Jméno Boha ve Starém zákoně a jeho historické a teologické významy

Definice: Osobní jméno jediného pravého Boha. Označil se jím sám. Jehova je Stvořitel a oprávněně Svrchovaný panovník vesmíru.

„Jehova“ je přeloženo z hebrejského tetragrammatu, יהוה, které znamená „Působí, aby se stalo“. Písmo svaté Starého zákona od Mons. Dr. Josefa Hegera (Česká katolická Charita, 1958) používá všude jméno „Jahve“.

Překlad nového světa: Jméno Jehova je v tomto překladu užíváno jak v Hebrejských, tak v Křesťanských řeckých písmech. V oddílu „Význam názvů, výrazů a jmen“ v takzvaném Kutnohorském vydání Kralické bible (1579-1593) z roku 1949 je uvedeno pod heslem „Jsem, kterýž jsem“: „. . . Odkudž Jehova, jméno podstatné Boží samému Bohu vlastní:. . . Místo kteréhož jména česky klade se Hospodin, protože již v zvyk přišlo, aby jméno to samému Bohu věčnému se přivlastňovalo a jinému žádnému.“

O stoupencích judaismu Ježíš řekl: „Tak jste učinili Boží slovo neplatným kvůli svému ústnímu podání.“ - Mat. Jeroným ve čtvrtém století napsal: „Matouš, který je také Levi a jenž se stal z publikána apoštolem, první ze všech sepsal Kristovo evangelium v Judeji v hebrejském jazyce a [hebrejských] písmenech k prospěchu těch z obřízky, kteří uvěřili.“

Toto evangelium obsahuje 11 přímých citací z úseků Hebrejských písem, kde se vyskytuje tetragrammaton. Jiní inspirovaní pisatelé, kteří přispěli k obsahu Křesťanských řeckých písem, citovali stovky pasáží ze Septuaginty, překladu Hebrejských písem do řečtiny. Mnohé z těchto pasáží obsahovaly hebrejský tetragrammaton přímo v řeckém textu raných opisů Septuaginty.

1. V časopise Journal of Biblical Literature napsal George Howard z Georgijské univerzity: „Spolehlivě víme, že řecky mluvící Židé stále psali יהוה do svých řeckých Písem.“
2. „Ač v druhotných odkazech na Boha pravděpodobně užívali slova [Bůh] a [Pán], bylo by krajně nepravděpodobné, aby odstranili tetragram ze samotného biblického textu.“
3. „Protože v opisech řecké Bible, která představovala Písma rané církve, se ještě psal tetragram, je rozumné věřit, že N[ovo]Z[ákonní] pisatelé v citátech z Písma zachovávali v biblickém textu tetragram.“

Vysvětlil: „Ježíš, narozen jako Žid, používal hebrejskou výslovnost a inspirovaní pisatelé Křesťanských písem neváhli použít řeckou podobu jména Iésous.“ Většina jmen se mění při přenosu mezi jazyky; stejně jako u JHWH se výslovnost liší podle řeči, ale v češtině je běžná podoba Jehova/Jehovah.

Také se zmiňuje, že Ježíšovy jméno bylo v hebrejském původu Ješúa, avšak biblické texty používají řeckou podobu Iésemos/Ježíš. Totéž platí i o jiných biblických jmentech. Jak tedy ukázat patřičnou úctu k Nejvyššímu Bohu? Tím, že nepřestaneme používat jeho osobní jméno, jak to činí sama Bible. - Mat. 28:19, 20; 1. Kor. 2.

JHWH je v hebrejštině označován jako Bůh, k jehož uctívání Židé směřovali. Neschází však i poznámky o tom, že Ježíš nebyl Jehova, ale že Jehova je jeho Otec. Žalm 110:1: „Jehovův výrok k mému Pánu…“ ukazuje na toto rozlišení v čase, kdy Ježíš vysvětluje, že on sám je Davidovým Pánem (Matouš 22:41-45).

V souladu s biblickým poselstvím je třeba Jehovu milovat a bát. Zdravá bázeň před Bohem vede k opatrnosti, aby se mu člověk neznelíbil. Příklad vyjadřuje i obraz syna, který si váží otce a vyjadřuje úctu, a potápěč, který oceňuje moře a rozumí, že některé věci nesmí udělat.

Znázornění významu Božího jména v praxi

Patřičné uctívání Boha JHWH zahrnuje i respekt k tomu, jak je jméno vyjadřováno v různých překladech a historických kontextech. Je důležité chápat, že výslovnost a zápis se v průběhu času měnily, ale úcta k Bohu a jeho jménu zůstává stálá pro mnoho náboženských komunit.

Vědecké a historické texty ukazují, že původní hebrejské písmo neobsahovalo samohlásky, a lidé si dodnes kladou otázky o přesné výslovnosti tetragrammatu. Někteří učenci preferují Jahve, jiní Jehovah; praxe v různých nářečích se liší podle tradic a překladů, které vyrostly z původních textů.

Je však jasné, že hlavní význam zůstává - jméno Boha jako primárního autora stvoření a vrcholného panovníka vesmíru, které vyjadřuje jeho jedinečnost a posvátnost v rámci židovské i křesťanské tradice.

Znázornění: Syn se právem bojí, aby se neznelíbil svému otci, ale ocenění pro to, co všechno pro něho jeho otec dělá, by mělo syna také pohnout, aby projevoval otci opravdovou lásku.

tags: #jmeno #boha #ve #starem #zakone