Oktagonální Palatinská kaple je nejvýznamnější, nejkrásnější a nejstarší částí mariánské katedrály v německých Cáchách. Jedná se o kapli, kterou nechal v byzantském stylu postavit franský král a římský císař Karel Veliký v letech 796 až 805. Kaple patří mezi nejvýznamnější sakrální památky v zemi našich západních sousedů, je pod ochranou UNESCO a při vstupu do jejího interiéru vás možná napadne: „Vítejte v Ravenně“. Z tamní baziliky San Vitale totiž podoba kaple evidentně vychází.
Máme zde před sebou vrcholnou ukázku tzv. předrománské architektury nebo - chcete-li - stavby z období nazývaného karolínská renesance. Za jejího tvůrce je považován francouzský architekt Odo z Mét (Eudes de Metz), který navrhl podobu klenutého osmiúhelníkového interiéru obklopeného vnější stěnou o šestnácti stranách. Raně středověká Palatinská kaple je vlastně vysokým osmiúhelníkovým prostorem s dvojpodlažním ambitem, který jej obíhá.
Vnitřní osmiúhelník má průměr 14,46 m a obklopuje ho šestnáctiúhelník s arkádovou galerii. Ta horní bývá nazývána Hochmünster a její klenuté arkády jsou vyšší. Nízké přízemní arkády pro změnu působí mohutněji. Horní patro běžně přístupné není a právě tady (v oktagonální místnosti naproti chóru) se ukrývá hlavní oltář a císařský trůn Karla Velikého. Nad arkádami horní galerie se zvedá oktagonální buben s okenními otvory a vrcholovou kupolí.
Na východní straně byla původně malá apsida, kterou později nahradil gotický chór. Vstupovalo se západním stupňovitým portálem v monumentální předsíni. Kaple je osvětlena třístupňovým systémem oken. Vidět zde můžeme i dvojice pilastrů s korintskými hlavicemi nebo bronzové zdobné prvky z období okolo roku 1200.
Zajímavý je osud sloupků členících arkády horní galerie. Ty jsou velmi staré a původně byly osazeny v kostela sv. Gereona v Kolíně nad Rýnem. Na konci 8. století je Karel Veliký dovezl do Cách a doplnil dalšími artefakty pocházejícími z Říma a Ravenny. V roce 1794 byly odvezeny do Paříže, ale již v roce 1815 se jich polovina vrátila z Louvru zpět.
Ve 40. Interiér sice působí takřka dojmem raně křesťanských staveb, ale většina výzdoby je nepůvodní, až z počátku minulého století pocházející. Propracované neobyzantské mozaiky obou ochozů např. navrhl Hermann Schaper v letech 1896 až 1902 a mramorová podlaha vznikla v letech 1907 až 1911 (mozaiky většinou zobrazují biblické a historické motivy, včetně těch „současných“ - nechybí zde např. portrét Otto von Bismarcka).
Vnitřní stěny byly od počátku obloženy mramorem. Původní kupolová mozaika pravděpodobně vznikla okolo roku 800, kdy nahradila starší fresku. Zobrazovala Vítězného Krista obklopeného symboly čtyř evangelistů. Později ji nahradila barokní štuková výzdoba a tu roku 1880 vystřídala mozaika obnovená podle té původní. Opomenout nemůžeme ani velký Barbarossův lustr. Vnější stěny jsou vytvořeny z lomového kamene a kromě starobylých sloupových hlavic postrádají jakoukoliv výzdobu.
Jako dlouholetý milovník památek - a těch gotických zvláště - i cestování, jsem stránky Turistika.cz navštěvoval relativně často. A občas jsem byl strohostí či nepřesností autora příspěvku zklamán. Tak jsem se rozhodl, že zkusím příspěvky psát i já. A to tak, jak bych si je, pro svou potřebu, představoval sám. Doufám, že se budou líbit a že třeba pro někoho budou i inspirací k cestě za poznáním.
Na korunovační katedrálu a její oktagonální Palatinskou kapli v Cáchách se odvolává stavba kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého, který dal na pražském Karlově vystavět ke cti Karla Velikého jeho nástupce na císařském trůně a také jeho potomek ve 20. generaci Karel IV.
Charakteristika a význam předrománské architektury
Předrománská architektura v Palatinské kapli v Cáchách představuje harmonické propojení osmiúhelníkového půdorysu a bohaté dekorační výzdoby, která však často čerpá z římských a Ravenny inspirovaných vzorů. Karel Veliký tím vytvořil ojedinělý kulturní okamžik, kdy se západní tradice potkává s byzantským vlivem a římským dědictvím, čímž vznikla stavba, která při pohledu na ni vyvolává dojem rovnováhy a nadčasového klidu.
Osmiúhelník interiéru nabízí dynamiku prostoru, zatímco dvoupodlažní ambit a Hochmünster potvrdí technickou zdatnost i odhodlání koncipovat sakrální prostor, jenž má sloužit císaři a modlitebnímu životu dvora. Výzdoba kombinuje mramorové povrchy s bohatou mozaikovou výzdobou a historickými artefakty, které prošly různými epochami až po jejich obnovení na počátku 20. století.
Barokní zásahy a pozdější renovace ukazují, jak se duchovní a společenský význam kaple měnil v průběhu věků, aniž by ztratila svůj původní charakter a identitu jako nejstarší polovodní památky karolínské renesance.
Arkády, galerijní prostor a hlavní oltář
Horní galerie obíhá osmiúhelní interiér a překračuje kruhovou dynamiku prostoru; její arkády tvoří vizuálně lehký, avšak konstrukčně robustní rámec pro hlavní oltář a císařský trůn Karla Velikého.
Vstupní portál na západní straně a trojité schodiště vytvářejí impozantní vstup, který hosty uvádí do vnitřního světa, kde se střídají světlo, hmota a čas. Dvojice pilastrů s korintskými hlavicemi a bronzové detaily dodávají interiéru patinu bohatství a historie, která je na pohled čitelná i bez liturgických textů.
Historie sloupů a jejich osazení
Sloupky členící arkády horní galerie mají zajímavý osud: byly původně osazeny v kostele sv. Gereona v Kolíně nad Rýnem a koncem 8. století je Karel Veliký přemístil do Cách; doplnil je artefakty pocházejícími z Říma a Ravenny. V roce 1794 byly odvezeny do Paříže, ale již v roce 1815 se jich polovina vrátila z Louvru zpět.
Mozaiky, mramorové podlahy a restaurování
Propracované neobyzantské mozaiky obou ochozů navrhl Hermann Schaper v letech 1896 až 1902 a mramorová podlaha vznikla v letech 1907 až 1911. Mozaiky zobrazují biblické a historické motivy, včetně portrétu Otto von Bismarcka. Původní kupolová mozaika vznikla okolo roku 800 a nahradila starší fresku; později byla nahrazena barokní štukovou výzdobou a v roce 1880 vystřídala mozaika obnovená podle té původní.
Z exteriéru vyniká pouze lomový kámen a hlavice sloupů; vnější stěny postrádají výzdobu, i když kaple zůstává impozantní ve své čisté geometrii a poutavé asymetrii.
Další souvislosti a současná interpretace
Kaple funguje jako klíčový odkaz mezi karolínskou renesancí a pozdějšími reinterpretacemi sakrální architektury. Její ikonografie, technické řešení i prostředí ji řadí mezi nejvýznamnější památky ve střední Evropě a jedničku mezi předrománskými stavbami, které se skrze staletí staly symbolem vládního a duchovního dokonalého spojení.
- Karolínská renesance a její architektonické rysy
- Otok architekta Odo z Mét a jeho vliv na tvar kaple
- Renovace a restaurace v 19. a 20. století