Oktagonální Palatinská kaple je nejvýznamnější, nejkrásnější a nejstarší částí mariánské katedrály v německých Cáchách. Jedná se o kapli, kterou nechal v byzantském stylu postavit franský král a římský císař Karel Veliký v letech 796 až 805. Kaple patří mezi nejvýznamnější sakrální památky v zemi našich západních sousedů, je pod ochranou UNESCO a při vstupu do jejího interiéru vás možná napadne: „Vítejte v Ravenně“.
Z datumově vyhraněného hlediska představuje kaple vrcholnou ukázku předrománské architektury, která navazuje na pozdější karolínskou renesanci. Za jejího tvůrce je považován francouzský architekt Odo z Mét (Eudes de Metz), jenž navrhl podobu klenutého osmiúhelníkového interiéru obklopeného vnější stěnou o šestnácti stranách. Raně středověká Palatinská kaple je vlastně vysokým osmiúhelníkovým prostorem s dvojpodlažním ambitem, který jej obíhá.
Vnitřní osmiúhelník má průměr 14,46 m a obklopuje ho šestnáctiúhelník s arkádovou galerii. Ta horní bývá nazývána Hochmünster a její klenuté arkády jsou vyšší. Nízké přízemní arkády pro změnu působí mohutněji. Horní patro běžně přístupné není a právě tady (v oktagonální místnosti naproti chóru) se ukrývá hlavní oltář a císařský trůn Karla Velikého. Nad arkádami horní galerie se zvedá oktagonální buben s okenními otvory a vrcholovou kupolí.
Na východní straně byla původně malá apsida, kterou později nahradil gotický chór. Vstupovalo se západním stupňovitým portálem v monumentální předsíni. Kaple je osvětlena třístupňovým systémem oken. Vidět zde můžeme i dvojice pilastrů s korintskými hlavicemi nebo bronzové zdobné prvky z období okolo roku 1200. Zajímavý je osud sloupků členících arkády horní galerie. Ty jsou velmi staré a původně byly osazeny v kostela sv. Gereona v Kolíně nad Rýnem. Na konci 8. století je Karel Veliký dovezl do Cách a doplnil dalšími artefakty pocházejícími z Říma a Ravenny.
V roce 1794 byly odvezeny do Paříže, ale již v roce 1815 se jich polovina vrátila z Louvru zpět. Ve 40. Interiér sice působí takřka dojmem raně křesťanských staveb, ale většina výzdoby je nepůvodní, až z počátku minulého století pocházející. Propracované neobyzantské mozaiky obou ochozů např. navrhl Hermann Schaper v letech 1896 až 1902 a mramorová podlaha vznikla v letech 1907 až 1911 (mozaiky většinou zobrazují biblické a historické motivy, včetně těch „současných“ - nechybí zde např. portrét Otto von Bismarcka).
Vnitřní stěny byly od počátku obloženy mramorem. Původní kupolová mozaika pravděpodobně vznikla okolo roku 800, kdy nahradila starší fresku. Zobrazovala Vítězného Krista obklopeného symboly čtyř evangelistů. Později ji nahradila barokní štuková výzdoba a tu roku 1880 vystřídala mozaika obnovená podle té původní. Opomenout nemůžeme ani velký Barbarossův lustr.
Vnější stěny jsou vytvořeny z lomového kamene a kromě starobylých sloupových hlavic postrádají jakoukoliv výzdobu.
Jako dlouholetý milovník památek - a těch gotických zvláště - i cestování, jsem stránky Turistika.cz navštěvoval relativně často. A občas jsem byl strohostí či nepřesností autora příspěvku zklamán. Tak jsem se rozhodl, že zkusím příspěvky psát i já. A to tak, jak bych si je, pro svou potřebu, představoval sám. Doufám, že se budou líbit a že třeba pro někoho budou i inspirací k cestě za poznáním.
Na korunovační katedrálu a její oktagonální Palatinskou kapli v Cáchách se odvolává stavba kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého, který dal na pražském Karlově vystavět ke cti Karla Velikého jeho nástupce na císařském trůně a také jeho potomek ve 20. generaci Karel IV. Svým oválným půdorysem představuje ojedinělou manýristickou architekturu na českém území z konce 16. století. Kapli zasvěcenou Nanebevzetí Panny Marie postavila mariánská Kongregace Italů, která v rudolfínské Praze sdružovala italskou komunitu stavitelů a řemeslníků.
Společný vchod do Vlašské kaple a sv. Klimenta v Karlově ulici byl důvodem blízkosti k jezuitské koleji a katolické víře. Pravděpodobným autorem návrhu oválné kaple s vnitřním ochozem byl papežský architekt Ottavio Mascherini a stavební práce obstaral tehdejší rektor kongregace Giovanni Antonio Brocco. Slavnostně byla vysvěcena v roce 1600.
Podle odhadu se do prostoru kaple vešlo pohodlně kolem padesáti osob, takže brzy přestala stačit, a tak Vlašská kaple vznikla u malostranského špitálu v dnešní Vlašské ulici, v jehož prostorách sídlí Italský kulturní institut. Na interiérové výzdobě se podíleli umělci ze dvora císaře Rudolfa II., zejména Vlám Bartholomeus Spranger. Ten byl 30 let Rudolfovým dvorním malířem a císař si ho vážil natolik, že mu povolil pracovat v jeho domě v Thunovské ulici.
Proslavil se manýristickou malbou a pobýval také v Římě v paláci Cancelleria u kardinála Alessandra Farnese. Z původní manýristické výzdoby kaple se však dochovaly pouze fragmenty, a tak se restaurátoři společně s památkáři z NPÚ rozhodli vrátit do poloviny 18. století.
Obsah tubusových schránek nalezených ve Vlašské kapli v Praze ukazuje na prastaré a cenné dokumenty. Přemalby hlavní fresky Nanebevzetí Panny Marie, která je v kupoli, se ujal barokní malíř Giovanni Pietro Scotti, který pracoval také na výzdobě protějšího paláce v Karlově ulici. A právě jeho freska prošla nedávnými restaurátorskými pracemi. Při nich se našly také dva vzkazy pro budoucí generace, jeden zapečetěný tubus v makovici u lucerny a druhý ve zvonici.
Nejstarší vzkaz byl z 80. let 18. století a nejobsáhlejší o sto let později, když se slavilo 300 let od založení Italské kongregace, jejíž vznik se kryje s nástupem Rudolfa II. na trůn. Jde o trojjazyčné materiály v češtině, němčině a italštině, fotografie a dobové mince.
Italský velvyslanec Aldo Amati před třemi lety inicioval získání finančních prostředků pro obnovu kaple pomocí grantů, od soukromých sponzorů a také od řeckokatolické církve svatého Klimenta výměnou za to, že tato církev bude moci kapli užívat. Vlašská kaple je jedním z kostelů tzv. „trojkostelí“ u klementinské koleje, kam patří již zmíněný kostel svatého Klimenta a také svatý Salvátor. Jsou spojeny jednou chodbou, která umožňuje procházet volně z jednoho kostela do druhého a tento průchod byl výjimečně otevřen právě během Noci kostelů.
I přes poměrně intimní prostor podpořený také půdorysem jsou v kostele tři oltáře. Ten hlavní však musel být při zásadní historické rekonstrukci Klementina otočen na západ a vytvořen nový vchod, společný se svatým Klimentem. Chybí tu také oltářní obrazy, které jsou prozatím uschovány v prostorách velvyslanectví. Zbývá také vyřešit osvětlení, protože kaple nemá dostatek světla z úzké Karlovy ulice.
Kostel je majetkem Italského státu a v minulosti byl užíván komunitou při příležitosti různých významných církevních i jiných svátků. Tím je kromě Vánoc a Velikonoc hlavně svátek Nanebevzetí Panny Marie, který se slaví 15. srpna. Na základě vyjádření italské strany nebude kaple běžně otevřená pro turisty, ale je možné se předem dohodnout na prohlídce.
Predrománské stavby a jejich význam pro Čechy a Evropu
Predrománská architektura zahrnuje stavební památky raného středověku zhruba 500-1000. V této době došlo k rozsáhlé christianizaci germánského obyvatelstva a symbioze s římskou kulturou; v architektuře přecházely z dřevěných na kamenné stavby, často kostelní. Hranice mezi předrománskou a románskou architekturou je někdy neurčitá, avšak karolínské (doba Karla Velikého) i otonské (919-1024) stavby bývají řazeny mezi předrománské.
V kontextu Čech a Evropy se často zmiňuje dvacetisíciletá kontinuita, kdy Karlo Veliký a jeho následovníci ovlivnili architektonické formy, ornamentiku a stavební techniky. Z tradičního hlediska patříme k regionům, kde předrománská architektura připravila půdu pro rozvoj románského stylu, a to v širším středoevropském prostředí.
Porovnání architektonických prvků
- Osmiboký plán jako vyjádření ambitu a symboliky prostoru
- Harmonické propojení vnitřního osmiúhelníku a vnější šestnáctiúhelné obvodové stěny
- Ambitní dvoupatrové řešení a přítomnost centrální kupole
- Mozaiky a mramorová výzdoba z různých období
V rámci precedentů předrománského období se karolínská renesance ukazuje jako dynamický most mezi starším byzantským vlivem a budoucím románským vývojem.