Zdejší kolejí, která sloužila také jako tzv. Iniciativa hluboce nábožensky založené hraběnky Františky Slavatové přispěla k tomu, že požádala olomouckého biskupa o dovolení zřídit v Telči kolej Tovaryšstva Ježíšova. Trojkřídlý objekt koleje s pomyslným čtvrtým křídlem, jež ve skutečnosti substituuje kostel Jména Ježíš, vytváří kvadraturu s vnitřním dvorem a ambitem. Bohatá vnitřní stavební struktura odrážela vnitřní potřeby členů jezuitského řádu a zahrnovala např. kapli sv. Anny, lékárnu a tiskárnu. Zdejší kolej sloužila také jako tzv. dům třetí probace, což lze zjednodušeně vysvětlit jako prodloužení noviciátu se zaměřením ke specifické průpravě adeptů pro misijní službu. Současná podoba fasád koleje co do okenních otvorů se skládá z dvojic sdružených oken. Fasády ve dvorní části jsou jednoduché, bez členění, pouze s průhledy do arkád. Uliční fasády jsou členěny štukovými bosážemi a korunovou římsou. Secesní atikový nástavec z roku 1907 posazený nad celou délkou severního průčelí se skládá ze tří „štítů“ oddělených zdvojenými sloupky s nadstavci. Uprostřed každého vlnovkou zakončeného štítu se nachází okénko oválného tvaru. Západní průčelí převyšuje další secesní atikový nástavec ve formě gradující stěny a zakončený organicky tvarovanou špicí. Z období, kdy probíhaly secesní úpravy objektu, pochází také figurální sgrafito od Antonína Hübschmanna s ikonografií: Jana Ámose Komenského a Založení města Telče Přemyslem Otakarem II. Původním prvkem fasády je vstupní raně barokní portál, který je zakončen polokruhovým nadpražím a po celém obvodu zdoben diamantováním. Zajímavostí je, že zdejší třetí probaci absolvovala většina ze zámořských misionářů, kteří v Telči získávali patřičné dovednosti a znalosti nutné pro výkon svého budoucího náročného povolání. Za všechny lze uvést alespoň jméno Augustina Strobacha, který působil jako misionář na Mariánských ostrovech v západním Pacifiku, kde také zahynul mučednickou smrtí. Areál jezuitské koleje je situován severně od chrámu sv. Barbory. Sestává z hlavní rozsáhlé budovy kolejí, z boční služební budovy severozápadně od hlavní budovy, staré koleje, ohradní zdi s branami, bastionu na jižní straně areálu, zdi se sochařskou výzdobou na východní straně areálu a památníku císaře F. Josefa I. na severovýchodní straně areálu. Jihozápadně od hlavní budovy byla nedávno objevena vápenná pec. Předmětem ochrany je hlavní budova kolejí se zvonicí čp. 51 a čp. 53, služební budova čp. 52, stará kolej čp. 54, bastion, parapetní zeď se sochařskou výzdobou, ohradní zdi, památník císaře F.
Olomouc jako historické město nabízí návštěvníkům i obyvatelům obrovské množství příběhů a pohledů zpět do historie. Jezuitská kolej Olomoucká byla školou, která představovala předchůdkyni dnešní Univerzity Palackého. Součást školy tvořily budova koleje na náměstí Republiky, kostel Panny Marie Sněžné, školní budova, konvikt, na které byli ubytovaní studenti a jehož součástí je kaple Božího Těla a seminář svatého Františka Xaverského. Všechny tyto tyto budovy jsou dnes chráněné jako kulturní památka České republiky. Vznik koleje se pojí s rokem 1565. 8. března si olomoucká kapitula zvolila nového biskupa Viléma Prusinovského, který musel slíbit, že ve města zřídí kněžský seminář. Během následujícího roku povolal do Olomouce členy jezuitského řádu, kteří zde založili jezuitskou kolej a od biskupa získali kostel svatého Františka s minoritským klášterem. Navíc je biskup také v rámci možností podporoval finančně. V rámci Jezuitské koleje postupně vzniklo gymnázium, akademie s právem udělovat univerzitní hodnosti, kněžský seminář i seminář svatého Františka Xaverského. Ten byl určený pro nemajetné studenty. V roce 1572 byl otráven biskup Prusinovský, jeho nástupcem se stal Jan Grodecký. A tomu se od císaře Maxmiliána II. podařilo 22. Hned po založení probíhala na koleji výuka bohosloví, následně přibyly filozofie, právo a medicína. Významnou roli sehrála univerzita v roce 1578, kdy z vůle papeže došlo ke zřízení zvláštního papežského semináře. Sféra působnosti univerzity tak zahrnovala kromě Moravy také Slezsko, Polsko, Maďarsko, Rakouské země, Německo, Skandinávii a východní Evropu. Mimo jiné i kvůli tomuto kolegiu se do Olomouce později vydala švédská vojska. Vliv jezuitů postupně narůstal. Na univerzitě mezitím došlo k první promoci doktorů teologie, v roce 1596. O rok později byl mezi imatrikulovanými také Jan Sarkander, první z dlouhé řady významných duchovních absolventů olomoucké univerzity. Už čtyři roky předtím bylo zakázáno používat v názvu univerzity přívlastek Tovaryšstvo Ježíšovo. Zakládací listina pro kolej a gymnázium je datována na svátek sv. Havla (16. října) 1624. Gymnázium bylo vybudováno v letech 1627-1628. Základní kámen k jezuitské koleji byl tehdejším rektorem Blažejem Slaninou položen až 6. června 1628. Jedním z nejznámějších studentů gymnázia byl i český literát a historik Bohuslav Balbín. Součástí komplexu se stal i gotický kostel sv. Jakuba Staršího, u nějž bylo změněno patrocinium na sv. Ignáce z Loyoly, jednoho z patronů řádu. Dekretem papeže Klementa XIV. byl celý jezuitský řád v roce 1773 zrušen. Objekt jičínské koleje následně využívala armáda, nejprve císařská a poté československá. Nakonec ji okupovala sovětská vojska. O navrácení života do památky se od roku 2000 snažilo sdružení Kolej v jednom kole, kdy se kolej otevřela veřejnosti v rámci kulturních akcí. Tento i další dosavadní projekty na oživení prázdné koleje zatím končily bez výsledku. V současné době se o kolej nejvíce zajímá spolek Balbineum z.s., který plánuje využít objekt k výstavám, divadelním a hudebním vystoupením či uměleckým a řemeslnickým dílnám a kurzům.
Architektura a původní vzhled koleje
Areál jezuitské koleje je situován severně od chrámu sv. Barbory. Sestává z hlavní rozsáhlé budovy kolejí, z boční služební budovy severozápadně od hlavní budovy, staré koleje, ohradní zdi s branami, bastionu na jižní straně areálu, zdi se sochařskou výzdobou na východní straně areálu a památníku císaře F. Josefa I. na severovýchodní straně areálu. Jihozápadně od hlavní budovy byla nedávno objevena vápenná pec. Předmětem ochrany je hlavní budova kolejí se zvonicí čp. 51 a čp. 53, služební budova čp. 52, stará kolej čp. 54, bastion, parapetní zeď se sochařskou výzdobou, ohradní zdi, památník císaře F.
V současnosti se na fasádách projevují dvě hlavní řemeslné tradice: klasické sdružené okna na uliční fasádě a jednoduché dvorní fasády bez členění, jen s arkádovými průhledy. Secesní atikový nástavec nad severním průčelím, který pochází z roku 1907, obsahuje tři štíty oddělené dvojmo zdvojenými sloupky a oválná okénka ve středních polích. Západní průčelí je ozvláštněno další atikou ve formě gradující stěny a špicí. Původní raně barokní portál s diamantováním zdobí vstup a nadpraží s polokruhovým tvarem. Zajímavostí zůstává, že třetí probace absolvovala většina ze zámořských misionářů, kteří získávali dovednosti pro své nasazení.
Historie a záchrana památky
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 objekt přešel do vojenských a později civilních služeb. Město zde zřídilo nouzové byty pro chudinu, a poté se objekt stal domovem pro různé vojenské a civilní účely až do 21. století. Po rozsáhlé obnově se i poslední část rozsáhlého komplexu jezuitských budov - kolej dočkala důstojného využití. EU podpořila revitalizaci jezuitské koleje v rámci projektu Slovácké centrum kultury a tradic.
Současnost a veřejný a kulturní význam
V současné době se o kolej nejvíce zajímá spolek Balbineum z.s., který plánuje využít objekt k výstavám, divadelním a hudebním vystoupením či uměleckým a řemeslnickým dílnám a kurzům. Městské informační centrum, kancelář Regionu Slovácko, kavárna a tři komerční prostory tvoří součást nového provozu. Kolejní nádvoří bylo upraveno jako veřejně přístupný prostor pro kulturní produkce. Galerie Joži Uprky a infocentrum budou patřit k hlavním pilířům expozic a služeb pro návštěvníky.
Zámek Telč a kostel sv. Jakuba Staršího a kostel Jména Ježíš s Jezuitskou kolejí ze dne 26.7.2026.
Expozice v opravené koleji zahrnují mimo jiné i barokní sklep a původní výmalbu „vzorové" místnosti, frese pod novodobou omítkou a původní trámový strop v prvním patře. Při prohlídkách budou k vidění i mučicí nástroje, které ilustrují historickou tematikou hrdelního práva v některých městech. V rámci expozic bude představeno i dílo Joži Uprky a život moravského malíře prostřednictvím jeho děl a souvisejících fotografií.
Historie a klíčové okamžiky jezuitské kolej
- Základní kámen koleje byl položen v roce 1654 a k jeho podpoře přispěla Kateřina Zoubková ze Zdětína a Václav Kulíšek z Moravičan.
- Stavba byla náročná kvůli bažinatému terénu; základy byly položeny do hloubky tří metrů na dubové piloty.
- Celý barokní komplex byl dokončen v roce 1737; střecha byla hotová v roce 1657 a cihelna v roce 1662.
- Gymnazijní budova a divadelní sál byly slavnostně otevřeny již v roce 1729; patrocinium kostela změněno na sv. Ignáce z Loyoly.
- Po odchodu jezuitů v roce 1776 objekt sloužil vojenskému eráru a následně i městskému magistrátu; v 20. století sloužil jako „stará kasárna“ až do roku 1945.