Betonový schodek nese nepůvodní část starší kamenické práce s jednoduchým křížem. Na takto improvizovaném podstavci je umístěn rokokový volutový sokl s profilovanou římsou s tesanou rokají uprostřed. Na soklu je osazen železný, černě natřený, částečně zlacený kříž. Rokajový ornament obklopuje v dolní části zrcadlo s obrazem Panny Marie. Nad oválem obrazu je pozlacená lebka se zkříženými hnáty, tvořící patu kříže. Římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie se nalézá v centru Jevíčka při Kostelní ulici. Kostel byl postaven v 18. století na místě strženého kostela, architektem Pavlem Merthou z Boskovic, v letech 1762-1766.
K severní části byla roku 1778 přistavěna kaple s hrobkou, která sloužila ještě v roce 1867. V roce 1869 byl kostel poškozen požárem, naštěstí pouze z vnějšku. Z honosného barokního interiéru upoutá socha Panny Marie na hlavním oltáři, obraz svaté rodiny, obraz Horské kázání, křtitelnice a dřevěná gotická madona (z roku 1617). Do roku 1785 sloužil jako klášterní, od té doby jako farní. Cestujte vlakem, autobusem i MHD. Orientovaná sálová stavba kostela s obdélným kněžištěm s půlkruhovým závěrem.
K výstavbě farního kostela v Jevíčku významně přispěl augustiniánský klášter. Klášter byl založen markrabětem Janem Jindřichem ve druhé polovině 14. století na místě staršího královského dvora. Areál konventu je tvořen čtyřmi jednopatrovými křídly kolem nepravidelného rajského dvora a k východní části přiléhá kostel. Kostel a prelatura byly součástí rozšíření kláštera v 18. století pro nedostatečnou kapacitu a vznik samostatné prelatury. Obydlí opata přiléhalo ke kostelu ze severní strany a viděli jsme jej v průběhu prohlídky.
Augustiniáni za zdmi kláštera trávili společný rozjímavý život, věnovali se studiu, meditaci a duchovní správě, když předtím složili věčný řeholní slib. Vchod lemovalo pískovcové ostění s klenákem, na němž možná býval augustiniánský znak. Před průchodem na vnější nádvoří jsme objevili několik drobných budov a dřevěných prvků souvisejících s klášterem. Původně bylo jeho nejdelší křídlo domovem pro ubytování mnichů, s orientací dvou řad oken a bohatou architekturou.
Na východní části kláštera přiléhá kostel; nad vchodem jsme spatřili lisénové rámce a nad nimi hlavní portál s pískovcovým ostěním a profilovanou římsou. Dvě voluty nesou andělé s drapérií a rokajovou kartušovou ornamentikou; v kartáži je erb opata kláštera a letopočet 1768. Vedle portálu stojí kamenný kříž s volutovým středním podstavcem a pozlacenou figurou Ukřižovaného. U vchodu též vyčnívá rokokový kovaný kříž a k němu patří další rokokový kříž s Kristem a svatým obrázkem na pískovcovém soklu.
Poté jsme prošli kolem druhého kříže z 18. století a došli k druhému nejdelšímu křídlu konventu, kde se nacházel průchod na rajský dvůr. Uprostřed křídla jsme našli vchod s pískovcovým ostěním a letopočet 1682, který signalizuje pravděpodobnou barokní přestavbu a rozšíření kláštera. Nad vchodem nás zaujala kartuše s moravskou orlicí, kterou si Přemysl Otakar II. vybral jako znak Moravy. Pod touto kartuší byl nápis s rokem 1593 a další upozornění na opravy v roce 1847.
Z hlediska historie kláštera je důležité, že Augustiniáni Jevíčko fungovali až do roku 1785, kdy byl klášter zrušen v rámci josefínských reforem. Expozice muzea nebyla v době naší návštěvy k dispozici, protože byla otevřena jen ve středu odpoledne. Nicméně muzeum sloužilo jako průchod na rajský dvůr, o čemž svědčí pověst z období největší slávy augustiniánů. V roce 1778 byla k severní části kostela přistavěna kaple s rodinnou hrobkou, která později sloužila ještě do roku 1869, kdy byl kostel vážně poškozen požárem a následně zrekonstruován. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl po zrušení kláštera spravován jako farní.
Mezi další významné detaily patří rozměry kostela: nový kostel je 39 metrů dlouhý, 23 metrů vysoký a 18 metrů široký. Hlavní oltář, jehož socha Panny Marie se do Jevíčka přenesla roku 1617, a obraz Svaté Rodiny z kaple Svaté Trojice (přenesena roku 1784) jsou klíčovými prvky interiéru. Původní gotický kostel, který byl postupně nahrazován barokními prvky, měl v dějinách několik oltářů včetně oltáře sv. Mikuláše Tolentinského a oltáře sv. Augusta.
V interiéru kostela byly použity dílny Jakuba Schertze a Bernard Stettnera: čtyři hlavní oltáře pocházejí z dílny Brně u sv. Tomáše, veškeré hlavní prvky a kazatelna byly též dílem těchto řemeslníků. Varhany, zhotovené Františkem Sieberem v roce 1768 za 850 zlatých, dotvářejí bohatý rokokový a barokní interiér spolu s dřevěnou gotickou madonou.
Na závěr připomínáme, že klášter i kostel zůstaly propojeny a že jejich součástí zůstává i původní rokokový a barokní ráz, který se plně odráží v architektonických prvcích a ve výzdobě. V roce 1785 byl klášter zrušen a kostel se stal farním, kdy byly zrušeny i poutě a růžencové spolky. Po požáru v roce 1869 došlo k restauraci a doplnění interiéru, včetně bastionů a věžních prvků.
