Starý zákon, když mluví o Bohu, používá buď slovo "Bůh", nebo vlastní jméno izraelského Boha "JHWH", které zjevil Bůh Mojžíšovi v hořícím keři (2. Mojžíšova 3). Židé se vyhýbali vyslovování tohoto jména a při čtení je nahrazovali označením "Pán" nebo "to jméno".
Dnes existuje více možností, jak ve Starém zákoně překládat Boží jméno JHWH. V češtině se nejčastěji překládá slovem "Hospodin", což je vlastně archaický výraz odpovídající slovu "Pán".
Definice a historické kontexty jména
Definice: Osobní jméno jediného pravého Boha. Označil se jím sám. Jehova je Stvořitel a oprávněně Svrchovaný panovník vesmíru.
„Jehova“ je přeloženo z hebrejského tetragrammatu, יהוה, které znamená „Působí, aby se stalo“.
Písmo svaté Starého zákona od Mons. Dr. Josefa Hegera (Česká katolická Charita, 1958) používá všude jméno „Jahve“. Překlad nového světa: Jméno Jehova je v tomto překladu užíváno jak v Hebrejských, tak v Křesťanských řeckých písmech.
Historie překladů a kritické poznámky
V oddílu „Význam názvů, výrazů a jmen“ v takzvaném Kutnohorském vydání Kralické bible (1579-1593) z roku 1949 je uvedeno pod heslem „Jsem, kterýž jsem“: „. . . Odkudž Jehova, jméno podstatné Boží samému Bohu vlastní:. . . Místo kteréhož jména česky klade se Hospodin, protože již v zvyk přišlo, aby jméno to samému Bohu věčnému se přivlastňovalo a jinému žádnému.“
() O stoupencích judaismu Ježíš řekl: „Tak jste učinili Boží slovo neplatným kvůli svému ústnímu podání.“ - Mat.
Jeroným ve čtvrtém století napsal: „Matouš, který je také Levi a jenž se stal z publikána apoštolem, první ze všech sepsal Kristovo evangelium v Judeji v hebrejském jazyce a [hebrejských] písmenech k prospěchu těch z obřízky, kteří uvěřili.“ (De viris inlustribus, kap. III)
Historie výslovnosti a teorie o tvaru jména
Toto evangelium obsahuje 11 přímých citací z úseků Hebrejských písem, kde se vyskytuje tetragrammaton. Jiní inspirovaní pisatelé, kteří přispěli k obsahu Křesťanských písem, citovali stovky pasáží ze Septuaginty, překladu Hebrejských písem do řečtiny. Mnohé z těchto pasáží obsahovaly hebrejský tetragrammaton přímo v řeckém textu raných opisů Septuaginty.
V časopise Journal of Biblical Literature napsal George Howard z Georgijské univerzity: „Spolehlivě víme, že řecky mluvící Židé stále psali יהוה do svých řeckých Písem.“
Ač v druhotných odkazech na Boha pravděpodobně užívali slova [Bůh] a [Pán], bylo by krajně nepravděpodobné, aby odstranili tetragram ze samotného biblického textu. . .
Protože v opisech řecké Bible, která představovala Písma rané církve, se ještě psal tetragram, je rozumné věřit, že N[ovo]Z[ákonní] pisatelé v citátech z Písma zachovávali v biblickém textu tetragram. . .
Žádný člověk si dnes nemůže být jistý, jak se jméno původně vyslovovalo v hebrejštině. Po staletích vyvinuli židovští učenci systém teček, aby se naznačilo, které samohlásky použít při čtení starověké hebrejštiny, ale mezi čtyři souhlásky představující božské jméno vsunovali samohlásky náhradních výrazů.
Mnozí učenci dávají přednost psaní „Jahve[h]“, ale je to nejisté a nemohou se na tom shodnout. J. B. Rotherham v The Emphasised Bible použil v celých Hebrejských písmech formu Yahweh. Později však ve svém díle Studies in the Psalms (Studie Žalmů) přešel na tvar „Jehovah“. Vysvětlil: „JEHOVAH - používání této anglické podoby Pamětního jména.“
Většina jmen se poněkud mění, když se přenáší z jednoho jazyka do druhého. Ježíš se narodil jako Žid a jeho jméno se hebrejsky vyslovovalo snad Ješua, ale inspirovaní pisatelé Křesťanských písem neváhali použít řeckou podobu jména Iésous.
Etika uctívání jména a praktické důsledky
Totéž platí i o jiných biblických jménech. Jak tedy můžeme dát najevo patřičnou úctu k Tomu, jemuž náleží nejdůležitější jméno ze všech? Tím, že nebudeme vůbec vyslovovat ani psát jeho jméno, protože nevíme přesně, jak se původně vyslovovalo?
Máš důvěrný vztah k někomu, jehož osobní jméno neznáš? Pro lidi, jimž je Bůh bezejmenný, je často pouze neosobní silou, ne skutečnou osobou, ne tím, koho znají a milují a k němuž mohou ze srdce hovořit v modlitbě.
Přímá výuka pro křesťany: „Praví křesťané mají pověření od Ježíše Krista, aby činili učedníky z lidí všech národů.“
Jedině používáním jeho osobního jména, jak to činí sama Bible. - Mat. 28:19, 20; 1. Kor. 2. Mojž. 3:15: „Bůh. . . řekl Mojžíšovi: ‚Tak máš říci izraelským synům: „Jehova, Bůh vašich praotců. . . Iz. 12:4: „Vzdávejte díky Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Dávejte na vědomí jeho jednání mezi národy.“
Ezek. 38:17, 23: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚. . .“ Mal. 3:16: „Ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal.
Sk. Mat. 4:10: „Potom mu Ježíš řekl: ‚Odejdi, Satane!‘ Jan 8:54: „Ježíš odpověděl [Židům]: ‚Jestliže oslavuji sám sebe, má sláva není nic. Je to můj Otec, kdo mě oslavuje, ten, o němž říkáte, že je vaším Bohem.‘“
Hebrejská písma jasně označují Jehovu jako Boha, k jehož uctívání se Židé hlásili. Ježíš neřekl, že on sám je Jehova, ale že Jehova je jeho Otec.
Žalm 110:1: „Jehovův výrok k mému [Davidovu] Pánu je: „Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.“
V Matouše 22:41-45 Ježíš vysvětlil, že on sám je Davidovým „Pánem“, o němž pojednává tento žalm. Totéž platí o úctě a jménu Boha v křesťanském učí.
Shrnutí a výkladné poznámky
Hebrejská Písma jasně označují Jehovu jako Boha, k jehož uctívání Židé směřují. Ježíš nepřijímá jméno Jehovy jako své vlastní, ale ukazuje na Otce, Jehovu. Výslovnost tetragrammatu a jeho transliterace do různých jazyků zůstává předmětem historických debat a různých doporučení překladatelů.
