Slovo Bible znamená ve volném překladu "knihy". Jedná se o soubor 66 knih, které sepsalo v průběhu cca 1500 let kolem 40 autorů s různým vzděláním a sociálním postavením, na různých kontinentech, na rozličných místech a v různých jazycích. Celá Bible je rozdělena na dvě základní části - Starý a Nový zákon. Přesněji řečeno, jde o starou a novou smlouvu mezi Bohem a člověkem.
Jako křesťané věříme, že Bůh inspiroval Jím zvolené jedince k zapsání jejich zkušeností s Ním samotným, Jeho národem nebo přímo k zapsání božích slov. Omylní lidé byli tedy vedeni neomylným Bohem, aby vytvořili neomylné dílo. Bible není knihou, která by "spadla z nebe" a byla napsána či nadiktována samotným Bohem; sepsali ji omylní lidé.
Ve skutečnosti to úplně přesně nevíme, máme určitou velmi pravděpodobnou představu, nikoliv však konkrétní techniku. Nepochází z jednoho místa ani od jednoho autora; autoři měli svobodu ve vyjadřování, kterou jim poskytl Boží Duch. Zcela jistě to většinou nebylo žádné doslovné diktování. Obsah sdělení (historickou, věcnou a teologickou přesnost) však řídil/ vdechl sám Boží Duch.
O čem Bible je? Dovolte mi ji přirovnat k návodu k obsluze. Když si zakoupíte velmi složitý produkt, často potřebujete návod. S Biblí je to podobné: na jejich řádkách se dočteme informace o tom, kdo jsme, co je po smrti, jak se máme k sobě navzájem chovat, kým je Bůh a hlavně - jak s Ním navázat ztracený vztah. Svým charakterem na ni lze nahlížet také jako na milostný dopis láskyplného Otce Jeho odloučeným dětem.
A jaké je základní sdělení tohoto dopisu? Je především o milujícím a odpouštějícím, ale také spravedlivě trestajícím Bohu, který se sklání k rebelujícímu člověku a nabízí mu milost, odpuštění a nový život ve vztahu s Ním samotným. To vše v kontextu bolavých lidských dějin a příběhů obyčejných lidí a národů. Lidí, jako jste vy a já.
Jak Bible nabyla dnešní podoby? Bible v naší podobě ještě před 2000 lety neexistovala. Existovaly texty Staré smlouvy, které kolovaly v době Ježíšově formou různých svitků. Odvolával se na ně jako na autoritativní zjevení od Boha a zároveň ukazoval, že se napříč celým Starým zákonem píše o Něm samotném, jakožto o přicházejícím mesiáši. Svým příchodem, smrtí a zmrtvýchvstáním však Ježíš starou smlouvu nezrušil, nýbrž ji naplnil a přinesl smlouvu novou.
Mnoho Ježíšových slov, Jeho učení a vykonané skutky zapsali Jeho učedníci do tzv. evangelií, která nyní tvoří nosnou část Nového zákona. Další důležitou částí je kniha Skutky apoštolů, která pojednává o prvních letech rozmachu církve. Poslední a nejpočetnější velkou částí novozákonních knih tvoří dopisy, které psali apoštolové jako reakce na mnohé problémy, které řešily různé církevní sbory napříč starověkým světem.
V období rané církve kolovaly jednotlivé "knihy" Nového zákona po církevních sborech jako samostatné texty. Tzv. kanonizace, kdy Bible nabyla dnešní podoby, proběhla až o cca 300 let později na církevním koncilu (roku 382 n. l.). Na základě toho se řada lidí domnívá, že Bibli vytvořila nějaká konkrétní církev. Formálně vzato ano, nicméně nikoliv fakticky. Kanonizace byla reakcí na hereze a falešná učení a měla potvrdit autoritu textů, které křesťané od Ježíše Krista uznávali jako boží slovo.
Starý zákon a Nový zákon tvoří základní dvojí strukturu Bible. Starý zákon vznikal postupně od 9. do 1. století př. n. l. a zahrnuje Tóru, Proroky a Spisy; v křesťanské tradici se často mluví o Pentateuchu jako o úvodních pěti knihách Mojžíšových. Nový zákon vznikal během prvních dvou staletí našeho letopočtu a zahrnuje evangelia, Skutky apoštolů, epištoly a Zjevení. Rozpis jednotlivých oddílů ukazuje, že Bible není jen „jedna kniha“, nýbrž soubor různorodých textů: básně, pověsti, historické kroniky, proroctví, dopisy, vysvětlení místních názvů a pravidel slavení.
Jak se z formy svitků stala kniha světa? Septuaginta, starozákonní řecký překlad, vznikla v 3. století př. n. l. a stala se důležitým mostem pro rané křesťanství; Jeronýmova Vulgáta se stala standardem pro římskokatolickou církev a byla klíčovým milníkem v popularizaci latinského textu. Z dalších překladů stojí za zmínku Ulfilasův překlad pro Góty, který je nejstarem textem v germánském jazyce. Česká překladová tradice začíná ve středověku, s významným milníkem Bible kralická z konce 16. století. Proces kanonizace a překladů měl hluboký vliv na kulturu a jazyk: Bible ovlivnila literaturu, umění a právo napříč západním světem a dodnes zůstává jedním z nejpřekládanějších a nejvydávanějších děl.
Historie překladů ukazuje, jak se jazyk mění a jak se tím mění i forma a význam textu. V 4. století se křesťanská církev opírá o Jeronýmovu Vulgátu; Lutherův překlad a reformace rozšířily biblické texty mezi lid a umožnily širší dostupnost. Ve 20. století pokračuje tradice překladů; Mezinárodní biblická společnost a Wycliffovi překladatelé vydávají Bible ve většině jazyků, aby byla co nejvíce dostupná pro lidi po celém světě. Česká tradice září díky překladům jako Bible kralická a Nový ekumenický překlad. Celkově lze říci, že Bible je bohatou sbírkou starých knih, dopisů, básní a historie.
Koherence a jazykové otázky jsou součástí čtenářského zážitku: Přílohy zmiňují kanonizaci a doplňující vizuální prvky, infografiky a mapy, které mohou doplnit cestu Izraele, šíření křesťanství a rozsah kánonu do různých tradic. YouVersion a další aplikace umožňují srovnávání různých verzí textu. Praktický přehled pro čtenáře Bible zahrnuje pochopení struktury: Starý zákon a Nový zákon, jednotlivé žánry a jejich účel, stejně jako to, že Bible není jen historickým záznamem, ale vyprávěním o Božím působení a vztahu s lidmi.
V souhrnu: Bible je bohatou sbírkou textů vzniklých v průběhu dlouhého období, která mohla být ovlivněna historickými okolnostmi, překlady a konfesními potřebami různých církví. Hlavní poselství spočívá v Boží blízkosti lidem skrze slovo a víru, a i přes rozmanitost překladů zůstává klíčovým zdrojem víry pro miliony lidí po světě.
Pokud s čtením Bible teprve začínáte, vyplatí se zvolit srozumitelný překlad (např. Překlad 21. století, Slovo na cestu či Český ekumenický překlad) a porovnávat různé verze vedle sebe, nebo využít moderní aplikace pro hledání a kontext. Pro ty, kteří preferují doslovnější překlady, může být vhodný Bible kralická. Ať už zvolíte jakoukoli verzi, klíčové je přemýšlet nad textem, modlit se a hledat kontext a souvislosti.
Struktura Bible a hlavní období
Starý zákon, hebrejsky Tanach, se dělí na Tóru (pět knih Mojžíšových), Proroky a Spisy. Základními kameny je Pentateuch, který vypráví o stvoření světa, vyvedení Izraele z Egypta, putování po cestě do Zaslíbené země a přijetí Desatera. Prorocké spisy a Dějepisné knihy doplňují rámec dějin a morálních výzev lidem. Exodus a vyjití z Egypta, monoteismus Abrahama a Mojžíše, dále pak vznik vůdčí role soudců a později království Izraele, tvoří klíčové momenty, které se textu opakovaně promítají jako memento o vztahu člověka a Boha. Desatero, přikázání a zákony se vyvíjely spolu s historickými změnami v regionu.
Nový zákon se soustředí na život a učení Ježíše z Nazareta, k čemuž vedou čtyři evangelia. Dále následují Skutky apoštolů a epištoly, které mapují vznik rané církve a praktické rady pro věřící. Texty Nového zákona bývají považovány za zrnité a často psané různými autory, kteří pokračují v tradici vyjadřování víry a poznání Boží slávy. Důležitým doplňkem je Zjevení a dopisy, které reagují na konkrétní problémy tehdejších církevních komunit.
Proces kanonizace a překladů dal Bibli pevný tvar: Starý zákon platí pro židovství i křesťanství, Nový zákon byl standardem pro církev a uzávěr byl dokončen kolem počátku 4. století. Septuaginta byl starozákonní řecký překlad a Jeronýmova Vulgáta se stala standardem pro římskokatolickou církev. Dále existuje Ulfilasův překlad pro Góty a mnoho dalších překladů do národních jazyků. Česká tradice je spojena s Bible kralickou a Novým ekumenickým překladem, díky nimž je český jazyk bohatší o biblický text.
Proč a jak číst Bibli dnes
Bible se zabývá otázkou "Kdo je Bůh?" a je pro mnoho lidí klíčovým zdrojem poznání o Bohu a Ježíši. Zprávy Starého zákona ukazují, jak Bůh stvořil lidi, jak je miluje a jak zůstává věrný i přes lidské selhání. Nový zákon přináší nejvyšší projev Boží lásky v Ježíši Kristu a vyjevuje, jak Ježíš navazuje vztah s lidmi. Evangelia popisují narození, misi, utrpení, smrt i vzkříšení Ježíše, a odkaz na to, že Ježíš je živý a mění svět.
Bible je inspirovaná Bohem a zapsaná lidmi; i kdyby lidé zanechali části textu, význam Písma zůstává. Z pohledu historické věrohodnosti není Bible primárně historickou knihou, ale obsahuje mnoho historických postav, míst a událostí, které lze ověřit pomocí dalších záznamů. Kromě toho je Bible také otvírácí mapou pro žánry a literární formy: poezie, próza, dopisy a proroctví, a přibližuje, jak se čtou jednotlivé knihy v kontextu celku.
Jak nejlépe číst Bibli? Nejlepší je číst postupně a s porozuměním kontextu. Kapitoly a verše byly přidány až v 16. století; původní texty v hebrejštině a řečtině nebyly rozděleny. Doba, kdy začala být Bible čtena laiky, se změnila s příchodem tisku a překladů; dnes lze Bibli najít ve více než 690 jazyků, a v dalších 2 000 jazykových verzích jen v různých formách a designech. Pro začátečníky je vhodný překlad, který je srozumitelný, zatímco pro pokročilé čtenáře může být zajímavé porovnávat různé překlady.
V interpretaci biblického textu hraje důležitou roli modlitba a pokus o pochopení kontextu. Bible tedy není pouze historickým či literárním dílem; je to dlouhodobé vyprávění o Božím působení v dějinách lidstva a o tom, jak lidé mohou navázat vztah s Bohem. Pro ty, kdo hledají inspiraci, nabízí Bible řadu příběhů a citátů, jež mohou pomoci při důležitých rozhodnutích v životě.