Clam-Gallasův palác je jedním z nejlépe dochovaných barokních paláců světa. Byl postaven mezi lety 1713-1718 podle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu a zdoben pracemi Carlo Carloneho a dílny Matyáše Bernarda Brauna. Po rekonstrukci v letech 2017-2022 nabízí návštěvníkům prohlídkový okruh, který začíná na majestátním slavnostním schodišti a pokračuje do tzv. vznešeného patra s bohatou výzdobou a výtvarnými díly z první třetiny 18. století.
Monumentální palác je součástí širšího barokního komplexu a jeho výzdoba zahrnuje sochařskou, štukatérskou a malířskou práci vynikajících umělců. Fresky na hlavním schodišti, v sálech druhého patra i bohaté malířské výzdoby stropů patří k nejvýznamnějším ukázkám vídeňského baroka v českém prostředí. Vidět lze mimo jiné fresky zobrazující antická božstva (Chronos, Jupiter s orlem, Proserpina, Cerera, Mars, Venuše, Bakchus, Vulkán, Merkur a Luna) a stropní obraz Helia.
Charakter paláce a jeho interiérů vychází z antické inspirace, která byla v době největšího rozkvětu Paláce Gallasů a Clam-Gallasů záměrně zdůrazněna. Důležitou součástí výzdoby jsou též doplňky, jako jsou gigantické sochy u portálů a výzdoba atiky paláce, z nichž velká část musela být pro špatný stav odstraněna již před koncem 19. století. Výzdoba schodiště a velkého Mramorového sálu, který bývá nazýván Bílý, Zlatý či Slavnostní, vytváří centrální světné průčelí paláce s výkladními zrcadly a krystalovými lustřemi.
Historie paláce je úzce spjata s rodem Gallasů, později Clam-Gallasů, který byl významným patronem umění a kultury. Po smrti J. V. Gallase v roce 1719 pokračoval ve stavbě jeho dědic Filip Josef, který uzavřel smlouvu o malířské výzdobě paláce s Carlo Carlonim. V Praze na Starém Městě si obyvatelé i cizinci velmi oblíbili Clam-Gallasův palác jako místo pořádání koncertů a společenských akcí; Mozart a Beethoven zde hostovali a sám František Kafka zde vyzkoušel kariéru po právnických studiích.
Palác zůstal kulturním centrem během své největší slávy, i když v průběhu času majitelé pronajímali prostory úřadům. Po 2. světové válce sem byl přesunut Archív hl. m. Prahy a dnes slouží jako druhé pracoviště Archivu hlavního města Prahy. V reprezentačních prostorách a sálech probíhají výstavy, koncerty a společenské akce; palác je tak nadále důležitým místem kulturního života hlavního města.
Clam-Gallasové, původem italského rodu Gallasso, se významně podíleli na hospodářském a kulturním rozvoji Čech. Matyáš Bernard Braun, který pracoval pro palác, je jedním z nejvýznamnějších představitelů českého vrcholně barokního sochařství. Význam rodiny je patrný i v tom, že jejich panství a vliv zasahovaly daleko za hranice Prahy, a to do severních Čech, kde vznikly nebo byly rozvíjeny další památky a instituce.
Historie rodiny Gallasů a Clam-Gallasů je spojena s ostatními významnými šlechtickými rody Habsburků a jejich politicko-kulturními vazbami. První Gallas, Matyáš z Gallasu, přišel do Čech během třicetileté války a jeho vnuk Jan Václav z Gallasu působil jako neapolský místokrál. Následně rod rozšířil své majetky do Liberecka, Frýdlantska a dalších míst, čímž vznikl významný regionální vliv.
V současnosti palác zůstává významnou kulturní památkou. Jeho atmosféru doplňuje okolní prostředí, včetně spojených zajímavostí severních Čech jako zámek Frýdlant, Lázně Libverda a město Liberec s jeho historickou textilní tradicí. Pro milovníky barokního umění a české historie představuje Clam-Gallasův palác jednu z nejpůsobivějších ukázek palácové architektury 18. století v Praze a zároveň důležitý odkaz rodu Gallasů a Clam-Gallasů v české kulturologii.
V době vydání textu patří k hlavním spojením paláce s pražským kulturním životem jeho role jako dědičný odkaz rodiny, která se významně podílela na zakládání historických i uměleckých institucí a která byla aktivní v různých etapách české historie. Prohlídkový okruh nabízí návštěvníkům možnost poznat bohatou ikonografii, sochařskou výzdobu a fresky, které tvoří jedinečný soubor vůči jiným barokním památkám v Evropě.
Architektonické a umělecké motivy paláce
Hlavní rysy paláce zahrnují slavnostní schodiště s působivým zábradlím, vznešené patro s bohatou výzdobou a freskami zobrazující antické božstva. Triumf boha Hélia na stropě nad schodištěm a malířská díla v sálech druhého patra vytvářejí ucelený obraz barokní estetiky. Sochařská výzdoba zahrnuje gigantické sochy u portálů, výplně představující Herkuly a další motivy, stejně jako sochu Tritona na kašně v dvoře a původních třináct soch na atice paláce, z nichž některé musely být odstraněny kvůli stavu paláce.
Fresky Carlo Carloneho a dílny Matyáše Bernarda Brauna spolu s architektonickými návrhy Fischera z Erlachu spolu vytvářejí významný komplex, který odráží vídeňský barokní rukopis, ale zároveň reaguje na lokální prostředí pražského Starého Města. Významné jsou též portály a výzdoba nádvoří, které spolu s dvoranou a sálem vytvářejí dojem monumentality a slavnostnosti paláce.
Historie a současnost Clam-Gallasova paláce
Palác se původně stavěl pro neapolského místokrále Jana Václava Gallase a postupně prošel změnami, kdy jeho dědicové a další majitelé pokračovali v rozvoji výzdoby a interiérů. Po smrti Kristiána Filipa z Clamu v roce 1805 se majetek a titul přesunuly na rodu Clam-Gallasů a palác nadále sloužil jako významný kulturní a sociální prostor. Během 19. a 20. století palác nadále odráží bohatství a vliv rodiny, která byla propojena s vídeňským dvorem a pražskou aristokracií.
Současnost Paláce je spojena s Archívem hlavního města Prahy, který sem byl přemístěn po požáru Staroměstské radnice v roce 1945. V roce 1978 byl palác zařazen do havarijního výměru a od té doby probíhají rekonstrukce a údržba, aby byl zachován jeho historický charakter a zároveň využit pro kulturní a veřejné akce. Pro návštěvníky slouží reprezentační prostory a sály pro výstavy, koncerty a společenské akce, což potvrzuje trvající roli paláce jako kulturního centra.
Rod Gallasů a později Clam-Gallasů je dnes vnímán jako symbolem propojení Prahy a Vídně, jejichž působnost zasahovala do celého rakousko-uherského teritoria. Příslušníci rodu se podíleli na založení institucí a projektů spojených s kulturou, vzděláním a uměním, což se odráží i v dnešních výstavách a akcích na palátech ve Vídni a v Praze. Palác tak stojí jako svědectví o vlivu šlechtických rodů na podobu a kulturu měst střední Evropy.
