Žena, kolem které bývá hodně lidí, a proto je někdy ráda sama. V lese se psem. U kamen s dcerami. Pracuje jako evangelická farářka a jako kaplanka pro lidi mimo církev. V psychoterapeutickém výcviku si rozšiřuje kompetence. Psaní je pro ni řemeslo, profese, každodenní úkol, autoterapie a láska odjakživa. Deníky a povídky, kázání a úvahy, básničky na kraj papíru, nákupní seznamy a “to do” listy. Spousty slov, o kterých pochybuje. Čtení beletrie už se stalo trochu svátkem. Formovaly ji velké existenciální romány, jejichž mohutnost ji okouzluje a fascinuje dodnes. Pro nemocné, jejich blízké i doprovázející. Pro všechny, kdo zažívají v životě něco těžkého.
Koncem minulého roku vám vyšla kniha Slova rozpuštěná mezi dávkami. Většinu svého života se živím slovy. Postupně ve mně ale rostlo podezření, že na ty důležité věci slova nestačí. A v období, kdy vznikala kniha, se můj pocit zhmotnil nejjasněji. O tom, co se mi dělo, se mi nedařilo mluvit. V návaznosti na nedostatečnost slov jsem pro sebe tenkrát objevila cestu ticha. Začala jsem se věnovat meditaci. Jako osobní duchovní praxi a postupně i jako někdo, kdo ji zprostředkovává ostatním.
Jako evangelická farářka působí v Černošíně. Jezdila jsem sem na povinnou farářskou praxi po vysoké škole ke svému mentorovi a když jsem praxi ukončovala, nabídl mi, jestli to po něm nechci převzít. Pro nemocné, jejich blízké i doprovázející. Pro všechny, kdo zažívají v životě něco těžkého. Farářka Českobratrské církve evangelické, Juliana Hamariová, prodělala v roce 2022 rakovinu lymfatického systému. Psaní této knihy bylo způsobem, jak přežít.
„Když nebylo komu a jak vysvětlit. První vysokou školu jsem z nutnosti vymezování se vůči své farářské rodině zvolila jinou. Ale rychle jsem zjistila, že to, co mě baví - práce s lidmi, historie, jazyky - se nejlépe potkává právě v teologii a šla ji studovat. Během studia jsem se rozhodla, že bych se tím mohla i živit.“
“Já měl vždy takovou představu, že takový vesnický farář dlí spokojeně na faře, točí prsty mlýnek a to je celé.“ Tedy římskokatolický farář. Farní sbor mám malý, vždy jsem v něm měla jen částečný úvazek, ale byla jsem schopná si i zde najít dost projektů, které mi připadaly důležité. Navíc zbytek úvazku jsem si hledala jinde. Dostala jsem se k práci kaplanky v různých institucích - věznici, sociálních službách, domácím hospicu, nemocnici.
V roce 2023 jsme slavili 70 let od první ordinace žen v Českobratrské církvi evangelické. Jaké je vaše nejoblíbenější evangelium? Vybrat jedno evangelium mi nedává smysl. Mám pocit, že na evangeliích je důležité právě to, že není jenom jedno. Jsou to čtyři páry očí a uší, které nějak zaznamenaly svou víru. S každým člověkem, se kterým mluvím o jeho spiritualitě, mluvím právě s tímhle vědomím - že od začátku nebyl jen ten jeden správný pohled na víru. Nejsme opuštěný ostrůvek v moři.
Křesťanství v ČR je v dialogu s evropským křesťanstvím (méně americkým). Společně zde církve jako instituce a křesťanství jako náboženství prošlo údobím dětství, puberty, dospělosti, rodičovství a je v krizi středního věku. Mám pocit, že přestalo oslovovat širší veřejnost a zejména mladé. Jako třicátnice a matka dospívajících dětí mám docela pochopení pro to, že pro moje vrstevníky a mladší lidi jsou výrazové prostředky, které používají křesťanské rituály a bohoslužby, těžko uchopitelné.
I když se je mnozí snažíme dělat zcela nízkoprahové a přístupné lidem mimo naši bublinu… Ale vždycky mám radost, když můžu někoho individuálně podpořit na jeho duchovní cestě informacemi nebo zkušenostmi, které mám já nebo je známe z tradice. To jsou jednotlivci, u kterých nejde o generacemi předávaný zvyk, ale cenný vnitřní proces. Tam kvalita vyhrává nad kvantitou a po plných kostelích nebrečím. Podporuji druhé prozkoumávat svoje myšlenky, pocity a způsoby chování. Snažíme se dívat na životní cestu v kontextu a zastavovat se nad určujícími událostmi a jejich významem pro teď a tady.
Termín: 11. - 14. 7. Ubytování: Objekt nabízí pokoj s postelemi, podkrovní prostor pro větší skupiny a pozemek pro stany. Zrekonstruované koupelny. Vybavená kuchyně. Sezení si hradí klient přímou platbou. Veškeré sdělené informace považuji za důvěrné mimo ohlašovací povinnosti.Domluvené sezení je možné zrušit nebo změnit. Nejpozději však 24 hod před sezením.
Rozhovory na konci života
Profesní cesta a současná role
Jako ředitelka domácího mobilního hospice popisuje, že hospicová péče nastupuje ve chvíli, kdy končí jakákoliv kurativní léčba, a zdůrazňuje, že mobilní hospic není jen nouzové řešení, ale především hodnotový přístup. Péče v domácím prostředí umožňuje pacientovi i rodině prožít odcházení v intimitě a známých kulisách, což je často transformativní zážitek pro ty, kteří zůstávají. Dozvíte se o multidisciplinárním týmu, který zahrnuje nejen sestry a lékaře, ale i sociální pracovníky a kaplany, a jak náročné je najít personál s potřebnými lidskými a odbornými kompetencemi pro takovou práci. Paní Hamariová také sdílí, jak si uprostřed administrativních povinností udržuje kontakt s realitou terénu a kde čerpá energii - skrze meditace a vlastní kreativní tvorbu.
V současnosti působí jako evangelická farářka a kaplanka pro lidi mimo církev, rozvíjí kompetence v psychoterapeutickém výcviku a nadále pracuje na propojení teoretických znalostí s praktickou péčí o pacienty a jejich rodiny. Psaní zůstává pro ni nedílnou součástí života, ačkoliv se během posledních let objevily i pochybnosti nad tím, zda slova stačí na vyjádření hlubších prožitků. Slova rozpuštěná mezi dávkami, její kniha, odráží spojení mezi řečmi, tichem a meditací, které ji doprovází na cestě odrážející její profesní i osobní vývoj.
Klíčová témata a postoje
- Porozumění smyslu života v kontextu domácí hospicové péče a doprovázení.
- Dialog mezi teologií a praxí ve zdravotnictví a sociálních službách.
- Význam ticha a meditace jako doplňku slova a autoterapie.
- Neustálé zpochybňování teologických základů pro přežití náročných životních situací.
- Podpora prozkoumávání duchovní cesty jednotlivců a respekt k jejich jedinečné víře.
Vize budoucí práce
Hlavním cílem je nabídnout lidské a citlivé doprovázení v situacích odcházení, zachovat důvěrnost a respekt k soukromí pacientů, a zároveň poskytovat multidisciplinární podporu týmu, který je připraven pracovat v náročných podmínkách domácího hospicu.