Prof. Mgr. Jindřich Štreit narozen 5. září 1946 ve Vsetíně je český fotograf a pedagog. K fotografování se dostal díky prof. Janu Bukovianovi, se kterým se setkal v době vysokoškolských studií. Od roku 1972 se cíleně věnoval fotografování života na vesnici, fotografování portrétů a fotografování romského života. Po sametové revoluci v listopadu 1989 se stal zaměstnancem muzea v Bruntále a od roku 1994 je fotografem „na volné noze“.
V současné době vyučuje dokumentární fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. Zároveň vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Doc. Jindřich Štreit každé léto organizuje výstavní expozice na hradě Sovinec, je členem Umělecké besedy, Pražského domu fotografie. Realizoval na 500 autorských výstav, je autorem 20 publikací. V roce 2006 mu bylo uděleno ocenění Medaile Za zásluhy I. třídy.
Souvislosti se Vítkovicemi: rozsáhlá publikace a výstavní projekt
Rozsáhlá publikace významného českého fotografa Jindřicha Štreita zachyčuje život a prostředí Vítkovických železáren. Součástí knihy je CD se skladbou Vozes de aço (Hlasy ocele) od Petry Oliveira Bachraté, kterou interpretuje dcera Jindřicha Štreita Monika. Rozsáhlá publikace zachycuje nejen samotné bývalé závody, ale i širší sociální a pracovní kontext železáren.
Vítkovice nebyly pro Štreita první zkušeností s fotografováním továren. V roce 2000 fotografoval Třinecké želeárny. „Kdybych s nimi neměl zkušenost, tak nevím, zda bych zvládl tak náročný úkol. Vítkovice byly velkou výzvou,“ řekl Štreit. Fotografování mu umožnilo získat naprostou svobodu, pracoval ve dne i v noci. Byla to práce velmi náročná.
Práce se zaměřuje na „obyčejné“ lidi v extrémních podmínkách a na sociálně citlivá témata, což je charakteristické i pro jeho projekty z venkova a z prostředí továren. Díky svému dlouhodobému sledování regionu a lidí byly výsledky jeho práce nosnými díly české dokumentární fotografie.
Výchova a tvůrčí působení
Výchova Jindřicha Štreita má dvojí podobu. Kromě klasických teoretických přednášek je založena na vytváření příležitostí k přímé fotografické práci v terénu. Často zve studenty dokumentární fotografie do svého kraje, kde společně témata zpracovávají a studenti mají možnost vidět, jak umělec volí záběry. Od roku 1994 je fotografem „na volné noze“ a pokračuje v pedagogické činnosti na FAMU a na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, kde vyučuje dodnes (2019).
V roce 1995 zahájil samostatnou kariéru výstavou Lidé olomouckého okresu 90. let XX. století očima Jindřicha Štreita a postupně se jeho dílo objevovalo na mnoha domácích i zahraničních místech. Ve stejnou dobu vycestoval do Maďarska do kraje Puszty a později absolvoval tříměsíční stipendijní pobyt v Japonsku v Akagi v provincii Gunma. Tyto zahraniční zkušenosti ovlivnily jeho přístup k dokumentární fotografii a k zobrazování obyčejného života v různých kulturách.
Klíčové etapy a motivy v díle
Hlavními tématy jeho tvorby jsou život na venkově, zemědělství, těžká práce v továrnách a sociální problémy různých skupin obyvatel. V posledních letech se zaměřuje na drogově závislé, handicapované, nevidomé, vězně, staré lidi, pracovníky ve zdravotnictví, cizince, kuřáky i lidi bez domova. V průběhu let realizoval řadu projektů a vydal téměř 100 knih. Jeho kniha Kde domov můj získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017.
Jeho práce je silně propojena s veřejným a kulturním životem. Po vzoru svých učitelů a inspirací z literatury a filmu sledoval nejen sociální problémy, ale i každodenní lidský život v různých prostředích a zemích. V ČR i v zahraničí zprostředkovává realitu, která je často na okraji společnosti, avšak prostřednictvím civilního a civilizovaného přístupu jí hledá důstojnost a slova k pochopení.
Vliv a ocenění
Štreit byl oceněn Cenou města Olomouce (1999) a medailí Za zásluhy 1. stupně (2006). Působil a působí jako kurátor, pedagog a organizátor kulturního života. V roce 2007 byl označen jako Osobnost české fotografie a získal Stříbrnou medaili předsedy Senátu ČR. Jeho dílo je zastoupeno ve významných sbírkách doma i v zahraničí.
Podoba a dopad jeho portrétní a dokumentární fotografie
Jeho pohled na lidské osudy je civilní a přístupný široké veřejnosti. Chce dosáhnout porozumění bez sentimentality a bez oplakávání, spíše s důrazem na lidskou důstojnost i v náročných podmínkách. Touto optikou vznikají jeho fotografie z vězeňských prostředí, z cest po Rusku, Ingušsku a Čečensku, a z dalších regionů světa, kde se setká s obyčejnými lidmi a zaznamená jejich životní příběhy.
Vize a současné projekty
Do současnosti zůstává Štreit aktivní jak v terénní fotografii, tak ve vzdělávací a kurátorské činnosti. Jeho práce nadále inspiračnou silou pro mladé dokumentární fotografy a pro širokou veřejnost. Vialsuje a zpřístupňuje fotodokumentární dění, spolupracuje s galeriemi, muzejními institucemi a vysokými školami a nadále rozvíjí své cykly zaměřené na sociální témata, vesnický život a kontrasty moderní společnosti.
