Náboženství je neodmyslitelně spjato se symboly. Opírá se o ně každá víra. Tyto symboly mohou existovat jak ve fyzické formě, jako například budovy (Židé mají zbořený Šalamounův chrám, muslimové černý kámen v kostce Ka´abě umístěný v Mekce), nebo také jako pozůstatky po slavných činech či přímo po jejich vykonavatelích. V křesťanství hrají relikvie velice zásadní roli. Jedná se hlavně o relikvie svatých, či přímo Ježíše Krista nebo jeho rodiny.
Relikvie, tedy ostatky svatých i samotného Ježíše Krista měly vždy ústřední roli v dějinách křesťanství. „Relikvií může být jak kosterní pozůstatek, tak předmět, který je spojen se světcem,“ uvedl expert. S kultem relikvií se setkáváme od 4. století. „Tehdy matka císaře Konstantina objevila Svatý kříž, tedy první relikvii spojenou s utrpením Ježíše Krista. Přesto se největší vážnosti těšil kříž Kristův. „Byl chován v Jeruzalémě. Ze dřeva kříže byly brány relikvie , které se dostaly do spojení s králi a panovníky, sám Karel IV.
Teologické a duchovní chápání relikvií
Relikvie jsou fyzické věci - objekty, které mají přímou souvislost se svatými nebo s naším Pánem. Písmo učí, že Bůh jedná prostřednictvím relikvií, zejména pokud jde o uzdravení. V každém z těchto případů Bůh dopustil uzdravení pomocí materiálního objektu. Je zde velmi důležité poznamenat, že zdrojem uzdravení je Bůh. Jinými slovy: relikvie nejsou magické. Každé dobro, které se projevuje skrze relikvie, je Božím činem.
„Svatořečením některých věřících, to je slavnostním prohlášením, že tito věřící hrdinsky uskutečňovali ctnosti a ve svém životě byli věrni Boží milosti, církev uznává moc Ducha svatosti, který je v ní, a posiluje naději věřících tím, že jim je dává za vzor a přímluvce. Bylo přítomno od raného křesťanství, už za časů apoštolů. Myslím, že nejlépe to vystihl sv. „Neklaníme se, neadorujeme a obáváme se sklánět před stvořením více, než před samotným Stvořitelem.
Historické kořeny: od Konstantinovy éry ke středověké fascinaci
„Tehdy matka císaře Konstantina objevila Svatý kříž, tedy první relikvii spojenou s utrpením Ježíše Krista. Velmi cennou relikvií byla Kristova trnová koruna. „Tu koupí získal z Byzance francouzský král Ludvík IX. a ten jednotlivé trny koruny pak věnoval různým panovníkům. Jeden dostal Přemysl Otakar II., jeden z trnů vlastnila Eliška Přemyslovna, dva trny obdržel Karel IV. od francouzského krále Jan Dobrého.
Ve středověku byla víra v moc relikvií veliká a objevilo se mnoho falešných Kristových hřebů, které poté byly uchovávány v kostelích ve speciálních schránkách jako největší poklad. Mezi nejznámější křesťanské relikvie patří Turínské plátno. Přesto funguje jako velký symbol. Jako nástroj, který vede křesťany k ústřednímu tajemství víry, to znamená ke Spasiteli.
Ježíšovy relikvie: typologie a proslulé příklady
Pašijní relikvie: kříž, hřeby, kopí a koruna
V křesťanství hrají relikvie velice zásadní roli. K pašijním relikviím patří také hřeb, kterým byl Kristus přibit na kříž nebo houba, kterou byl na kříži napájen. V katedrále v chorvatském Dubrovníku se má zase nacházet údajná plena, kterou byl Kristus přebalen. Dnes se mnohé fragmenty dřeva považují za relikvie pravého kříže, no ve většině případů je ťažké určiť ich pravosť.
8. Svätá kopija (tiež známa ako Kopija osudu, Svätá kopija, Longinova kopija, Longinova kopija alebo Kristova kopija) je meno pre kopiju, ktorá prebodla Ježišov bok, keď visel na kríži v Jánovom rozprávaní o ukrižovaní. Evanjelium uvádza, že Rimania plánovali zlomiť Ježišovi nohy, čo je prax známa ako crurifragium, čo bola metóda na urýchlenie smrti počas ukrižovania. Tesne predtým, ako to urobili, si uvedomili, že Ježiš je už mŕtvy a že nie je dôvod lámať mu nohy. Aby sa uistil, že je mŕtvy, rímsky vojak (pomenovaný v mimobiblickej tradícii ako Longinus) ho bodol do boku.
6. V kresťanskej tradícii sa Pravý kríž vzťahuje na skutočný kríž použitý pri ukrižovaní Ježiša. Kúsky údajného pravého kríža vrátane polovice tabuľky s nápisom INRI sú zachované v starovekej bazilike Santa Croce in Gerusalemme v Ríme. Ďalšia časť je v Chráme svätého hrobu v Jeruzaleme. Veľmi malé kúsky alebo častice Pravého kríža sú údajne zachované v stovkách ďalších kostolov v Európe a vo vnútri krížov.
7. Apoštol Matúš hovorí, že v noci medzi Zeleným štvrtkom a Veľkým piatkom sa rímski vojaci vysmievali Kristovi. Tŕne si v priebehu storočí rozdelili byzantskí cisári a francúzski králi. Medzi relikvie utrpenia prezentované v Notre-Dame v Paríži patrí kúsok kríža, klinec umučenia a Svätá tŕňová koruna. Z týchto relikvií je tŕňová koruna bezpochyby najvzácnejšia a najuctievanejšia.
Textilie a obrazy Páně
Mezi nejznámější křesťanské relikvie patří Turínské plátno. Turínske plátno je najznámejšou relikviou Ježiša a jedným z, ak nie najštudovanejším artefaktom v histórii ľudstva. Veriaci tvrdia, že rubáš je látka umiestnená na tele Ježiša Krista v čase jeho pohrebu a že obraz tváre je Svätá Ježišova tvár. Katolícka cirkev tento rubáš formálne neschválila ani neodmietla.
10. Sudarium of Oviedo je krvou zafarbená látka s rozmermi 84 cm × 53 cm, ktorá bola vytvorená v Cámara Santa v katedrále San Salvador, Oviedo, Španielsko. Sudárium sa tvrdí, že je to látka omotaná okolo hlavy Ježiša Krista po jeho smrti. Sudárium je znečistené a pokrčené, s tmavými škvrnami, ktoré sú symetricky usporiadané, ale netvoria obraz ako pri Turínskom plátne.
9. Hovorí sa, že svätú tuniku Krista nosil Ježiš počas alebo krátko pred svojím ukrižovaním. Uchováva sa v katedrále v Trieri v Nemecku. Podľa legendy ho objavila sv. Helena, matka Konštantína Veľkého, vo Svätej zemi v roku 327 alebo 328 spolu s niekoľkými ďalšími relikviami, vrátane pravého kríža. Pútnici navštívili Trier, aby si pozreli Ježišovo rúcho.
3. O Veronikinej šatke, ktorou podľa legendy utierala pot z Ježišovho čela, keď niesol kríž, sa tiež hovorí, že nesie podobu Kristovej tváre. V modernej dobe je zaznamenaných veľmi málo kontrol a neexistujú žiadne podrobné fotografie.
2. Obraz Edessy, známy ako Mandylion, bol údajne poslaný samotným Ježišom kráľovi Abgarovi V. z Edessy. Príbeh tohto obrazu je produktom stáročí vývoja, počas ktorého sa obraz stratil a niekoľkokrát sa znova objavil.
Kalichy a koruny: od Grálu k železné koruně
1. Svätý grál je posvätný predmet vyskytujúci sa v literatúre a určitých kresťanských tradíciách, najčastejšie sa stotožňuje s miskou, tanierom alebo pohárom, ktoré používal Ježiš pri Poslednej večeri a o ktorých sa hovorí, že má zázračnú moc. Vývoj legendy o gráli podrobne sledovali kultúrni historici.
4. Železná koruna Lombardie je relikviárom a zároveň jednou z najstarších kráľovských insígnií v Európe. Koruna sa stala jedným zo symbolov Longobardského kráľovstva a neskôr stredovekého Talianskeho kráľovstva. Uchováva sa v katedrále v Monze na predmestí Milána.
Relikvie v českých zemích a Karlova sbírka
Jedním z největších sběratelů svatých ostatků čili relikvií byl český král a později i císař římský Karel IV. „Zbožnou jeho mysl zajímaly všude zejména ostatky svatých, jichž nad veškery statky tohoto světa více sobě vážil; a kdekoliv událo se mu spatřiti vzácnou nějakou relikvii, vždy ozvalo se v něm přání obohatiti jí svůj chrám Pražský,“ napsal o Karlu IV. pražský biskup Antonín Podlaha v roce 1903. Podlaha důkladně zmapoval většinu ostatků, které „otec vlasti“ přivezl do Prahy.
Sbírka Karla IV. pro chrám sv. Víta obsahovala i „plínku Ježíška dítěte“ nebo „Kristův utěrací ubrus, kterým byl pokryt stůl poslední večeře Páně“ a také „dva trny z koruny utrpení Páně“ či „krůpěje krve Kristovy“. Přesto se největší vážnosti těšil kříž Kristův. „Byl chován v Jeruzalémě. Ze dřeva kříže byly brány relikvie , které se dostaly do spojení s králi a panovníky, sám Karel IV.
Velký ohlas vzbudil také nedávný nález relikvií na Milevsku. Proč je však kolem nich takové haló, když historici vědí, že hřeby zde nalezené nejsou nejspíš z Kristových dob? Jelikož pomohou ilustrovat, jak vypadal kult těchto svatých pozůstatků, jsou historiky velice oceňovány.
Praxe uchovávání a církevní disciplína
Ostatky svatých jsou vystavovány v kostelech a klášterech v prosklených relikviářích. Tyto schránky bývají zasazeny do ozdobných zlacených rámů s drahými kameny anebo jsou třeba součástí kovové busty či stylizované ruky. Věřící relikviím projevují hlubokou úctu a doufají v jejich zázračnou moc.
„Každá část těla světce je posvátná a může být umístěna v relikviáři. Může se použít jakákoliv kost. Kromě toho se využívá i maso, vlasy a někdy i krev. Někdy se z hrobu rozebere vše, jindy se hrob zachová,“ vysvětlil Carlos Martins. Před beatifikací probíhá formální obřad, při kterém jsou relikvie identifikovány a přemístěny (oficiální výraz „přeloženy“) do kostela, kaple oratoria. Pouze církev má právní moc formálně uznat svatost osoby.
Existuje významný rozdíl mezi blahořečením a kanonizací. Blahořečení je prohlášení církve, že existují silné důkazy o tom, že daná osoba je mezi svatými v nebi. Blahořečení však umožňuje pouze místní kult (např. v diecézi, zemi, řádovém společenství). Blahořečení bývá předstupněm kanonizace. Církev dovoluje, aby svaté části těla byly rozděleny na památky, ale zakazuje rozptýlení popela zemřelých, kteří jsou zpopelněni.
Kritika, falešné relikvie a moderní pohled
Uctívání ostatků je však i staletým terčem kritiky. Od konce 14. století tuto katolickou tradici hlasitě rozporovali především církevní reformátoři a označovali ji jako modloslužebnictví. Vadilo jim, že v nejvyšších patrech církevní i světské společnosti doslova kvetl obchod s relikviemi a za ostatky se platily obludně vysoké částky. Časopis Svoboda se vysmívá i skutečnosti, že v různých chrámech je vystaveno celkem 16 hřebů z kříže, na kterém byl umučen Kristus. Reálně přitom existovaly jen čtyři takové hřeby. „Kdyby všechny tyto domnělé třísky z Kristova kříže byly na jednom místě pohromadě, tak by k odvezení jich ani 100 mezků nestačilo,“ uvedl list v roce 1863.
V dnešní době je význam relikvií spíše symbolický. To znamená, že teologie opustila koncept, že by přímo v jednotlivých kostech byl světec přítomen, ale je to spíše jakási připomínka ideálů, které ten světec nosil, a proto se i dnes k relikviím putuje. Už příliš nezáleží na tom, jestli je to roucho pravé nebo není. To je otázka jen pro historiky. Z hlediska náboženského připomíná Svaté roucho Kristovy pašije. Takže v tomto smyslu je můžeme chápat jako předmět hodný náboženské úcty, jakousi připomínku či symbol.
Poutě a konkrétní příklady z praxe
Do německého Trevíru v těchto týdnech směřují zástupy poutníků. Až do 13.května tu je vystaveno Svaté roucho, tunika, kterou podle tradice nosil Ježíš. Pouť má oživit víru. Je také určitým společenským setkáním křesťanů, kteří přicházejí uctít předmět, po staletí připomínaný jako roucho Ježíšovo.
Římskokatolická církev ovšem považuje ostatky a další relikvie především za symbolické propojení římských křesťanů se samotným Bohem, a to prostřednictvím víry v dobré skutky svatořečených lidí. „Zdrojem zázraků, tedy například uzdravení na smrt nemocných, je Bůh. Nikoli kosti a jiné ostatky svatých. Relikvie jsou pouze viditelným znamením, skrze které Bůh koná,“ zdůrazňuje Carlos Martins, který je ve Vatikánu pověřen správou ostatků svatých i jejich rozdělováním do kostelů a klášterů po celém světě.
Relikvie a jejich místo v sakrální kultuře
Nejsou něčím, co bylo kdysi živé a nyní je mrtvé. A proto způsob, jakým uchováváme relikvie, je mimořádně důležitý. Nejvyšší poctu, jakou církev může relikviím udělit, je umístit je do oltáře, na kterém se slaví mše svatá. Tato praxe pochází z rané církve. Další možností kromě umístění v oltáři je jejich instalace ve zbožném výklenku, kde je lidé mohou uctívat.
Relikvie, to znamená ostatky svatých, hrály v církevním životě v minulosti obrovskou roli, a to od konce antiky až do století osmnáctého. Ve středověku můžeme hovořit o jakési fascinaci relikviemi, protože nahrazovaly nebo doplňovaly svátosti. Mělo se za to, že v relikviích jsou světci přítomni. V dnešní době je význam relikvií spíše symbolický.
Přehled vybraných relikvií Ježíše Krista
| Relikvie | Místo | Poznámka |
|---|---|---|
| Turínské plátno | Turínská katedrála | Nejznámější relikvie, intenzivně studovaná |
| Sudarium z Ovieda | Oviedo, Cámara Santa | Látka kolem hlavy po smrti, skvrny bez obrazu |
| Svaté roucho (tunika) | Trevír (Trier) | Poutě a vystavování, tradovaná spojitost |
| Pravý kříž (fragmenty) | Santa Croce v Římě; Jeruzalém | Mnoho drobných částí po Evropě |
| Trnová koruna | Paříž, Notre-Dame | Nejuctívanější pašijní relikvie |
| Svatá kopí | různá připsaná místa | Longinovo probodnutí boku v tradici |
Proč Ježíšovy relikvie zůstávají důležité
Přesto funguje jako velký symbol. Jako nástroj, který vede křesťany k ústřednímu tajemství víry, to znamená ke Spasiteli. Římskokatolická církev ovšem považuje ostatky a další relikvie především za symbolické propojení římských křesťanů se samotným Bohem, a to prostřednictvím víry v dobré skutky svatořečených lidí. V dnešní době je význam relikvií spíše symbolický. Už příliš nezáleží na tom, jestli je to roucho pravé nebo není. To je otázka jen pro historiky.