V dobách krize bylo potřeba utíkat se do útočišť a ospravedlňovat osobní modlitbu skutečností, že i Ježíš se modlil; bylo tedy namístě, aby i křesťan mohl dělat totéž co on, modlit se o samotě, jako jednotlivec. V době znovudocenění modlitby a jejího prohloubení je Ježíš opět podstatným opěrným bodem pro všechny otázky kolem modlitby: jak, kde, proč, kdy se máme modlit. On je zároveň vzorem i učitelem modlitby. Vzorem a učitelem, ale nejprve vzorem a pak učitelem.
Svou božskou pedagogikou podnítil touhu apoštolů, když v nich vzbudil výkřik, který je vlastní každému učedníkovi Páně: „Nauč nás modlit se“ (Luk 11,1-2). Mohli bychom na pedagogické úrovni tvrdit: v Ježíšovi, učiteli a vzoru modlitby, jsou vyřešeny všechny námitky proti modlitbě, jsou dány všechny pozitivní důvody pro naši modlitbu, pod podmínkou, že se modlíme s ním, jako on, podle jeho učení, až po vědomí, že život v Kristu je pro křesťana vázán na modlitbu, že máme být v něm, aby v nás prodloužil svou zkušenost synovského vztahu k Otci v poutu samotného Ducha synovství.
Podle evangelijního svědectví není totiž modlitba okrajovou nebo dobrovolnou záležitostí existence Syna a Mesiáše: je v centru jeho zkušenosti, jeho poslání, jeho velikonočního tajemství. Katechismus katolické církve představuje v bodech 2599-2606 modlícího se Ježíše, a v bodě 2601, když cituje Lukášův text 11,1-2, upozorňuje: „Není to především z pohledu na modlícího se Mistra, že se v Kristově učedníkovi rodí touha po modlitbě? Může se jí tedy naučit od Učitele modlitby.
Pavlovo pozvání k tomu, abychom „měli stejné smýšlení jako Ježíš Kristus“, se pojí k velkému hymnu o velikonočním tajemství Krista Pána, oněch dějin „smýšlení“ v oné živé zkušenosti, jež vrcholí smrtí a vzkříšením, velikonočním tajemstvím (srov. Flp 2,5-11). Toto smýšlení označuje vědomou a zřetelnou, hlubokou a protrpěnou zkušenost putování, vázaného vždy na Otce, od něhož pochází, jehož poslouchá a k němuž kráčí Kristus Pán. Jde o existenciální a plně lidskou i božskou zanícenost Krista, která se vyjadřuje v jeho modlitbě. Jsme tedy i my povoláni k tomu, abychom měli stejné smýšlení, abychom byli ponořeni do podobné zkušenosti.
Nemůžeme žít a být plně v Kristu aniž bychom se znovu pohroužili jako on a s ním do nejpůvodnější náboženské zkušenosti: modlitby jako vztahu k Otci v hnutí Ducha svatého. Co se mohu dozvědět o Spasitelových vlastnostech z toho, jak jednal se svými apoštoly? Vysvětlete, že takovéto otázky si můžeme klást, zatímco budeme usilovat o to, abychom byli lepšími učedníky Ježíše Krista. Kristův učedník je někdo, kdo následuje Spasitele a žije podle Jeho učení (viz Nauka a smlouvy 41:5).
Požádejte několik studentů, aby řekli, jak větu doplnili, což by mohlo zahrnovat například tato slova: „slouží druhým“, „má druhé rád“ a „dodržuje Jeho přikázání“. Kdo z písem nebo z vašeho vlastního života je příkladem takovéhoto druhu učednictví? Poskytujte studentům příležitosti k sebehodnocení. Sebehodnocení může být užitečným nástrojem v osobním rozvoji. V některých případech to však může vést studenty k tomu, že budou pociťovat vinu či zklamání. Zatímco budou provádět následující sebehodnocení, připomeňte jim, aby byli sami se sebou trpěliví a byli k sobě laskaví.
Řekněte studentům, že Spasitel požádal bohatého mladého knížete, aby provedl vlastní sebehodnocení. Co je na otázce „Čehož mi se ještě nedostává?“ významného? Co znamená „vzíti kříž svůj“ a následovat Ježíše Krista? Poté byste mohli studenty vyzvat, aby si prošli citát staršího Larryho R. Lawrence uvedený v oddíle 2 v přípravných materiálech. Mnozí si myslí, že cena učednictví je příliš vysoká a příliš obtížná. Pro někoho to znamená vzdát se příliš mnohého. Ale kříž není tak těžký, jak se jeví.
Mohli byste studenty vybídnout, aby si ve dvojicích nebo ve skupinkách prošli Římanům 8:16-18, 28, 35, 38-39. Vyzvěte je, aby vyhledali pravdy, které by jim mohly pomoci, když budou čelit těžkostem učednictví. (Studenti mohou rozpoznat pravdy podobné těmto: Budeme-li věrnými učedníky, budeme se moci stát spoludědici s Ježíšem Kristem a být s Ním oslaveni. Jak nám víra v to, že se můžeme stát spoludědici s Ježíšem Kristem, může pomoci zůstat věrnými učedníky? (Mohli byste si projít 2. Nefiho 9:18. Na závěr lekce byste mohli vydat svědectví o zásadách učednictví, o nichž jste diskutovali se třídou.
1) Žáci se na chvíli stanou historiky a novináři. Ve skupinách dostanou kartičky s "důkazy" (např. obrázek starověké mince, nákres tesařské dílny, mapu putování z Betléma do Nazaretu). Jejich úkolem je sestavit krátkou zprávu o tom, jak vypadal běžný den Ježíše jako historické osoby a co o něm říkali lidé v jeho okolí. Následně prezentují své závěry třídě. 2) Učitel vypráví příběh o narození v Betlémě a životě v Nazaretu. Během vyprávění žáci pracují s pracovními listy, kde mají postavu "Ježíše z Nazaretu". Kolem postavy doplňují (nebo vlepují) různá označení, o kterých se v reportáži mluví (Mesiáš, Boží syn, Kristus, tesař).
Zdroj: archiv autorky Je úsměvné číst pod články o školství názory diskutujících. Když pominu gramatické hrubky (do školi, mislet…) nemůžu pominout názorový nesoulad přispívajících před dobou koronavirovou a nyní. Pár příkladů pro ilustraci: 1.Dříve: Ty školy jsou na prd, nic se tam stejně nenaučej. Nyní: Co z nich bude, bez školy? Ztracená generace! 2. Učitelé jsou k ničemu, já bych to zvlád učit líp. 3. Víc počítačů do škol! … Ta část textu reflektuje analogie o školství a nepatří k hlavnímu tématu modlitby a Ježíše jako učitele. 1. POSLOUCHÁŠ rád příběhy? Dobře, povím ti něco o muži, který vyprávěl ty nejlepší příběhy. Žil na zemi asi před dvěma tisíci roky. To je již velmi dávno. Když Ježíš vyprávěl příběh, nutil tím lidi, aby přemýšleli. Když někdo důkladně přemýšlel o tom, co Ježíš řekl, mohlo to dokonce změnit způsob, jak se díval na věci. Mohlo to změnit jeho celý život. Ježíš mnoho věděl. Byl nejlepším učitelem, který kdy žil. Učíme se mnoho věcí od jiných lidí. Víš, proč byl Ježíš tak velkým učitelem? Protože uměl dobře naslouchat. Věděl, jak je důležité naslouchat. Ale komu naslouchal? Kdo ho učil? - Učil ho Ježíšův Otec. Než přišel Ježíš na zem jako člověk, žil v nebi u Boha. Proto byl Ježíš jiný než ostatní lidé. Neboť nikdo jiný nežil v nebi dříve, než se narodil na zemi. V nebi byl Ježíš dobrým Synem, který naslouchal svému Otci. Tak mohl Ježíš učit lidi tomu, čemu se naučil od Boha. Další důvod, proč byl Ježíš velkým učitelem, je, že měl rád lidi. Chtěl jim pomoci učit se o Bohu. Měl rád dospělé. Ale miloval také děti? - Ano. Jednoho dne přivedli rodiče své malé děti k Ježíšovi. Ale jeho přátelé si mysleli, že velký Učitel je příliš zaměstnán, než aby mluvil s malými dětmi. Proto je posílali pryč. Souhlasil s tím Ježíš? - Ne. Řekl: ‚Nechte malé děti a nebraňte jim v tom, aby ke mně chodily.‘ I když byl Ježíš velmi moudrý a důležitý člověk, udělal si čas, aby učil malé děti. - Mat. Ježíš byl velký učitel, protože uměl zajímavě hovořit. Mluvil o ptácích, květinách a jiných věcech, aby pomohl lidem porozumět Bohu. Jednou mluvil k velkému množství lidí, kteří za ním přišli, když byl na jedné hoře. Ježíš řekl lidem: ‚Podívejte se na ptáky na nebi. Nesejí semena. Neshromažďují si v domech potravu. Ale nebeský Bůh je živí. Ježíš mluvil dále: ‚Učte se od polních lilií.‘ Co myslíš, čemu se od nich můžeme naučit? Ježíš řekl: ‚Nedělají si šaty. A podívejte se, jak jsou krásné! Ani bohatý král Šalomoun nebyl nádherněji oblečen než polní lilie. Rozumíš, čemu zde Ježíš učil? - Nechtěl, aby si dělali starosti, odkud dostanou jídlo a šaty k oblékání. Bůh ví, že lidé tyto věci potřebují. Ježíš neřekl, že nemáme pracovat pro jídlo a oděv. Ale řekl, že máme Boha dávat na první místo. Jestliže to děláme, Bůh se postará, abychom měli co jíst a šaty k oblékání. Lidé měli rádi způsob, jak Ježíš učil. Byli velmi udiveni. Bylo zajímavé mu naslouchat. Je důležité, abychom i my mu naslouchali. Ale jak? Ježíšovy řeči máme zapsány v knize. Víš, která je to kniha? - Je to Svatá bible. Bůh sám řekl, že máme Ježíši naslouchat. Jednoho dne, když byl Ježíš se svými třemi přáteli na vysoké hoře, řekl hlas z nebe: „To je můj Syn milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu!“
Chceš naslouchat velkému Učiteli? - To bychom měli všichni. Pak budeme šťastní.
