Schizofrenie je jedním z nejvíce tabuizovaných psychických onemocnění. Možná kvůli tomu, že pro zdravé je těžké lidem s tímto onemocněním porozumět, možná i z podvědomého strachu, aby něco podobného nepotkalo nás samotné či naše blízké. Ať už tak či onak, zřídkakdy se o schizofrenii točí dokumenty, a když už, tak bývají spíše menšího rozsahu, nikoli celovečerní.
O to vzácnější a zajímavější je dokumentární film Otázky pana lásky režisérky Dagmar Smržové, který byl letos součástí programu festivalu Jeden Svět. Tento celovečerní dokument je výjimečný v mnoha ohledech, mimo jiné i v tom, že hlavní hrdina se podílel na jeho vzniku nejen jako aktér, ale i spolutvůrce. Otázky pana Lásky, foto: HBO
Jaké motivy vedly k výběru Jiřího Lásky jako hrdiny filmu
“Jmenuju se Jiří Láska. Narodil jsem se rodičům, kteří mají oba schizofrenii,” říká Jiří a jeho příběh odráží, jak hluboce jsou rodinné okolnosti spojeny s genetickou zátěží a stigmatizací. Obstarávat si prostředí, které by mu umožnilo sdílet svůj pohled na svět, bylo záměrem filmařky, která chtěla ukázat, že lidé s tímto onemocněním mohou být inspirující a zajímaví.
Mnohé z materiálů, které režisérka využila, pocházejí z Jiřího samotného archivu. „Příští otázka pro paní Jaroslavu Pavlovou zní: Kdo, kdo léčí duši?“ zazní v dokumentu, a odpověď od Jiřího ukazuje na složitost a mnohovrstevnost jeho světa. Jiřího rodina a jeho blízcí představují důležitý kontext pro to, jak se nemoc dotýká každodenního života a jak mohou vznikat komunikační mosty mezi světem zdravých a nemocných.
Proces tvorby a výběr materiálů
„Jasně, to je úplně skvělé! Opravdu, půlka filmu je jeho. To jsou jeho reportáže. On je úžasný naddaný kluk. Bylo náročné se tím probírat, pochopitelně, protože toho bylo hodně. Ale zase to bylo hrozně inspirující, zajímavé a zábavné, protože on má talent,“ popisuje režisérka.
Možná nejdůležitější zjištění filmu spočívá v tom, že Jiří Láska není jen objektem soucitu, ale aktivním spolutvůrcem. „Možná, že kdyby neměl schizofrenii, byl by mým kolegou. Naším kolegou. Určitě by byl slavným a známým dokumentaristou, protože je šikovný. Všechny ty jeho reportáže mě hrozně bavily.“
Téma, stigma a snaha o změnu veřejného dialogu
„Obávají se, když je někde potkají, obávají se napadení, jejich agrese. A já jsem chtěla ukázat na tom Jiřím a na jeho příběhu, že takový člověk může být inspirující, že může být zajímavý, že jeho pohled může být zábavný a může nám přinést pobavení a něco inovativního,“ dodává režisérka. Tímto způsobem film překračuje hranice pouhého dokumentárního záznamu a otevírá diskusi o tom, co znamená žít s duševní nemocí ve společnosti, která často nerozumí ani základním motivům lidí s tímto problémem.
V dokumentu jsou záběry, které ukazují, jak se rodinná dynamika mění v kontextu diagnózy. „To jste nezmínila, a to je právě zajímavé na filmu, respektive na jeho příběhu, že oba jeho rodiče jsou schizofrenici. On se jmenuje Láska, což už je samo o sobě zajímavé. Už to jméno. A i jeho otec Jiří Láska, taky, i maminka Lásková jsou schizofrenici,“ říká autorka. Narodil se jim tenhle syn z velké lásky, z velké lásky dvou schizofreniků. A padesát na padesát procent mohl být zdráv, nebo onemocnět schizofrenií.
Filmová syntéza reality a uměleckého záměru
Film vytváří spojení mezi autentickými záběry Jiřího a reflexí rodičů a dalších členů rodiny, čímž vytváří komplexní obraz prostoru, kde duševní nemoc není výhradně stigma, ale součást lidské zkušenosti, kterou lze sdílet a zkoumat. Režisérka tak ukazuje, že i temná témata mohou být zpracována s respektem a humorem, aniž by se ztratila hloubka a vážnost dané problematiky.
Možné vizuální doplnění a struktura článku
Pro lepší pochopení tématu lze v článku uvést krátké citace Jiřího a jeho rodiny, doplnit vizuální sekce s bezpečnostními poznámkami pro diváky a vhled do toho, jak dokument zobrazuje proces léčení a sdílení zkušeností s porozuměním světa schizofreniků.
