Jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Brně patří mezi nejkrásnější barokní chrámy města Brna. Je pozůstatkem původního velkého klášterního objektu. Jezuité zde v letech 1593 až 1631 vybudovali rozsáhlý komplex pro potřeby řádu, gymnázia a koleje pro studenty. Samotný kostel, tvořící srdce celého areálu, byl postaven během čtyř let a vysvěcen 22. září 1602. Současná podoba jezuitského kostela je dána řadou stavebních úprav, přestaveb, ale i pohrom a opětovných oprav během čtyř posledních století. V interiéru se nachází bohatá a hodnotná barokní výzdoba i výbava.
Na hlavním oltáři je obraz Nanebevzetí Panny Marie z roku 1735 od Felixe Antona Schefflera, který je rovněž autorem dalších oltářních obrazů a nástěnných fresek. Nad svatostánkem je kopie obrazu Panny Marie Sněžné z římské baziliky, před jehož originálem schválil papež Hadrián II. překlady bohoslužebných knih do slovanské řeči a tím povýšil staroslověnštinu na bohoslužebný jazyk. Plochu všech kleneb pokrývá „al secco“ výzdoba. V hlavní lodi jsou to náměty s mariánskou tématikou, v severní lodi je znázorněn sv. Ignác z Loyoly, jak roznáší Kristovu víru do čtyř světadílů. V jižní lodi je vyobrazeno seslání Ducha Svatého, oslava Kristova kříže a Sv. Kaple sv. Františka Xaverského obsahuje výjevy z jeho misijní činnosti. V Mariánské (Dušičkové) kapli je znázorněna nebeská blaženost i věčné zatracení podle Bible. Dva bloky chórových lavic v presbytáři jsou mistrovským dílem E. Thurma z poloviny 17. století. Krypta kostela je místem posledního odpočinku P. Martina Středy, jezuitského kněze, rektora, provinciála, význačného a statečného obránce města Brna v době švédských válek, a dalších kněží. Jezuitský kostel spolu s klášterním areálem tohoto brněnského „Klementina“ vynikal nejen na poli architektury a umění, ale především v oblasti duchovní a ve výchově, ve formování mladých, ve školství, vědě, zámořských misiích, kultuře, sociální péči i při obraně města.
K významným osobnostem, kteří prošli jezuitským noviciátem a kolejí, patří např. národní buditel a spisovatel P. Bohuslav Balbín, jazykozpytec P. Josef Dobrovský, řeholní bratr, misionář a botanik Jiří Josef Kamel či matematik P. Jakub Kresa. V brněnském noviciátu byli také formováni mučedníci pro víru - sv. Edmund Kampián, sv. Jan Oglivie, sv. Melichar Grodecký a sv. Štěpán Pongrácz. Rovněž zde začínala velká a slavná skupina misionářů staré České provincie, kteří pak působili v zámořských jezuitských misiích včetně jihoamerických redukcí. V posledních letech v kostele probíhají náročné restaurátorské práce, a to především díky trvalé pozornosti a pomoci Magistrátu města Brna a Jihomoravského kraje.
Ve 20. století postihly areál dvě velké pohromy. V rámci asanace města a nové výstavby byla před r. 20. Vatikán/Praha - Bulou nazvanou Dominus ac redemptor noster zrušil před 240 lety, 21. července 1773, papež Kliment XIV. řád Tovaryšstvo Ježíšovo, který je znám spíše jako jezuitský řád. Vydal ji na naléhání Francie, Španělska a Portugalska, které se obávaly rostoucí moci řádu. Bula umožňovala světským vládám plně rozhodnout o jeho majetku. Habsburský dvůr ji přivítal, neboť přispívala k omezování vlivu církve. Existenci jezuitského řádu oficiálně stvrdil papež Pavel III. 27. září 1540. Společenství založil o šest let dříve v Paříži španělský šlechtic Ignác z Loyoly, který byl později svatořečen. V 16. století, kdy evropské křesťanství prožívalo hlubokou krizi provázenou krvavými válkami mezi katolíky a protestanty, jezuité prosazovali obrodu katolické církve a záhy se stali jedněmi z hlavních nositelů počínající protireformace.
Do Čech přišel řád poprvé už v roce 1555, kdy se prvních 12 příslušníků usadilo na místě zpustlého dominikánského kláštera v Praze na Starém Městě u kostela sv. Klimenta. Z bývalé koleje, kterou jezuité postavili na místě dominikánského kláštera, později vznikla budova Národní knihovny. Členem jezuitského řádu byl například spisovatel, geograf a historik Bohuslav Balbín, kardinál Tomáš Špidlík nebo Antonín Koniáš, který byl dlouho považován za symbol pobělohorské doby temna a který pálil tisíce "závadných" knih. Zrušení řádu netrvalo dlouho. V roce 1804 byl papežem Piem VII. obnoven pro Neapolské království a v roce 1814 pro celý svět. Do Čech se vrátil řád v roce 1853. Jezuité se do popředí zpráv dostali opět letos v březnu, kdy se papežem stal jezuita Jorge Bergoglio, který přijal jméno František.
Naše cesta k Bohu není odtažitá od reality; je to cesta, která se odvíjí přímo uprostřed všedního života. Inspirací nám je „Duchovní cvičení“ sv. Ignáce z Loyoly, praktický průvodce k objevování Boží přítomnosti ve všem, co nás obklopuje. Ignác z Loyoly, narozený v baskické šlechtické rodině, prošel cestou transformace z válečníka na zakladatele jezuitů. Jeho cesta od rytířských snů přes zranění u Pamplony k hluboké duchovní proměně inspirovala založení řádu zaměřeného na vzdělání, duchovní growth a službu. Založení jezuitů sv. Ignácem z Loyoly v roce 1540 odstartovalo cestu služby, vzdělávání a hledání spravedlnosti. Jako řád se věnujeme duchovní formaci, podpoře potřebných a šíření Božího slova ve více než 100 zemích. Naší silou je individuální doprovázení na cestě duchovního růstu, inspirované Ignácovými „Duchovními cvičeními“.
Na cestě vnitřní svobodyŘád vznikl roku 1540 s jediným cílem - sloužit Bohu a lidem tam, kde je nejvíc potřeba. Jezuité se zavazují k bezvýhradné poslušnosti papeži. Jsou připraveni být posláni třeba až na konec světa. I proto musí jezuité neustále prohlubovat svou vnitřní svobodu. Jezuité a školyJezuité v minulosti založili tisíce škol a univerzit. Jezuité od 16. století působili na Dálném východě nebo v Latinské Americe. Patřili mezi první Evropany, kteří se snažili pochopit kulturu místních národů - studovali jejich jazyky a náboženské zvyky. Duchovní cvičení sv. Mnozí jezuité byli - a dosud jsou - uznávanými vědci. Tovaryšstvo JežíšovoTovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu, ve zkratce SI, případně její mutaci pro užívaný jazyk, v češtině SJ, dříve TJ, hovorově jezuitský řád nebo jezuité) je jeden z největších a nejvýznamnějších řeholních řádů římskokatolické církve. Založen byl sv. Ignácem z Loyoly roku 1534 (papežem schválen roku 1540).
Ve Francii mělo Tovaryšstvo nesmiřitelné protivníky přímo u královského dvora. Roku 1765. Ludvík XV. tento řád zakázal, když už čtyři léta předtím nesměli jezuité přijímat nikoho do noviciátu. I ve Španělsku, v zemi, odkud vzešel zakladatel Tovaryšstva, svatý Ignác z Loyoly, byli jezuité nařčeni z úkladů proti králi, zatýkáni a vypovídáni. Takhle to tedy vypadalo s jezuity podle historičky Ivany Čornejové ve světě, najmě v Evropě. A u nás? U nás - tedy v českých zemích a ve střední Evropě - se tažení proti jezuitům soustředovalo hlavně do sféry školství. Proti působení Tovaryšstva se bouřili na vysokých učeních v Mohuči, ve Würzburku, Trevíru, v Melku, v Řezně. Ve Vídni patřil k předním jezuitským protivníkům Gerhard van Swieten. K příznivcům tohoto řádu nepatřil ani kancléř Kounic a hrabě Hrzán či arcibiskup Migazzi. Prostě doba, která přišla, si říkala osvícenská a v ní jezuité už jaksi neměli právo na život.
Černý papež: Tajemství jezuitského řádu | Moc, víra a vatikánská stínová říše
tags: #jezuitskeho #radu #v #brne