z pohledu historické vědy se jedná o komplexní obraz, který vyžaduje kombinovat původní texty s historickým kontextem a teologickou reflexí, aby bylo možné pochopit rozměr Ježíšova života a jeho vliv na světovou kulturu a náboženství.
Na závěr lze říci, že mnohé aspekty Ježíšova života zůstávají předmětem historické a teologické diskuse. Vědecké bádání i přes určité nejasnosti potvrzuje, že Ježíš byl významná postava, jejíž učení a smrt vyvolaly hluboké změny v duchovním i sociálním životě velké části lidstva.
