Monografie Mileny Lenderové zachycuje postavení žen, zvláště ze středního městského stavu, v českých zemích v „dlouhém“ 19. století. Přihlíží k vývoji střední a zčásti západní Evropy; využívá pramenných podkladů, opírá se o osobní deníky, korespondenci, memoáry, ženský tisk a autentickou odbornou literaturu lékařskou, filozofickou, pedagogickou, právnickou. Vychází i z dobových feministických textů a obrazových materiálů. Primárním cílem bylo sledovat běh života ženy v jeho cyklech - dětství, dospívání, manželství, mateřství - a závazného modelu feminity pěstovaného zejména ve středních společenských vrstvách.
Pozornost je věnována postavení ženy v domácnosti, její hygieně a oblékání, ale také dívčímu vzdělávání včetně úsilí o získání přístupu k středoškolskému (1870 vznikl státní dívčí učitelský ústav, 1890 soukromé dívčí gymnázium Minerva) a univerzitnímu vzdělání (nejdříve se dívkám otevřela filozofická, pak lékařská fakulta pražské univerzity) a průniku žen na pracovní trh; obojí je fenoménem až samého sklonku století. Samostatná kapitola připomíná vztah žen k umění - náleží spisovatelkám, malířkám a divadelním umělkyním. Po celé 19. století usilovaly první feministky (Karolina Světlá, Žofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková a další) o právo žen na slušné zacházení, soukromí, vzdělání, vlastní profesi, ekonomickou nezávislost. To vše jim doposud většina mužů upírala, zesměšňovala novinářky, spisovatelky a obecně ženy, které ženskou emancipaci prosazovaly. Někteří muži - například Vojtěch Náprstek či T. G. Masaryk - jejich snahy naopak podporovali. Drtivá většina žen ovšem považovala za smysl života uzavřít manželství, pečovat o domácnost, manžela a děti; úsilí prvních feministek a jejich zastánců příliš nechápaly a nesouhlasily s ním. Vzděčanych žen a žen materiálně nezávislých however zvolna přibývalo: samostatných živnostnic i učitelek, úřednic, vychovatelek, ba i prvních lékařek, malířek, spisovatelek, novinářek... Zpočátku často rezignovaly na mateřství; lékařky zůstávaly svobodné dobrovolně, pro učitelky v Rakousku-Uhersku vyplýval takovýto celibát ze zákona. Zrušilo ho až Národní shromáždění mladé Československé republiky v roce 1919.
- Práce s prameny a metodologie: deníky, korespondence, memoáry a ženský tisk poskytují autentický obraz každodenního života a sociálních očekávání.
- Vzdělání žen: změny v přístupu k dívčímu a univerzitnímu vzdělání, vliv institucí Minerva, státních učitelských ústavů a otevření filozofické a lékařské fakulty.
- Rodina a domácnost: normy týkající se manželství, mateřství, hygieny a oblékání, které formovaly ženský životní cyklus.
- Pracovní uplatnění: průnik žen na trh práce až na konci století, vývoj profesí a možnosti ekonomické nezávislosti.
- Umění a kultura: postavení žen jako spisovatelky, malířky a divadelní umělkyně.
- Feministické hnutí: klíčové osobnosti a jejich snahy o práva a soukromí žen, reakce společnosti a vztah k jejich iniciativám.
- Společenský kontext: postoje mužů a veřejného mínění, včetně podpory vybranými jednotlivci jako Náprstek či Masaryk.
Drtivá většina žen tedy vnímala smysl života primárně skrze manželství a rodinu, avšak postupně docházelo k nárůstu vzdělaných a ekonomicky nezávislých žen, které vstupovaly na trh práce a vykonávaly profese jako učitelky, úřednice, vychovatelky, lékařky, malířky či spisovatelky. Zrušení částečné celibátní praxe pro učitelky a studentky na přelomu století bylo výsledkem politických změn a legislativního vývoje v Československu po roce 1919. Vzniká tak obraz transformující se společnosti, ve které ženy postupně nacházejí rovnější postavení, a to jak ve veřejném, tak soukromém prostoru.
Historickým kontextem a cílem knihy je mapování cyklů života ženy v rámci středních vrstev a jejich proměn v průběhu 19. století, spolu s reflexí jejich vztahu k dalším oblastem společenského života, jako je vzdělání, práce a umění.
Poznámka: text neobsahuje žádné citace ani odkazy na konkrétní díla mimo samotný obsah monografie.
Jak se žilo v 19. století v Česku🕰️ - dřina, změny a zrod moderní doby
| Oblast | Klíčová změna | Dopad na ženy |
|---|---|---|
| Vzdělání | 1870 státní dívčí učitelský ústav, 1890 Minerva | lepší přístup k formálnímu vzdělání a profesím |
| Univerzita | filozofická fakulta, následně lékařská fakulta | otevření cest ke specializedm a kariéru |
| Práce | průnik žen na trh práce až koncem století | ekonomická nezávislost, nové profese |
| Emancipace | počet feministických myslitelů a aktivistek roste | práva, soukromí, kariéra |
V konečném souhrnu zůstává významný paradox: i když mnohé ženy nadále viděly smysl života v rodině, vznikaly silné tendence k vzdělání a profesní samostatnosti, které postupně měnily sociální krajinu českých zemí v průběhu 19. století a připravovaly půdu pro plnou emancipaci na počátku 20. století.