Kostel sv. Mikuláše na Třídomí a Krudumu je v současnosti nejpopulárnějším místem Slavkovského lesa. Všechno kolem něj však bylo po staletí zahaleno tajemstvím, býval opředen mnoha mýty a pověstmi. Skřítky, vílami a obrovským bohatstvím se jen hemžil. Odpradávna lidé vyhledávali na základě těchto povídaček zde zlato, drahé kameny či sklepy plné vzácného vína. Až teprve v posledních letech se podařilo na většinu záhad vrhnout světlo poznání a zjistit pravdu.
Kostel stával na křižovatce mezi Hruškovou, Třídomím a Nadlesím, dnes zaniklými vesnicemi. Zachovaly se obvodové zbytky zdiva, podlahy a vstup. Pradávné legendy o bájném pozdně románském kostele se potvrdily a hlubiny země vydaly své tajemství. O existenci kostela dlouho nebyly důkazy, až roku 2002 nadšení studenti archeologie objevili pozůstatky pozdně románské stavby, která skutečně bývala kostelem.
Geografické a historické souvislosti
Vrch Krudum s kostelem sv. Mikuláše se nachází v Karlovarském kraji mezi městy Sokolov a Horní Slavkov, při severní hranici chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Bájná hora Krudum získala své pojmenování snad po Keltech, kteří se v kraji usadili. O Krudumu se vyprávělo, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda) a zlatou patu (v bažinách na úpatí se kdysi rýžovalo zlato). Kostel sv. Mikuláše stál na úpatí hory Krudum, na křižovatce cest mezi Hruškovou, Třídomím a Nadlesím, dnes zaniklými vesnicemi. Býval to velký a krásný kostel, který sloužil všem obchodníkům a poutníkům putujícím krajem; horníci z okolních vesnic sem často chodili a kostel si vysloužil pověst jako kostel horníků.
Podle archeologických průzkumů z poloviny 20. a počátku 21. století se kostel nacházel ve vydatně zastíněném prostoru, kde číšily pověsti i skutečné stopy po těžbě nerostných surovin. Půdorys kostela a způsob stavby se podobá kostelu sv. Linharta v Karlových Varech, a to navzdory tomu, že přesná lokalizace místa byla historicky zpochybněna; archeologové později doložili, že stavba byla skutečně pozdně románská až raně gotická.
Historické záznamy a mapové prameny
O sv. Mikuláši se poprvé zmiňuje král Václav I. roku 1253, kdy jej daroval do užívání řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Lokti. Společně s ním předal dva další kostely v loketském panství - sv. Jana Křtitele (Baptisty) a sv. Wolfganga. První stál pod strání na cestě směrem k řece Ohři, druhý severně od města u starého hřbitova na skalní plošině nad městem; oba byly během třicetileté války zbořeny a na jejich místě vznikly kaple. Období funkčnosti kostela bývá odhadováno do poloviny 15. století. Lokalizace kostela nebyla v listině upřesněna.
Nejznámější popis místa provedl dr. Anton Gnirs, který dlouhá léta prováděl výzkum regionu. Ve svém díle Topographie der Historischen und Kunst-Denkmale in Böhmen XLIII, Der historische Bezirk Elbogen, Praha, str. 55-56, obr. 41, uvedl výklad s chybami: popis místa uváděl zbytky zdí s apsidou a věží, avšak nesoulad mezi popisem a realitou se ukázal při samotném nálezu; mapku, kterou doplnil, obsahovala ručně psanou poznámku Rudera S. Nicolai. Později vyšla ještě starší mapka „Uspořádání Královského a svobodného města a panství města Lokte“ z roku 1800-1801, která kostel zakreslovala na stejném místě, a potvrdila přesnost popisu i lokalitu, a to i přes historická podezření.
Archeologie ukázala, že z původní představy kostela se vyklubala spíše tvrz; zbytky obdélníkového půdorysu s různě vysokými zdmi a průchody připomínaly obranný objekt. V 80. letech a na počátku 90. let 20. století bylo místo označeno za nezajímavé a průzkum byl ukončen. Teprve v roce 1998 se Krudum OPS rozhodli pokračovat a zapojili i Sdružení mládeže z Horního Slavkova; výkopové práce pod vedením archeologa Mgr. Jiřího Klsáka ukázaly, že plausibilní zvířená místa odpovídají skutečnému kostelu, a nikoliv tvrzi.
Faktický nález a popis stavby
Objekt, který byl postupně odkrýván, se ukázal být raně gotickou stavbou s normálním románským prvkem; měl obdélníkový půdorys dvou částí - presbytář a hlavní loď - oddělených triumfálním obloukovým průchodem o průměru 5,5 metru. Celková délka činila 25 metrů, šířka 12,5 metru a odhadovaná výška kolem 12 metrů. Zdi byly silné 110-115 cm a použito bylo lomového kamene s vápennou maltou obsahující vřídlovec. V interiéru se nacházelo mnoho keramických střepů a skleněná vitráž potvrzující náročné zpracování oken; vstupy měly původní prahy a byly objeveny zbytky dveřních portálů. Zachovala se původní gotická omítka kolem obvodu stavby.
Taktéž bylo zjištěno, že kostel neměl samostatnou věž, nýbrž jen úzkou vížku nad hlavní lodí. Podlaha byla hledána dlouho a bylo odhaleno, že podlahu bylo možné hledači pokladů prohrabat až ke skalnímu podloží. Doba funkce kostela byla ukončena zřejmě před rokem 1500; ve Šlikovském urbáři z roku 1525 se již neobjevuje, což podporuje teorii plynulého zániku spíše než násilného zániku.
Archeologie rovněž identifikovala souvislosti s okolním osídlením a důlní činností. Výsledky ukázaly souvislost s těžbou drahých kamenů (jaspisy, ametysty) v raném 13. století; některé haldy byly druhotně vydlážděny a vytvořily cestu nazvanou „Rote Strasel“ - Červená cesta. Vyústění spodních důlních vod bylo nalezeno v hloubce 3,5 metru pod povrchem, a vedle barokní výdřevy byl nalezen keramický materiál a další důkazy o důlní činnosti.
Současný stav a význam místa
V současnosti jsou zdi zakonzervovány, okolí upraveno a doplněno tabulkami s vysvětlením, takže historicky významné místo v nádherné krajině je připraveno přivítat turisty. Nález potvrdil, že Krudum byl významným centrem i v 13. století, kdy zde probíhala čilá těžba a důležitá doprava. Otázka, proč byl kostel postaven právě na tomto místě, zůstává otevřená; některé teorie hovoří o spojení s dávnou keltskou tvrzí Wallburg a s osídlením v okolí, jiné zdroje zmiňují možný účel poutního místa a obchodní cesty.
Poslední práce ukazují, že kostel sv. Mikuláše je jedním z nejzajímavějších archeologických míst Karlovarského kraje a že jeho objevení v 21. století definitivně potvrdilo, že staré pověsti nebyly zcela „mýtické“, nýbrž ukazovaly cestu k reálným emocionálně nabitým příběhům o zdrojích a dávných cestách. Kostel dnes slouží jako připomínka spojení minulosti s přírodou Slavkovského lesa a jako důležité místo pro poznání keltské a středověké historie české krajiny.
