Torzo samostatně stojící pětiboké vrcholně či pozdně barokní kaple vyčnívá jako pozůstatek regionální sakrální architektury. Její celková délka dosahuje 7,07 m a celková šířba 4,46 m; vnitřní prostory kaple mají maximální délku 5,89 m a maximální šíř 3,27 m. Výška stavby se pohybuje mezi 2,9 a 3,3 m a závěr kaple je tříboký, s vnitřní délkou 1,3 m. Podélná osa stavby je orientována ve směru západ - východ, zatímco torzo oltářní menzy se nachází na západní straně a vstup do kaple je na straně východní.
Pozůstatky kaple jsou převážně z lomového kamene (žuly); ve svislých konstrukcích obvodového pláště nalézáme jen minimum cihelných prvků, zatímco s použitím cihel se ve větší míře setkáváme v interiéru kaple, kde se zachoval náběh cihelné klenby. Pata náběhu klenby začíná ve výšce 1,98 m nad úrovní stávající podlahy. Oltářní menza má tvar čtyřbokého lichoběžníka se zaoblenými dvěma nárožími, její maximální šíře je 1,50 m, délka 0,68 m a současná výška 0,75 m.
Kaple byla původně prosvětlována dvojicí nevelkých okenních otvorů umístěných proti sobě v podélných obvodových zdech. Pomineme-li nedochovaná okenní křídla, dochovalo se jedno okno v téměř kompletním stavu - má kamenný parapet, kamenné ostění a nadpraží segmentového tvaru ze stejného materiálu; v okně je umístěna historická kovová mříž. Protilehlý okenní tvor se téměř nedochoval a nacházíme zde pouze kamenný okenní parapet. Předpokládaná kamenná ostění a nadpraží vstupu do kaple zcela chybí. V interiéru se zachovala část historické dlažby z cihelných dlaždic obdélného půdorysu. Exteriér stavby je zcela bez omítek; s nevelkými torzy omítek se setkáváme v interiéru.
V rámci prohlídky stavby nebyly zaznamenány komplikovanější polychromie; poslední historická výmalba stěn kaple byla jen obílením, avšak při podlaze se nachází nízký pás cihelně červené barvy imitující sokl. Šíře obvodových zdí kaple se pohybuje mezi 0,58 a 0,60 m. Drobná stavba na téměř čtvercovém půdorysu má nižší přístavek na východní straně směrem k fortifikaci. Na vrcholu nízké sedlové střechy z prejzové krytiny je vztyčena osmiboká lucerna s bání, potažená měděným plechem; v lucerně jsou čtyři zaklenutá okénka. Báň je zakončena ozdobnou tepanou zlacenou korouhví se symboly královské koruny, žezla, lva a orlice držících meče.
Kapli dal zbudovat v roce 1748 vyšehradský kanovník a záhy děkan Jan Tomáš Berghauer. Na místě děkana působil v letech 1749-1760. Kaple byla původně zamýšlena jako poutní, byla v ní umístěna socha P. Marie Šancovské a byla spojena chodbičkou s kostelem svatého Jana Křtitele Stětí; zároveň při ní byla zřízena poustevna pro poustevníka, který současně sloužil jako kostelník a zvoník. Kaple neměla dlouhý život a již v roce 1784 byla zrušena Josefem II. a zabrána vojskem. Socha P. Marie Šancovské byla přemístěna do chrámu sv. Petra a Pavla.
Vojenské zásahy a archivní změny dále poznamenaly osudy areálu: císařská armáda zde skladovala nejrůznější materiál, ale brzy kapli spolu s vedlejším kostelem. Ve středověku a novověku byla kaple postupně opuštěná; až teprve v roce 1882 došlo při postupném zvelebování Vyšehradu za probošta Václava Štulce a kanovníka Mikuláše Karlacha i k obnově a přestavbě. Kaple byla přestavěna podle návrhu architektů Bedřicha Müzbergera a Antonína Bauma; nad vchodem je umístěn zlacený nápis AVE MARIA. Kaple byla znovu vysvěcena 6. Východní čelo interiéru, kde je ve výklenku socha P. Marie Lurdské, bylo upraveno na způsob groty - jeskyně v Lurdech. Podél kaple vede průchod do prostor bývalého kostelíka sv. Jana Stětí, umístěného za pevnostní zdí. Kaple byla opravena a restaurována v polovině 90. let 20. století.
Okolí Hazlova: obec Hazlov leží zhruba na polovině cesty mezi Chebem a Aš, nachází se v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Přesahuje do sedmi katastrálních území a rozloha obce činí 2788 ha. Základní škola a mateřská škola, praktický a zubní lékař, široká občanská vybavenost a veřejná knihovna s internetem. Sportovní zázemí zahrnuje kuželnu, fotbalové hřiště, víceúčelové hřiště, dvě dětská hřiště a golfové hřiště od roku 2002. Pro sportovní a kulturní život je k dispozici nová tělocvična a řada dalších zařízení; úřady a knihovna se nacházejí v několika zrekonstruovaných objektech zámku.
V blízkém okolí se nachází i historické a památkové objekty: římskokatolický kostel Povýšení sv. Kříže (1687-88), hřbitovní kostelík sv. Jiří (1666) a výklenková kaple z r. 1750 u cesty na Seeberg. Hned na Seebergu stojí svaté kříže a další zajímavé stavby v regionu. Bývalý evangelický kostelík a další historické objekty dotvářejí kulturní a architektonický charakter Hazlova.
Podrobnosti o dalším vývoji kaple a místního kulturního dědictví svědčí o nutnosti pokračovat v ochraně a zpřístupnění takto cenných staveb, které spojují historické vrstvy, architekturu a duchovní paměť regionu.