Jeden z našich nejstarších klášterů, olomoucké Hradisko, je nejen jedinečným dokladem vzdělanosti, kultury i Přemyslovské knížecí tradice Olomouce, ale také svědectvím o tom, jak středověké kláštery fungovaly jako samostatné hospodářské jednotky s rozsáhlým zázemím.
Historické jádro osídlení a role klášterů
Od 10. století u nás vznikaly kláštery venkovské, tzv. kolonizační, které byly budovány s opevněním a hospodářskými objekty, většinou v údolí řek. Těm byly poté přiděleny blízké pozemky a vesnice nebo osady. Později vznikaly i kláštery městské, které byly zakládány žebravými řády, často v chudinských částech měst na periferii.
Venkovské kláštery bývaly většinou komplexem budov; samotné slovo klášter je odvozeno z latinského claustrum - uzavřené místo. Hlavní součástí byla vždy kaple či kostel, rajská zahrada obklopená křížovou chodbou, knihovna a skriptorium. Dále patřila kapitulní síň, hovorna a dormitorium - později nahrazované celami. Důležité místo zaujímal refektorium, společná jídelna, a také klášterní kuchyně a cellarium, skladiště potravin a nápojů. V areálu se nacházely hospodářské budovy, stáje a chlévy, prádelna a řemeslnické dílny (tesařské, kovářské).
Hospodářská infrastruktura a technické zázemí klášterů
Právě v klášterních kovárnách začali mniši odlévat zvony, které zdobily věže kostelů. Nezřídka stál v těsné blízkosti kláštera i starý mlýn; třeba Jakubský (Petrský) mlýn, který se nacházel pod městským opevněním a souvisel s karérem kostela sv. Petra a kláštera sv. Filipa a Jakuba. U Hradiska byl klášterní mlýn založen patrně na počátku 13. století, kdy markrabě Vladislav Jindřich povolil klášteru stavět mlýny na všech jeho panstvích.
Jeho poloha byla na rozcestí cest k Hradisku a do Černovíra, u Hájecké cesty a Klášterní struze, v místě hlavního toku Moravy a při černovírském jezu. První písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1249; později, v roce 1466, král Jiří z Poděbrad povolil zvětšit mlýn na osm složení, čímž se stal jedním z největších v okolí Olomouce.
Velký klášterní mlýn potřeboval značné množství vody; v období sucha býval klášterní mlýn oslabený, protože voda z náhonu lazeckého mlýna byla částečně odvedena pro mlýn klášterní. Opatové Hradiska proto v letech 1556-1576 vybudovali Klášterní struhu, která zčásti nasměrovala vodu na mlýn. Za opata Maxmiliána Pracher v 17. století byl vybudován nový mlýnský náhon a splav, který byl nově realizován a mlýn byl upraven. Během švédské okupace Olomouce byl klášterní mlýn vyrabován i vypálen, nicméně obnovy se dočkal; v roce 1663 však opatrovský záměr vyvstál znovu a mlýn byl definitivně odstavenu.
Papírna, šenk a pivovar: hospodářské aktivity kláštera
Na základě privilegií se mlýn stal papírnou; přesto zůstalo v myslích městské rady, že šenkový dům stojí na území kláštera a měl by být provozován podle městských privilegií. V letech 1663-1688 byla papírna v provozu, o čemž svědčí hlášení z roku 1689 o zřízeném šenkovním domě se širokými sklepy.
Mnisi z Hradiska od nepaměti vařili vlastní pivo; první pivovar vznikl pravděpodobně ve zaniklé obci Ostrovy, po prvním prohraném sporu s městskou radou byl pivovar zřízen v klášteře kolem roku 1550. Po další právní prohře byl pivovar zrušen a od roku 1562 mniši vařili pivo v Těšeticích; klášter Hradisko také vařil i známé třeboňské pivo v Moravské Třebové, které distribuoval v hospodách. Konšelové z olomouckého magistrátu usilovali o vlastní odbyt piva a snažili se omezovat klášterní výboje; šenk zde existoval ještě v roce 1690 a poslední zmínky uvádějí zánik obilního mlýna v roce 1663 a existenci papírny pod klášterem.
Městská architektura a osídlení kolem kláštera
Hospoda naproti klášteru stála v původní osadě, která byla spojena s klášterním hospodářstvím. Od Sušilova náměstí vedla ulička Na Vlčinci podél východní strany kláštera; naproti byl šenk a další domy patřící klášterním hospodám. Dřevěná lávka a Špitálský chodníček později zpřístupnily tuto oblast návštěvníkům; hospodu si oblíbili Olomoučtí Češi, protože se mluvilo česky a stala se kulturním a národnostním centrem. Památné výlety a kulturní akce, pořádané spolky jako Žerotín či Radhošť, posilovaly její význam.
Osídlení a archeologie okolí Hradiska
Do blízkosti Hradiska doprovází staré mlýny i sýpky; stará sýpka, která je jednou z nejcennějších historických staveb uvnitř areálu, je patrně dvě století stará. Na mapách poprvé zasahuje v roce 1876; velká čtyřpatrová sýpka byla ke staré části přistavěna v letech 1929-1930 spolu se stájemi a kůlnami. SZTŠ tuto sýpku využívala jako sklad ovsa pro koně do roku 2005. Stav trámové konstrukce svědčí o relativně nedávných rekonstrukcích; jiné hospodářské budovy v okolí sýpky jsou ve špatném stavu, skleník i stodola z roku 1927 jsou zřícené. V současnosti je areál ohrožen a vstup do něj je volný, avšak nedoporučuje se. Plán projektu počítá s transformací areálu na zdravotnické zařízení s hyperbarickou komorou pro léčbu, například diabetiků a chronických ran, a též s domovem pro seniory, s výhledem na urbanistickou integraci mezi Hradiskem a Farmakem.
Kulturní a historické dědictví Olomouce
Olomouc má význam nadregionálního centra již od prehistorie; archeologické výzkumy potvrzují osídlení od paleolitu až po novověk. První písemná zmínka o "hradě Olomouci" je v Kosmově kronice (1055). Vlastní hrad vzniká na hradišti Václavského návrší; v 12. století se zde rozvíjí románské hradiště a později klášter Hradisko. Město se rozvíjí na západě kolem Horního a Dolního náměstí a postupně se stává centrem církevním, obchodním a správním. Basíliemi a paláci se město mění v barokní i fortní celek 18. století; po polovině 17. století dochází k barokní obnově a ke vzniku kašen, Sloupu Nejsvětější Trojice a dalšího kulturního dědictví. V 19. století se Olomouc stává významným městem Moravy s jezuitskou univerzitou a později i průmyslovým rozvojem, což spolu s mezinárodními kontakty formuje její dnešní tvář.
Na mapách z 18. století je patrné rozložení mlýnů a dvorců kolem kláštera; dochované mědirytiny z roku 1749 ukazují Klášterní mlýn a šenkovní dům v popředí. Archeologické nálezy a nápisy dokumentují založení kláštera Olomoucí a jeho význam pro region.