Pane Ježíši, spolu s Tebou jdeme tuto křížovou cestu sjednocení s Pannou Marií, Tvou bolestnou Matkou. Tvá slova Pane, jsou duch a jsou život. 1. „Pilát se ho zeptal: ‚Ty jsi tedy přece král?‘ Ježíš odpověděl: ‚Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.‘“ (Jan 18, 37)Pane Ježíši, Ty jsi cesta, pravda a život. Za tuto pravdu, kterou jsi hlásal a žil, jsi byl odsouzen k smrti. Pomoz nám žít v pravdě před Tebou, sebou samým i před našimi bližními. 2. Pane Ježíši, tak často jsme už slyšeli tato Tvá slova, a jak nejsme schopní je žít. 3. Pane Ježíši, Ty znáš naše srdce, Ty znáš naše smýšlení. 4. „Když ho rodiče uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: ‚Dítě, proč jsi nám to udělal? Pane Ježíši, také v našem životě na naší životní cestě jsou situace a otázky, na které neznáme odpověď nebo nemáme řešení. 5. Pane Ježíši, chceme napodobovat Tvé milosrdné srdce, a pomáhat našim bližním, když vidíme, že padají pod tíhou kříže. 6. Pane Ježíši, prosíme Tě v této nelehké době, abychom Tě vyznávali skrze nezištné skutky lásky, a když je to potřeba, i našimi slovy. 7. „Ježíš se vzpřímil a řekl jí: ‚Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?‘ Odpověděla: ‚Nikdo, Pane.‘ Ježíš řekl: ‚Ani já tě neodsuzuji. Naše opakované pády a hříchy, nám berou radost a odvahu znovu vstát. Prosíme Tě, Pane Ježíši, abychom si navzájem darovali důvěru a odpuštění ve vztazích, v manželství, v našich rodinách. 8. Pane Ježíši, tak jako svatý Petr, i tyto plačící ženy v Tobě poznaly svého Boha a Mesiáše, chtěly být pro Tebe útěchou, chtěly Ti projevit svou lásku. 9. „Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Pane Ježíši, tento pád byl tak bolestný, že už jsi neměl žádnou sílu, ale láska k Tvému Otci a k nám, Ti dala sílu znovu vstát. 10. „Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Pane Ježíši, Ty sis nechal vzít všechno, protože já se neumím zříct svého Já, své vůle, svých plánů. To, co jsi učil, jsi skutečně i žil. Posilni naši víru. 11. „U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdaléská. Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi nám daroval to nejvzácnější, co jsi na tomto světě měl, svou Matku. 12. Pane Ježíši, chceme se postavit pod Tvůj kříž k Tvé Matce a všechno Ti odevzdat. 13. Pane Ježíši, Ty jsi promlouval i po své smrti. Tvá láska obrátila setníka a obrátila i nás. 14. Pane Ježíši, spolu s Josefem z Arimatie a zbožnými ženami chceme Ti i my přinést voňavé oleje našich obětí, modliteb a dobrých skutků jako zadostiučinění za duše duchovně mrtvé. Zmrtvýchvstalý Ježíši, děkujeme Ti za Tvá slova lásky:„Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mě. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. K Nebeský Otče, v pokoře klekáme před křížem tvého syna a litujeme všech hříchů, jimiž jsme ho zarmoutili.
Modlitba Ježíšova a její dvě části
1. K Nevinný, nejsvětější, soudce celého světa je souzen lidmi. Plní nenávisti žádají jeho smrt. Z bázně před nimi vynáší Pilát nespravedlivý rozsudek. K Spasiteli, Pilát tě proti svému svědomí vydává ze strachu před židy na smrt. 2. K Přivlekli kříž. Pán po něm vztahuje ruce, ačkoliv jasně předvídá celé své utrpení. Jak těžce dopadá kříž na jeho zbičované rameno! K Ty, Spasiteli, přijímáš svůj kříž statečně a odevzdaně, a my se hrozíme každé oběti a všeho, k čemu je třeba sebezapírání. 3. K Břímě je těžké. Pán, k smrti zemdlený po všech duševních a tělesných mukách, které dosud vytrpěl, klopýtne a padá. K Spasiteli, těžkou cestou kráčíš a padáš pod křížem, který jsme zatížili svými nepravostmi. Tvůj pád je naší útěchou. 4. K Zpovzdálí viděla Maria, jak Pilát jejího syna odsoudil na smrt, jak na něj vložil kříž, jak Ježíš zmučen pod jeho tíží klesl. A teď se již blíží, co nevidět půjde kolem a pohled matky se shledá s pohledem synovým. K Náš Spasiteli, tvé srdce krvácí, když tě potkává tvá matka. Tvé utrpení je jejím utrpením, tvá bolest je její bolestí. 5. K Pán už nemůže kříž unést. Vojáci se obávají, že padne a zemře na cestě. Zastaví tedy Šimona z Cyreny a donutí ho, aby pomohl. K Spasiteli, děkujeme ti za každý kříž, který smíme s tebou nést, a litujeme, že jsme tak často reptali a naříkali, když jsme tě měli následovat na křížové cestě. 6. K Žalostně zubožen vleče se Pán ulicemi jeruzalémskými, Veronika vidí jeho utrpení a bezcitné počínání těch, kteří jsou kolem něho. 7. K Ježíš slábne. Nepřátelé ho pobízejí ke spěchu, bojí se, že nedojde. Pán padá podruhé. K Pane a Spasiteli, v prachu a špíně ležíš na ulici a na tobě leží těžký kříž. 8. K U bran města stojí ženy se svými dětmi. Pohlížejí na ubohého Pána. Je jim ho líto. K Laskavý Spasiteli, žádáš od nás víc než pouhý soucit, víc než city, které rychle pomíjejí. 9. K Pán je vyčerpán. Padá potřetí. Je unaven k smrti. K Ty víš, Spasiteli, jak často padáme do svých hříchů a chyb, protože jsme vlažní a lhostejní. 10. K K smrti vyčerpán přichází Ježíš na Kalvárii. Z těla mu strhávají šat. K Nejčistší Spasiteli, všechno obětuješ pro nás, dokonce i šat, který přikrývá tvé tělo. 11. K Ježíš nemá na tomto světě nic, ani místo, kde by zemřel. 12. K Po třech hodinách plných bolesti volá Ježíš: Dokonáno jest! Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého! 13. K Kristus dotrpěl. V největší nesnázi tu stojí matka a neví, jak by svého syna aspoň důstojně pohřbila. Po úzkostlivém čekání přichází Josef z Arimatie; má od Piláta dovolení, že může vzít Ježíšovu mrtvolu. 14. K Tělo Páně je připraveno k pohřbu. Je to smutný pohřební průvod, a přece na něm spočívá tichý mír. K Spasiteli, odpočíváš v hrobě. Tvůj velký pátek už skončil. K Bože, ty jsi posvětil praporec kříže drahocennou krví svého jednorozeného Syna; dej proto, aby se všichni, kdo se k tomu kříži hlásí, těšili také z jeho ochrany. Mnoho křesťanů si velmi oblíbilo velmi jednoduchou a „mechanickou“ tzv. Ježíšovu modlitbu. V čem spočívá její výrazná obliba a působivost? Smysl modlitby by se dal shrnout slovy: „Staň se tím, čím jsi.“ Staň se tím, čím už nyní jsi proto, že jsi byl stvořen k Božímu obrazu. Navrať se do sebe samého a objev Toho, kdo v tobě nikdy nepřestává hovořit. Jak ale účelně začít a vytrvat? Jednou z možností, jak se vydat na cestu k setkávání s Bohem ve vlastním nitru, je osvědčený a velmi jednoduchý způsob tzv. Není to pochopitelně možnost jediná. Žádný skutečný vztah mezi dvěma osobami nemůže existovat bez vzájemné svobody a spontaneity a o modlitbě to platí obzvláště. Těm, kdo se chtějí modlit, nemohou být ukládána žádná neměnná pravidla a stejně tak neexistuje žádný mechanický postup, tělesný ani duševní, který by mohl Boha přinutit, aby projevil svou přítomnost. Jeho milost se vždy dává svobodně a jako dar, žádnou metodou či technikou si ji nelze automaticky přivlastnit. Mnoho křesťanů si ale velmi oblíbilo velmi jednoduchou a „mechanickou“ tzv. Ježíšovu modlitbu. V čem spočívá její výrazná obliba a působivost? Především v její jednoduchosti a přizpůsobivosti všem životním okolnostem. Vzývání Jména je modlitba navýsost jednoduchá a přístupná každému křesťanovi, zároveň však vede až k nejhlubším tajemstvím rozjímání. K započetí Ježíšovy modlitby nejsou potřebné žádné zvláštní znalosti či školení. Začátečník může hned začít. „Aby mohl člověk plavat, musí skočit do vody. Stejně je tomu se vzýváním Ježíšova Jména. Začněte je vyslovovat v postoji klanění a lásky. Přilněte k němu. Opakujte je. Nemyslete na jednotlivá slova, myslete pouze na Ježíše samotného. Naučit se vnější formu této modlitby je snadné. V zásadě sestává ze slov: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“. Tato forma však není striktně určena jako neměnná. Jediným nezbytným a neměnným prvkem je samotné jméno „Ježíš“. Slovo Ježíš pochází z hebrejského jména Jehošua = „Bůh je záchrana“ - „Bůh zachraňuje“. Slova modlitby vycházejí z biblického příběhu, kdy slepec Bartimaos volá na kolemjdoucího Ježíše a prosí o smilování: "Jakmile slepý žebrák Bartimaos uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: ´Ježíši, smiluj se nade mnou!´ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. Ježíšova modlitba, jež se častým opakováním stává takřka návykem a podvědomou činností, nám pomáhá, abychom stáli v Boží přítomnosti všude tam, kde se právě nacházíme…Takto jednoduše je možné se modlit jednou či vícekrát v nejrůznějších okamžicích, které by jinak vyšly naprázdno: při zaběhlých úkonech, jako je oblékání, mytí, zašívání ponožek či rytí na zahrádce, když někam jdeme nebo jedeme, když čekáme ve frontě na autobus či v dopravní zácpě, ve chvílích ticha před nějakým obzvláště bolestným či nesnadným rozhovorem, nebo když nemůžeme spát či naopak předtím, než se ráno úplně probereme. Značná hodnota Ježíšovy modlitby spočívá totiž mimo jiné i v tom, že pro její jednoduchost se ji můžeme modlit při snížené pozornosti, kdy jsou nějaké složitější modlitební formy neproveditelné. Jak již bylo řečeno, Ježíšova modlitba nám pomáhá, abychom stáli v Boží přítomnosti všude tam, kde se právě nacházíme - nejen v chrámu či o samotě, ale také v kuchyni, továrně či kanceláři. Vzývání Jména je tedy modlitbou pro všechny příležitosti. Může ji používat kdokoli, kdekoli a kdykoliv. Je vhodná jak pro „začátečníka“, tak i pro pokročilejšího, přednášet ji lze při společné modlitbě i o samotě, je vhodná do pouště stejně jako do města, do klidného prostředí i tam, kde nás obklopuje nejvyšší možný hluk a neklid. Když se obracíme k Ježíši, neodvracíme se tím od dalších lidí. Všichni ti, které milujeme, jsou už obsaženi i v Ježíšově srdci a on je miluje nekonečně víc než my sami. Ježíšova modlitba způsobuje, že zář a síla Ježíšova Proměnění může proniknout do všech zákoutí našeho života. Na autora knihy Upřímná vyprávění poutníka mělo neustálé opakování dvojí účinek. Především proměňovalo jeho vztah k hmotnému stvoření okolo něj a umožňovalo mu, aby vše viděl průzračně, takže se mu všechny věci staly znamením Boží přítomnosti. Když jsem se při tom začal modlit srdcem, vše, co mě obklopovalo, mi připadalo okouzlující: stromy, tráva, ptáci, země, vzduch, světlo, vše jako by mi říkalo, že existuje pro člověka, dosvědčuje Boží lásku k člověku. A vše se modlí, opěvuje Boží slávu. Pochopil jsem z toho, čemu se v říká „poznání řeči stvoření“, a objevil jsem způsob, kterým je možné rozmlouvat s Božími tvory... Dále pak Ježíšova modlitba proměňovala poutníkův vztah nejen k hmotnému tvorstvu, ale též k ostatním lidem: ... a když jsem putoval po různých místech, nechodil jsem už tak jako dříve, v bídě. Vzývání jména Ježíše Krista mě na cestě obveselovalo a všichni lidé byli ke mně lepší, zdálo se, jako by mě milovali... Vzývání Jména je spíše radostnou než kajícní modlitbou, svět se jí nepopírá, ale oslavuje. Ti, kdo si osvojili cestu vzývání Jména, zjistili, že tato modlitba není vůbec pochmurná, ale stala se pro ně naopak zdrojem osvobození a uzdravení. Vytrvalostí v Ježíšově modlitbě dosahuje rozum stavu blaženosti a pokoje...Čím více deště spadne na zemi, tím je půda měkčí. Podobně čím více vzýváme Kristovo jméno, tím větší radost a jásot to přináší půdě našeho srdce...Slunce vzcházející nad zemí vytváří denní světlo. Když se obracíme k Ježíši, neodvracíme se tím od dalších lidí. Všichni ti, které milujeme, jsou už obsaženi i v Ježíšově srdci a on je miluje nekonečně víc než my sami. Chceme tě, Pane, doprovázet na tvé bolestné cestě od domu Pilátova až k hrobu. Otevři naše srdce, abychom v rozjímání pochopili, že tys nesl tíži našich hříchů a skrze svou smrt vykoupil svět. Nauč nás, abychom tě následovali zde na světě a jednou s tebou žili na věky věků. 1. Třicet let žil mezi lidmi nepoznán. Krátký čas vystupoval jako hlasatel Boží. Znali jej učení i prostí, mocní i ubozí, hříšníci i ti, kteří se pokládali za dokonalé. Vždycky mezi lidmi, a přece jiný než ostatní. Nyní se s nimi střetává naposled před Pilátem. Před očima všech. Vyvolil jsi nás, Pane, abychom ti vydávali svědectví. Žijeme na světě mezi ostatními lidmi: v práci, zábavě, při odpočinku. 2. Před Pilátem stojí Syn Boží, který se proto narodil a proto přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě. Pilát jej posměšně odbude: Co je pravda? Kolikrát řekl v tomto soudním procesu: Žádné viny na něm nenalézám! Jak je to pohodlné, nehledat pravdu, jak je to lehké, nevidět nespravedlnost, když se nás to netýká! Pane, ty jsi nesl kříž pro pravdu a spravedlnost. 3. Je vysílený nočním bděním, ranami, chvěje se horečkou. Tak vykročil na svou cestu k smrti. V úzké ulici s hrbolatou dlažbou se potácí s křížem uprostřed davů. Klopýtne a padá. Vyvolil jsi nás, Pane, abychom nesli tvé jméno ve světě. Nikdy jsi nám nesliboval pohodlnou a snadnou cestu. 4. Třicet let žila matka v jeho blízkosti. Když odešel z Nazareta, aby plnil poslání Otcovo, sledovala každý jeho krok. Od samého začátku cítila, že nemůže proniknout tajemství života svého syna, Boha a člověka. Putujeme životem, obtíženi svou slabostí a obklopeni lhostejným nebo i nepřátelským světem, který se zavírá poselství Božímu. A přece nejsme sami. 5. Blíží se poledne. Slunce rozpaluje vzduch i kameny v ulici naplněné zástupem lidí. Jak je ten kříž těžký! Do tohoto shluku se dostane muž; vrací se domů z pole zpocený, zaprášený a unavený. Šimon se vzpírá, nechce se mu pomáhat. Vojáci ho přinutí. Dej, Pane, abychom viděli všechno dobro, které je kolem nás. Mnohdy je nevidí ani ti, kteří je konají. 6. Tradice vypráví o dobrém skutku Veroniky. Tvé království, Pane, není z tohoto světa, a přece je na tomto světě. 7. Ježíš se potácí dál. Jsme v zajetí lidské slabosti. Přicházejí na nás chvíle ochablosti a malomyslnosti. 8. Skupina žen hlasitě lituje trpícího odsouzence a pláče nad ním. Dal jsi nám, Pane, veliké povolání: Máme na tomto světě a v tomto čase rozsévat semeno tvého království. 9. Ježíš padá potřetí. Jeho síly jsou vyčerpány. Přicházejí okamžiky, kdy na nás jako těžký balvan dopadne pocit neúspěchu, marnosti, vlastní zbytečnosti. Nedej, Pane, abychom uvázli v takových temných chvílích. 10. Syna Božího vyvedli za město jako zločince. Strhávají z něho šaty, obnovují všechny rány, ze kterých znovu teče krev. Chtěl jsi, Pane, aby tě svět poznával prostřednictvím lidí, skrze nás. Máme zvěstovat tvou pravdu, tvou lásku a přinášet světu tvůj pokoj. Děláme to? 11. Vykopali jámu a vztyčili kříž. Jako když se sází strom. Před lidmi jsi, Pane, prohrál: byl jsi odmítnut, odsouzen a zabit. A přece jsi zvítězil. 12. Chtěl jsi, Pane, prožít lidský úděl až do dna. V smrtelném zápasu jsi svolil, abys byl podroben nejstrašnější osamocenosti. Nedej, abychom propadali temnotám zoufalství. 13. V tichém podvečeru snímají přátelé Ježíšovi jeho mrtvé tělo z kříže a kladou je na klín jeho matce. 14. Mrtvé tělo uctivě položili do hrobu a vstup zavalili kamenem. Přišli mocní tohoto světa, postavili k hrobu stráže a dali na kámen své pečetě. Spokojeně odešli. Všichni jsme pod pečetí smrti. Také podoba světa a věcí, jak je vidíme, jednou pomine. Jenom ty, Pane, první ze všech a jeden z nás, jsi vstal z hrobu a vešel do věčné skutečnosti. Naplň nás vírou, ať dovedeme vydávat svědectví, že přijdeš a že tvé království slávy a pokoje bude bez konce. Doprovázeli jsme tě, Pane, na tvé křížové cestě a dospěli jsme s tebou až k hrobu. Víme, že jsi z hrobu vstal a vešel do své slávy. Posilni naši víru a naději, abychom očekávali tvůj příchod a jednou v lásce měli účast na tvém království, které trvá na věky věků.
Ježíšova modlitba a její výklad
Tx: KSJ 1863 - N: J. Klasická formule modlitby Ježíšovy zní: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou (hříšnym, hříšnou),“ někdy se však uvádí i v delší podobě: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou hříšným.“ Sám ruský poutník však uvádí ve své krátké syntéze učení otců o modlitbě (1) radu, abychom slova modlitby občas měnili, tj. pronášeli někdy kratší a někdy delší verzi. Chce se tím snad vyhnout jisté rutině a bezmyšlenkovosti. Avšak jindy, když již modlitba sestoupí hlouběji, zdá se naopak dobré zvyknout si na určitou formuli a tu neměnit. Mohné je také přejít do plurálu: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi,“ a uvědomovat si tak hlouběji eklesiální rozměr modlitby. Formule modlitby Ježíšovy tedy není nic absolutního, je možné přizpůsobit ji do určité míry potřebám každého.
V první části modlitby je kladen důraz na vyslovení jména Ježíš. Podle Bible je jméno jedním z Božích atributů, je „místem“ Boží přítomnosti. Vzývání Ježíšova jména universalizuje milost Pánova vtělení, neboť každému jednotlivému člověku umožňuje, aby si tuto milost osobně přivlastnil, aby jeho srdce přijalo Pána. Již ve Starém Zákoně je toto chápání jména jako formy Boží přítomnosti obsaženo. Proto mohl Boží jméno vyslovit jen velekněz ve „velesvatyni“ jeruzalémského chrámu, a to pouze o svátku Jom Kipur, tedy jedenkrát v roce. Ale vtělení učinilo z každého člověka velekněze, jemuž je svěřeno Jméno. Zde je potřeba poznamenat, že výše zmíněný pohled, ač je jistě biblicky inspirován, se blíží k pojetí těch, kteří přisuzovali vyslovování jména téměř svátostnou sílu. Ale i v samotném Rusku, kde byl tento pohled tolik rozšířený, se najdou ti, kdo naproti tomu zdůrazňují, že síla modlitby spočívá mnohem spíše v dispozici srdce toho, kdo se modlí.
Již druhá část modlitby Ježíšovy je vlastně modlitbou celníka z evangelia (Lk 18,13). Člověk vyznává svůj hřích a potřebu Božího milosrdenství a obrací se k svému Spasiteli s prosbou, aby mu odpustil. Staří mniši se tímto způsobem snažili upevňovat v sobě pocit pénthos, jakési stálé vědomí své hříšnosti, slabosti a blízkosti pádu, pokud by Pán odtáhl svou ruku a ustavičně mocně nepomáhal.
Naopak byla zdůrazňována nutnost víry, že Bůh odpouští ihned - v té chvíli, kdy se k němu upřímně obracíme.
