Na velkou eucharistickou modlitbu navazuje modlitba, kterou své učedníky naučil sám Ježíš. Tato modlitba je již prvním momentem přípravy na svaté přijímání, neboť v ní prosíme o každodenní chléb i o očištění od vin. Všichni se ji modlí společně a nahlas, říkají ji, nebo zpívají.
V posvátné modlitbě Otčenáš se žádá o každodenní chléb, který křesťanům připomíná především chléb eucharistický; v ní se prosí za očištění od vin, aby tak svaté věci mohly být dány skutečně svatým. Kněz pronáší výzvu k modlitbě, potom se tuto modlitbu všichni věřící společně s knězem modlí, kněz sám přidává embolismus a lid připojí doxologii. Embolismus, rozvíjející poslední prosbu modlitby Páně, vyprošuje, aby celé společenství věřících bylo zbaveno moci zla.
Vrcholem starověké a středověké tradice je, že Otčenáš bývá vyřčen, doplněn a rozveden do dalších výrazů: v latině i češtině se v jednotlivých mumci objevují zvláštní části, které zdůrazňují prosbu o očistu od vin a o pokoj Boží pro celek společenství. Rozvedená embolismusová část se v latinských textech nazývá embolismus a její působení směřuje k osvobození od moci zla pro všechny věřící.
Rozpis modlitby pokračuje: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Dále pokračuje kněz sám a s rozpjatýma rukama říká: Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, a dej našim dnům svůj mír. Zůstaň se mnou, Pane, neboť potřebuji Tvou přítomnost, abych na Tebe nezapomněl.
Zůstaň se mnou, Pane, neboť potřebuji Tvou přítomnost, abych na Tebe nezapomněl. Zůstaň se mnou, Pane, neboť se připozdívá a den se nachýlil - můj život plyne a blíží se smrt, soud a věčnost. K tomu potřebuji Tebe.
V souvislosti s Novénami a dalšími modlitbami, které se objevují v textu ukazujícím tradiční bohatství pobožností, stojí za zmínku i související modlitby k uctění Nanebevzetí Panny Marie a další duchovní praktiky; jedná se o rozvětvené soustavy modliteb, které doplňují a rozvíjejí kontinuitu modlitby k Bohu a svaté rodině. Tato sada modliteb je často součástí různých novén, devíti a dalších formálních období, která propojují věřící s Boží milostí a s posvátnými Srdci Ježíšova a Mariina.
Embólem proti zlu v modlitbě Otčenáš zůstává centrální prvek, jenž má vyprosit pokoj pro celé společenství věřících i pro jednotlivce. V různých jazykových variantách se embolismus objevuje jako specifický prvek evoluce modlitby, která se v některých textech rozvíjí a doplňuje. Embolismus evolvuje prostřednictvím doxologie, tedy závěrečné chvály Boha, kterou lid vyřizuje spolu s knězem.
V kontextu české a obecně středověké liturgie hraje Otčenáš ústřední roli jako modlitba, která spojuje věřící v hlasité či společné recitaci, případně i ve zpěvu. Kněz vyzývá k modlitbě, modlitba se odpovídá společně a následuje embolismus a doxologie, čímž se vyjadřuje plné společenství církve ve chvíli liturgie a eucharistie.
Celá modlitba je tak nejen aktu průběhu bohoslužby, ale i vyjádření duchovního života věřících, kteří žádají o každodenní chléb a o očištění od vin, aby svaté mohly být dány skutečně svatým. S ohledem na její místa v historii a praxi křesťanské spirituality má Otčenáš zahrnutou v sobě jádro křesťanské víry: důvěru v Otcovo milosrdenství, prosbu o pokoj a společenství věřících v jedné modlitbetní cestě.
Formální rámec modlitby Otčenáš v liturgii
Otčenáš bývá vyřčen po Slovanském a Latinském textu s častým doplněním embolismu a koncem doxologie. Kněz pronáší výzvu k modlitbě, lid odpovídá, a mezi požadavky patří prosba o očištění od vin a o pokoj. Embolismus, poslední část modlitby, rozšiřuje prosbu o osvobození od moci zla pro celé společenství věřících.
Rozepne ruce a spolu s lidem pokračuje: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Extendit manus et, una cum populo, pergit: Pater noster, qui es in cælis: sanctificétur nomen tuum; advéniat regnum tuum; fiat volúntas tua, sicut in cælo, et in terra. Dále pokračuje kněz sám a s rozpjatýma rukama říká: Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, a dej našim dnům svůj mír.
Je to modlitba, která nejen vyjadřuje potřebu pokání a odpuštění, ale i touhu po Boží ochraně a pokoji ve světě plném soužení. Závěr Otčenáše bývá doplněn doxologií a často i krátkým pokrmem, který připravuje věřící na svaté přijímání a spojení s Kristovým Tajemstvím eucharistie.
Otče náš – Modlitba pro všechny věřící | Biblické příběhy v písku | Sandy Tales - česky
Historický a teologický kontext
V běžné liturgii se Pánova modlitba používá v různých jazycích a tradičních úpravách, které reflektují jazykové a kulturní vlivy konkrétní farnosti. V textu uvedeném v ukázce jsou popsány latinské i české varianty a jejich vzájemné porovnání, které ukazuje, jak se embolismus a doxologie integrují do obecné modlitby. Embolismus evolvuje v různých liturgických textech a zřetelně vyjadřuje prosbu za svaté a za společenství věřících, aby bylo zbaveno moci zla.
Celkové zpracování Otčenáše zdůrazňuje jeho role jako klíčové modlitby pro připravení na svaté přijímání a jako prostředek vyjádření důvěry v Boží milost a pokoj.