Historická nahrávka kantáty Josefa Bohuslava Foerstera „Svatý Václav", která byla pořízena v roce 1948 v pražském Rudolfinu. (…) Obsazení jednotlivých sólových partů je na nahrávce opravdu prvotřídní, jedná se o představitele zlaté éry poválečné české opery. Kromě Beno Blachuta (Svatý Václav) jsou to například Věra Krilová (Svatá Ludmila), Zdenka Hrnčířová (Drahomíra), Ladislav Mráz (Boleslav) nebo Václav Bednář (Radslav). V mluveném partu Ducha času se doslova blýskne Miroslav Doležal. Koncentrovaný výkon podávají i Pěvecký sbor i Dětský sboru pražského rozhlasu, i rozhlasoví symfonikové v čele s Karlem Ančerlem. Ani po sedmdesáti letech tak tento snímek po interpretační stránce nezestárl.
J. B. Foerster složil dílo o předním českém světci v roce 1928 ke dvojitému výročí: tisíce let od smrti Svatého Václava a nedávného založení samostatného československého státu. Ke století státnosti bylo pak nyní i exkluzivně provedeno. J. B. Libreto Antonína Klášterského je orientované především na jasnou popisnost a svižné odvíjení kondenzovaného příběhu bez natahovaného patosu. Foerster k němu kreslí pestré obrazy nálad, které také nezůstávají dlouho na jednom místě. Jasné momenty zvukomalby prozrazuje již rytmické pizzicato smyčcové sekce ilustrující dupot kopyt přijíždějící družiny kněžny Drahomíry. Charaktery postav pak vedle samotných hlasů stojí i na zřetelných kontrastech hudebního doprovodu, posilujících tak tradiční morální náboj svatováclavské legendy.
J. B. Orchestr zněl zpočátku nevinně - úvodní melodie dřevěných dechů se v kostelním prostoru příjemně rozlévaly, plnější obsazení Filharmonie Hradec Králové pak zejména díky masivní baterii žesťů většinu času přehlušovalo sbor i sólisty. Zhruba osmdesátičlenný Sbor opery Národního divadla moravskoslezského (sbormistr Jurij Galatenko) postavený za orchestrem do hudby vstupoval skutečně z dálky a ve vyšších dynamických polohách z něj tak stávala spíše nekonkrétní zvuková kvalita (tedy: víme, že sbor zpívá, ovšem již netušíme, co přesně). Nuance vícehlasu se ztrácely a komplikované polyfonní linie sboru nebylo možné v tomto zvukovém rámci patřičně přednést - tím hůře, čím hlasitěji hrál orchestr.
J. B. J. B. Kontrasty byly umně vybrány i v sólových partech: oproti operně exaltované Drahomíře (Michaela Zajmi) stála uměřená svatá Ludmila (Barbora Polášková), jejíž hlas se nejlépe projevil v sólové pasáži a cappella, kdy rozezněl celý prostor chrámu sv. Mořice i s jeho dlouhým dozvukem. Patřičně heroický tenor svatého Václava v podání Tomáše Černého adekvátně nesl legendu i odkaz velké postavy českých dějin. Jiří Přibyl se pak do své role Boleslava „položil“ ze všech nejvíce. J. B. Recitativ Ducha času (Jan Fišar) uzavřel tento příběh na způsob melodramu.
Zcela odlišný, v tomto podání navíc velice kultivovaný, kontrolovaný a dobře slyšitelný přednes napomohl vyznění obsahu, tedy zpětného historického zhodnocení ve formě výhledu do daleké budoucnosti. Příjemný baryton předvedl v dvojroli Radslav/Česta Roman Hoza. J. B. Přestože je závěrečnému sboru předepsáno „ztlumeně jako z nesmírné dáli věků“, začíná zde masivní finále s několika vygradovanými momenty. Po prvním dynamickém vrcholu se přidávají kostelní varhany a dětský sbor Kantiléna s upraveným svatováclavským chorálem, podpořeným hustou orchestrací.
J. B. Opět se jednalo o odvážný produkční výkon organizace festivalu s mimořádným obsazením, podobně jako v případě úvodního koncertu Krzysztofa Pendereckého či loňského Honeggerova Krále Oidipa. Navíc šlo o jediné provedení tohoto nastudování. Naštěstí jej nahrával Český rozhlas i televize - jako teprve druhou rozhlasovou (po celých sedmdesáti letech) a vůbec první televizní nahrávku. Josef Bohuslav Foerster: Svatý Václav, op. Olomoucký Podzimní festival duchovní hudby - 7. 10. Jediná existující nahrávka ze živého provedení 26. 9. Oratorium Svatý Václav od skladatele Josefa Bohuslava Foerstera vzniklo na objednávku k příležitosti svatováclavského milénia. První provedení oratoria 26. a 28. září 1929 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze řídil šéf opery Národního divadla, dirigent Otakar Ostrčil, hrála Česká filharmonie, kromě sólistů spoluúčinkovaly Pražský Hlahol, sbor Křížkovského a stočlenný dětský sbor. Monofonní zvukový záznam je z provedení 26. září 1948 v Rudolfinu. Na této nahrávce Symfonický orchestr pražského rozhlasu diriguje Karel Ančerl a titulní úlohu svatého Václava zpívá Beno Blachut. Československý rozhlas záznam odvysílal o dva dny později na svátek svatého Václava 28. září 1948. Podruhé a naposledy ho mohli posluchači slyšet po roce 28. září 1949 a hned poté na dlouhá desetiletí nahrávka zmizela v hlubinách rozhlasového archivu. O novodobou restauraci tohoto zvukového dokumentu a vydání na CD se v roce 2008 zasloužily Společnost Beno Blachuta, Společnost Josefa Bohuslava Foerstera, Český rozhlas, město Brandýs nad Labem - Stará Boleslav a Ministerstvo kultury.
Josef Bohuslav Foerster byl po Vítězslavu Novákovi naším druhým skladatelem, oceněným titulem „národní umělec“. Byl považován za pokračovatele smetanovské linie a celé jeho dílo je prodchnuto silným duchovním akcentem. Narodil se roku 1859 v Praze, jeho otcem byl významný kapelník, hudební pedagog a varhaník Josef Förster. Hudebně vzdělaná byla také matka a v tomto duchu byli vedeni jak prvorozený Josef Bohuslav, tak i jeho čtyři mladší sourozenci. Josef Bohuslav po maturitě strávil jeden rok studiem chemie, ale pak se zapsal na pražskou varhanickou školu a jako varhaník také začal svou profesní dráhu. Aby se uživil, vyučoval ještě zpěv na gymnáziu, byl ředitelem kůru u sv. Vojtěcha a hudebním referentem Národních listů, pro které psal články o pražském kulturním dění. Při návštěvách opery se seznámil se svou nastávající manželkou, vynikající sopranistkou Bertou Lautererovou, kterou po sňatku roku 1888 následoval kvůli jejímu angažmá do Hamburku a poté do Vídně, kde se také uplatnil jako žurnalista a hudební pedagog. Do Prahy se manželé vrátili až po 30 letech v roce 1918. To už byl Foerster respektovanou hudební osobností. Stal se profesorem na Pražské konzervatoři, přednášel na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a v květnu 1931 byl dokonce zvolen prezidentem České akademie věd a umění. Ve svých osmdesáti letech se stáhl do soukromí a věnoval se už výhradně jen komponování. Zemřel v roce 1951 ve věku 92 let ve své vile v Novém Vestci u Staré Boleslavi, čímž se dostáváme zpátky ke sv. Václavovi, jenž byl právě ve Staré Boleslavi zavražděn.
Oratorium Svatý Václav je rozčleněno do třech částí a skládá se z prokomponovaných dialogů, arios a sborů, které většinou završují jednotlivé tematické úseky. Tak jako celá tvorba Josefa Bohuslava Foerstera, i tato skladba se nese v duchu pozdního romantismu - v době vzniku už poněkud archaického stylu - a některé pasáže mají až lehce impresionistický nádech. O libreto byl požádán básník a překladatel Shakespearových sonetů Antonín Klášterský. Děj napsal v uměle starobylém slohu, a tím poněkud ztížil přijetí díla posluchačům, protože slova působí velmi nadneseně a pateticky. Základní snahou bylo podat svatého Václava jako na jedné straně neohroženého bojovníka a na druhé straně jako hluboce zbožného muže.
První díl či dějství oratoria se jmenuje Svatý Václav kněžic a odehrává se před hradem Tetínem. Ve fabulované scéně se Václav zdráhá přijmout roli knížete, aby se mohl věnovat duchovní dráze. Jeho babička Ludmila mu to rozmlouvá, ve vládě jeho bratra Boleslava vidí riziko a vyzývá vnuka, ať poslechne hlas lidu, kterým Bůh projeví svou vůli.
Druhý díl oratoria se jmenuje Utkání s Radslavem Zlickým a probíhá u Žitoměře. Je zde ztvárněna v kronikách zaznamenaná legenda. Podle této legendy se mělo vojsko knížete Václava utkat v boji s vojskem kmene Zličanů, vedeným Radslavem. Po posílení modlitbou se Václav rozhodne, aby proti sobě nebojovala celá vojska, ale pouze vojevůdci. Radslav souhlasí a nastoupí proti Václavovi. Překvapivě však sestupuje z koně a poddává se knížeti, protože za jeho postavou vidí anděly a zářící kříž.
Třetí, závěrečná část se jmenuje Smrt svatého Václava a odehrává se ve Staré Boleslavi. Po orchestrálním intermezzu přichází na scénu Boleslavovi služebníci Česta, Týra a Hněvsa, kteří se chystají na zločin. S nadcházejícím ránem slábne zpěv zpitých hodovníků. Pobočník Vladivoj a sluha Podiven nabádají Václava k odjezdu, ten ale ještě chce navštívit staroboleslavský chrám. Pak již dojde k setkání Václava a Boleslava. Po krátkém dialogu Boleslav Václava napadne, je ale odražen. Boleslavovi služebníci následně zločin dokonají. Vrazi se radují, Václavovo tělo pak objevuje jeho sluha Podiven a ostatní lid. Závěr oratoria je velkou apoteózou svatého Václava. Velmi zajímavým efektem je zde vložený melodram s postavou Ducha času, který navazuje na fibichovskou tradici. Celé dílo pak končí citací chorálu Svatý Václave.
Přehledněji: Pořad Švédský stůl budeme vysílat v neděli 28. 9. od 19 hodin, reprízy v sobotu 4. 10.
Jako historický dokument jde o unikátní záznam, který zachycuje mimořádné interpretační kvality i zvukové těleso tehdejšího Českého rozhlasu a jeho spolupracovníků.