Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla v Bellinzoně je renesanční klenot s výraznými barokními prvky, který slouží jako kolébka místní farnosti a bohatě zdobený chrám uměleckými díly z 15. až 19. století. Bazilika sv. Petra a Pavla v Bellinzoně se vyznačuje bohatou architekturou a pestrou výzdobou, která kombinuje raně renesanční a barokní prvky.
Historie a stavební vývoj
Chrám vznikl na místě bývalé kapitulní stavby a jeho projekt se vyvíjel pod vlivem více architektonických mlýnů, které ovlivnily jeho současný vzhled. Vybaven byl sakristiemi a kaplí Panny Marie Šancovské, které spojily trojlodní pseudobaziliku s postranními kaplemi. Věžemi chrámu dnes vládnou kružbové helmy vytvořené Františkem Mikšem.
Na interiéru se podíleli významní malíři a sochaři, mezi nimiž se objevují Jan Kastner, Štěpán Zálešák a Josef Václav Myslbek, kteří pracovali na výzdobě pro více kostelů. František Urban a jeho manželka Marie Urbanová-Zahradnická vyzdobili pilíře, stěny a klenbu hlavní lodi motivy světců a andělů, čímž vytvořili kontrast k dřevěným polychromovaným vratům s motivem českého lva a moravské orlice.
Interiér zobrazuje cyklus světců a andělů v duchu symbolistního malířství, zatímco presbytář a kaple Panny Marie Šancovské nesou malby firmy Pietra Isolla od rakouského malíře Karla Jobsta. Samotný architektonický prostor představuje typ neogotické pseudobaziliky s pasáží stěn nad arkádami vyplněnou nástěnnými malbami.
Architekt a dílo
Autorem regotizace kapitulního chrámu na Vyšehradu byl architekt Josef Mocker, známý své puristické úpravě kostelů v Praze. Kromě Vyšehradu navrhl Mocker také chrám sv. Ludmily na Vinohradském náměstí Míru a další pražské sakrální stavby. Mockerovu slávu podpořila dostavba katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, kterou po jeho smrti dokončil Kamil Hilbert.
Současný vzhled baziliky ovlivnily i práce Giacoma della Porta a Domenica Fontana, kteří dokončili kopuli a fasádu v 16. století a na počátku 17. století. Berniniho podíl na dokončení se odrazil v contouru hlavního náměstí a v dominanci kopule, která se stala významnou dominantou města. Kopule baziliky má 136,5 metru výšky a 42 metrů vnitřního průměru, čímž patří mezi největší na světě a její výška dominuje panoramatu města.
Hlavní díla a výzdoba
Mezi nejcennější kusy patří Pieta od Michelangaela a Berniniho baldachýn nad hrobem sv. Petra, který má výšku kolem 29 metrů a je z bronzu. V těsném okolí oltáře se nachází bronzová socha sv. Petra a Petrovo křeslo v apsidě, kde lze spatřit starý dřevěný trůn zřejmě z korunovace Karla Holého. Interiér chrámu je bohatě zdoben mozaikami a freskami, které doplňují exteriérové detaily a architektonické prvky.
Hlavní náměstí před bazilikou je dílem Berniniho, se svým oválným půdorysem a kolonádou. Uprostřed stojí egyptský obelisk a dvě fontány; tato scenérie vytváří monumentální přístup k chrámu a zdůrazňuje jeho význam jako centra náboženského života a kultury. V prostoru hlavní lodi návštěvníci obdivují rovněž historické detaily a významné prvky, které člení prostor a zdůrazňují centrální kopuli.
Poznámky k návštěvě a praktické informace
Vstup do baziliky není vždy zpoplatněn, ale fronty mohou být dlouhé - až 30 minut a při církevních svátcích i dvě hodiny. V období turistické sezóny stojí za to vyčkat, protože výhled z lucerny kopule stojí za to. Kopule je přístupná veřejnosti prostřednictvím výtahu a schodišťového spojení, které vede návštěvníky až na ochoz lucerny a k vyhlídkové ploše nad městem.
Bazilika byla vysvěcena 18. listopadu 1629 papežem Urbanem VIII. a po několik století sloužila jako významný symbol víry a kultury. Její původní vzhled se vyvíjel od 4. století, kdy byl postaven první kostel na místě pohřbení apoštola Petra, až po současnou formu dokončenou postupně v průběhu 16. až 17. století. Kopule a fasáda významně ovlivnily architekturu celé oblasti a dodnes představují jednu z nejvýznamnějších památek západní tradice v Itálii.
