Při psaní počátečního písmena u názvů staveb a jejich částí je pisateli dána jistá volnost; je na něm, aby zhodnotil význam dané stavby nebo jejích částí a podle toho zvolil malé, nebo velké písmeno. Proto se u některých typů pojmenování v praxi objevují malá i velká písmena a oba způsoby psaní lze přijmout.
Namísto spojení Chrám svatého Víta / Svatovítský chrám se používá i spojení katedrála sv. Víta, svatovítská katedrála. Tradiční způsob psaní se uplatňuje u názvů ostatních chrámů, dále u bazilik, kostelů, kaplí, rotund, v nichž se pojmenování označující druh stavby píšou s malým písmenem: chrám sv. Jakuba, bazilika sv. Jiří, kostel sv. Antonína, kaple sv. Kříže, rotunda sv.
Většina názvů sakrálních staveb je tvořena spojením podstatného jména obecného chrám, kostel, kaple a tvaru 2. p. jména dalšího (vlastního nebo obecného). S velkým písmenem se píše jen podstatné jméno ve 2. p.: chrám sv. Barbory, chrám sv. Jakuba, kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Šimona a Judy, kaple sv. Martina, kaple sv. Longina, kostel sv. Rodiny, kaple sv. Kříže. Následuje-li za osobním jménem jméno obecné, píše se s malým písmenem: kostel sv. Tomáše apoštola, kostel sv. Michaela archanděla.
Následuje-li po obecných výrazech chrám, kostel, kaple jiné spojení, píše se první výraz vždy s velkým písmenem, ostatní podle toho, co označují: bazilika Nanebevzetí Panny Marie Svatoborské, kostel Panny Marie, kostel Panny Marie Sněžné, kostel Nanebevstoupení Páně, kostel Srdce Páně, kostel Božského srdce Páně, kostel Všech svatých, kostel Andělů strážných, kostel Povýšení sv. Kříže, kaple Božího milosrdenství, rotunda Máří Magdalény, rotunda sv.
U části sakrálních staveb bývá připojeno za vlastní jméno předložkové spojení. Předložka se píše s malým písmenem, další výrazy podle označované skutečnosti: kostel sv. Petra na Poříčí, kostel sv. Václava na Zderaze, kostel sv. Vavřince pod Petřínem (jde o místní jména); kostel sv. Martina ve zdi.
Většina názvů klášterů je tvořena spojením přídavného jména a podstatného jména klášter. Poznat, zda jde o vlastní název, nebo o název popisný, tedy název, který pouze signalizuje, kde se daná stavba nachází, komu je zasvěcena, kdo ji obývá, je velmi obtížné. Tradičně se píše: Sázavský klášter, Strahovský klášter, Anežský klášter (v Praze), s malým písmenem je obvyklé psát: dominikánský klášter, františkánský klášter, klášter alžbětinek.
V názvech tvořených spojením podstatného jména hrad, zámek, rozhledna a vlastního jména se výrazy hrad, zámek a rozhledna píšou s malým písmenem: hrad Kost, hrad Křivoklát, zámek Sychrov, zámek Hrubá Skála, rozhledna Barborka, rozhledna Borůvka. Hrady a zámky bývají často pojmenovány podle obce, v níž se nacházejí: zámek Opočno, hrad Potštejn. Rozhledny jsou podle názvu obce pojmenovány zřídka; daleko častěji jsou pojmenovány podle hory/kopce, na nichž byly zbudovány: rozhledna Kohout, rozhledna Kozákov, rozhledna Chlum, rozhledna Černá hora, rozhledna Děčínský Sněžník.
Ve spojení přídavného jména a podstatného jména palác, dům se s velkým písmenem píše pouze přídavné jméno: Obecní dům (v Praze), Bílý dům (ve Washingtonu), Lidový dům, Valdštejnský palác, Kaiserštejnský palác, Hrzánský palác, Veletržní palác, Průmyslový palác, Václavská pasáž, Müllerova vila. Ve spojení podstatného jména palác, dům s podstatným jménem osobním ve 2. p. V předložkových spojeních se slova palác, dům píšou s malým písmenem, předložka s velkým písmenem a první slovo po předložce také; způsob psaní je tedy stejný jako u názvů ulic, náměstí atp.
Oficiální názvy železničních nádraží tvoří spojení železniční stanice a názvu obce/města, popř. jejich části: železniční stanice Praha hlavní nádraží, Ostrava-Svinov, Ústí nad Labem sever, Borek pod Troskami. Píšeme proto: nádraží Ostrava-Svinov, náchodské nádraží, libeňské nádraží, ostravské hlavní nádraží. Oficiální názvy autobusových nádraží a zastávek tvoří název obce/města, popřípadě jejich části: Praha, ÚAN Florenc; Brno, ÚAN Zvonařka; Ostrava, ÚAN; Plzeň, CAN; Praha, Černý Most; Znojmo, Dr. Každá dálnice a silnice má číselné označení: dálnice D1, D5, D11; silnice E48, E461, 603 apod. Namísto číselného označení se u některých názvů velmi často používá přídavné jméno utvořené od jména města, jež má naznačovat směr dané komunikace.
V psaní přídavných jmen ve spojení s podstatnými jmény tunel, spojka, okruh, radiála, obchvat je úzus rozkolísaný; v praxi se objevují podoby Strahovský tunel, Letenský tunel i Strahovský tunel, Letenský tunel (analogie s Nuselským, Barrandovským, Libeňským mostem). K psaní velkého písmene bezesporu vede to, že mnohé názvy, psané s velkým písmenem, lze nalézt v mapách, encyklopediích veřejných prostranství atp. U názvů popsaných v bodech c) a d) převažuje způsob psaní: Divadlo Na zábradlí, Divadlo Bez zábradlí, Divadlo U hasičů, Divadlo Za plotem…
Podstatná jména lékárna, restaurace, vinárna, hospoda, hostinec, (grand)hotel atp. se píšou s malým písmenem, např. lékárna Magnus, restaurace Morava, vinárna Orlík, hostinec Děkanka, hotel Krystal, grandhotel Pupp, penzion Julie, kemp Orion, kempink Stříbrný rybník, koupaliště Džbán, protože označují druh zařízení stravovacího, ubytovacího aj. Tento způsob doporučujeme užívat v textech neprávní povahy. V textech právní povahy je třeba vycházet ze zápisu v obchodním rejstříku.
U názvů obsahujících výrazy arcibiskupství, biskupství, diecéze, seniorát, farnost, farní úřad, kongregace atp. se šíří, jak ukazuje praxe, psaní s velkým písmenem. Výrazy vláda, prezident, veřejný ochránce práv se chápou jako obecná jména, píšou se s malým písmenem, a to i když je k nim připojen název státu (jeho zkratka): vláda České republiky (ČR), prezident České republiky (ČR).
Pro náležitý způsob psaní je třeba znát oficiální název dané organizace/instituce. Na druhou stranu neexistuje žádný právní předpis, který by nařizoval, aby se firmy do obchodního rejstříku zapisovaly v souladu s platnými pravopisnými zásadami; zároveň neexistuje ani právní předpis, který by přikazoval, aby v novinách byly užívány jen ty podoby, které jsou uvedeny v obchodním rejstříku. Pokud jde o texty právní povahy, je třeba si ověřit způsob psaní u příslušné organizace.
V názvech organizací a institucí opakovaně se velké písmeno píše tehdy, je‑li uveden oficiální název. S velkým písmenem se píší: Ministerstvo vnitra, Policejní služba, Nejvyšší soud. U některých názvů se však počítá s používáním velkého písmene i v jiných kontextech, pokud jde o oficiální název či o určité ustálené spojení.
V obchodních a veřejných názvech se často vyskytují i spojené tvary: Univerzita Karlova, Masarykova univerzita; ve větších městech může být více univerzit, např. Vídeňská univerzita, pokud myslíme konkrétní ustanovení (něm. Universität Wien). Pokud zvolíme zápis Vídeňská univerzita, signalizujeme tím, že máme na mysli oficiální název; např. Na Vídeňské univerzitě mu udělili čestný doktorát, podobou vídeňská univerzita naznačujeme, že jde o kteroukoli univerzitu ve Vídni.
U lékařských fakult a vyšších škol se před jmény obvykle používají číslovky v řádu: první lékařská fakulta UK, druhá lékařská fakulta UK; pokud je číslovka psána číslicí, píše se i nadále malým písmenem slovesa lékařský.
Navíc pravidla uvádějí, že u názvů obyvatel měst se velké písmeno píše i u množného čísla, např. Pražané, Brňané, Ostravané, a to i pro pojmenování skupin obyvatel. U antropologických skupin a náboženských vyznání se však používá malé písmeno, pokud nejde o specifické označení jména skupiny v kontextu.
Na závěr lze říci, že zvládnutí psaní velkých písmen v češtině je náročné, ale dá se naučit správnými pravidly a praxí. Důležité je uvědomit si kontext a znát oficiální názvy institucí či organizací; někdy platí tradiční pravidla, jindy moderní kodifikace z roku 1993 a následné úpravy.
