BUČEK Josef Ignác *6. 4. 1741 Příbor †26. 3. 1821 Praha vzdělanec, učitel, ekonom, politolog Byl universitním profesorem a národohospodářským spisovatelem. Ve svém rodném městě Příboře studoval na piaristickém gymnáziu, pak v Olomouci, později práva ve Vídni. Nějaký čas působil jako tlumočník ve vojsku. Při tom procestoval Rakousko i Uhry. Od roku 1775 vedl katedru hospodářství na pražské univerzitě. V r. 1776 jej Marie Terezie povolala na místo profesora politických věd na nově zřízenou katedru pražské Filosofické fakulty. Byl také pověřen cenzurou politických spisů. Na univerzitě přednášel do r. 1807. Vydal početnou řadu ekonomických spisů. Nejznámější jsou: Geschicfte und Betrachtungen über das böhmische alte und neue Finanzwesen a Grundris der Forstwissenschat.
Syn Jiřího Václava a Anny Marie Šikové, nar. v Horních Tošanovicích č. 74, zemřel v Těšíně, pohřben byl na hřbitově v Horních Domaslavicích ve věku 58 let a dvou měsíců, příčinou skonu byla mozková mrtvice. Po otci zdědil také Dolní Soběšovice, které prodal cca 1805 Josefu Gusnarovi z Komorna. Asi v první čtvrtině 19. stol. dal vystavět dodnes dochovaný barokně klasicistní zámek s reprezentačním vstupním schodištěm a jižně od zámku založil menší romantický park. V čase napoleonských válek se na zámek dostala jako sirotek Anna Bert(h)ramová, dcera voj. felčara Pavla, a stala se zámeckou hospodyní.
Zajímavé je, že ve Valašském Meziříčí (okr. Vsetín) žil koncem 18. století Benedikt Bertram, vojín pluku Antonína hr. Colloreda, který se tu oženil s Marianou Hyklovou a 1784-87 se mu ve městě a sousedním Krásně narodily tři děti. Emanuel si svou mladou hospodyni oblíbil a žil s ní nejméně osm let nesezdán. Nerovnému páru se postupně narodily tři nemanželské děti: Vilhelmina Anna, nar. 2.1.1813, Karel Eugen Emanuel, nar. 18.1.1816 a Anna Markéta, nar. 12.7.1818, k nimž se Emanuel dodatečně přihlásil a teprve 28.8.1820 se dal s matkou dětí sezdat. Anně bylo tehdy 32 let. Po sňatku se manželům narodil 26.7.1821 další syn Emanuel Ferdinand Jakub. Paní Anna zemřela 7.9.1838 na zámku ve věku 54 let vyčerpáním.
1800 utrpěla obec značné škody na domech, v lesích a na ovocných stromech nenadálou vichřicí. V nově založených matrikách (od 1773) si povšimneme výskytu úředníků a služebnictva na zámku. Posledním nájemcem byl 1778-81 Pavel Gembala, v úřadě správců se vystřídali Josef Vrubel (1779-1781), Tomáš Břenek (zemř. 13.1.1823 v 74 letech), Václav Šíma (1829) a Josef Ludwig (1834). Šafáři byli Jan Mališ (1776-77), Josef Pelikán (1808-09), František Kotas (1816), František Olšovský (1824) a František Kremer (1826-27). Ze služebnictva známe Jana Šolce (1774-82), Jakuba Kordela a Annu Čumpovou (1783), Jakuba Kasňoka (1796-99), Jakuba Kloska (1796-1809), Jana Škutu (1811-17) a Karla Gardelku (1816-26). Panskými kočími byli Josef Palarčík (zemř. 1782).
Další poznámky z vývoje a kontextu období dokreslují významné souvislosti. V nových edukačních a administrativních strukturách se objevuje i důraz na cenzuru a politické vědy, což odpovídá formativnímu období osvícenství a reformních snah Marie Terezie i jejího následovníka. V této souvislosti lze sledovat, jak se hospodářské spisy a teorie začleňovaly do akademického prostředí a jak se rozvíjely vztahy mezi univerzitou a státní správou. Z historického hlediska představuje buďto osobní příběh jedince, nebo širší kontextuální mapu tehdejšího českého hospodářského a správního života.
Teoretický odkaz a literární dědictví Josefa Ignáce Bučka zahrnují dvě významné práce: Geschicfte und Betrachtungen über das böhmische alte und neue Finanzwesen a Grundris der Forstwissenschat. Důraz na ekonomické a politologické otázky zrcadlí zájem o hospodářský rozvoj země a systém veřejného financování v Českých zemích v období konce 18. a počátku 19. století. Tento kontext je doplněn i o souvislosti s často citovanými transkulturními vlivy a mezinárodním vědeckým prostředím, které formovalo tehdejší akademické prostředí a publikační činnost.
<(tagimg>Ilustrativní portrét Josefa Ignáce BučkaProč bylo Prusko (Téměř) neporazitelné?
Klíčové souvislosti a přínos
Buček byl universitním profesorem a národohospodářským spisovatelem, přednášel na pražské univerzitě do r. 1807 a byl pověřen cenzurou politických spisů. Tím se postavil do čela diskusí o veřejných financích a ekonomických principech tehdejšího českého země.
Jeho práce a spisy odrážejí snahu o systémové pojetí hospodářství a politologie, které byly formovány v kontextu osvícenského dědictví a reformních snah monarchie. Sledování jeho životního a akademického vývoje poskytuje vhled do tehdejšího akademického institucionálního rámce a do jeho vlivu na veřejně-právní a ekonomické myšlení.
Historické záznamy o rodině, majetku a zámcích ukazují propojení osobního osudu s regionálním děním a s kulturními fenomény, které formovaly prostředí pro výchovu intelektuálních elit i pro rozvoj místní identity. Tyto materiály zároveň ilustrují, jak ekonomický a politický diskurz rezonoval v praxi tehdejší společnosti, včetně správy nemovitostí a vztahů s místními obyvateli a správci.
