Na tzv. Panenské louce, která se nachází na západním okraji obce Kámen, si v první polovině 17. století nechal Václav František Malovec z Malovic, tehdejší majitel hradu a panství Kámen, postavit menší kapli jako důkaz přijetí katolické církve v ramci rekatolizace. Původní menší kapli nechal v letech 1667 - 1671 přebudovat jeho syn Jan Kryštof Malovec z Malovic. Mimo jiné nechal v kapli zřídit rodinnou hrobku a tomuto účelu přizpůsobil výzdobu i vnitřní vybavení kaple. Architektura kaple je jednolodní, obdélníková s pravoúhle uzavřeným presbytářem, čtvercovou sakristií a oratoří v patře; zařízení pochází z raného baroka, oltář dominuje socha Panny Marie Bolestné a postavy andělů nesoucí symboly umučení Ježíše Krista.
JIž od počátku jejího založení byla kaple nedílnou součástí hradu a církevní obřady se konaly pravidelně až do roku 1984, kdy byla kaple opuštěna a uzavřena. Bezúdržbový stav se podepsal na vzácném mobiliáři. V roce 2002 byla kaple v rámci delimitace zapsána jako nemovitost patřící farnosti ve Věžné. Kraj Vysočina získal kapli do svého majetku koncem roku 2017 a o rok později začala rozsáhlá rekonstrukce, která byla ukončena v polovině roku 2022. Kaple se nachází na okraji lesa v katastru Opočínek, v blízkosti obvodové zdi průmyslového areálu, a je dostupná pěšinou vedoucí turistickou trasou z Lánů na Důlku do Přelouče.
Kaple byla postavena na paměť zjevení Panny Marie, ke kterému došlo v roce 1867 u pramene Lánského potoka. Tři slovenští dráteníci nocovali u pramene; jeden z nich zjevení spatřil a voda pramene získala pověst zázračné moci, místu se říkalo U boží vody. Již v roce 1724 zde berounský děkan Jiří Procházka nechal postavit kapli Panny Marie Bolestné a vztyčit dubový kříž. Kopec byl pojmenován Kalvárie, avšak název se neujal. Později byla ke studánce zřízena křížová cesta a poutě; kolem vznikly chaloupky pro poustevníky a svíčkovou bábu. Po josefínských reformách poustevny zanikly a kaple postupně chátrala.
V letech 1893-1895 byla nedaleko původního místa postavena současná novogotická kaple podle projektu známého architekta Josefa Mockera. V průběhu času však sláva studánky i kaple upadala a procesí se přestala konat. Dnes je pramen nepřístupný a ukrytý v uzamčené kapličce. TIP: Od kaple stojí za to vyjít několik desítek metrů po modré turistické značce směrem k rozhledně Děd.
Areál kaple Bolestné Panny Marie se nachází severozápadně od města, na plošině ve svahu, přičemž presbytář směřuje k jihu. Jedná se o výrazně aditivně utvářenou neogotickou kapli, která se skládá z předsíně, lodi a trojboce ukončeného presbytáře; k západní stěně lodi se váže sakristie. Kaple má vysokou sedlovou střechu s štítem a sanktusovou věžičkou; zdivo je z režných cihel typických pro díla J. Mockera.
Jinde v Česku existuje podobná inspirace: na mírném návrší v Nesvačilce vznikla kaple Panny Marie Bolestné ve tvaru válce; zde je hlavní myšlenkou propojení mariánské symboliky s místem. Kaple v Nesvačilce používá ruční řemeslné práce a materiály jako dusaná hlína a lomový kámen, zatímco konstrukce kombinuje tradiční postupy s moderními technologiemi; stavba je výsledkem spolupráce místních a architekta, ačkoliv se jedná o samostatný projekt.
Hlavní principy a technické řešení kaple v Kámen ukazují na důraz na materiály vhodné ke stárnutí a na snahu o bezlepenou konstrukci z roztoucího dřeva. Nosná CNC konstrukce z modřínu, jedle, smrku, dubu, jasanu a břízy spolu s dřevěnou lamelovou konstrukcí tvoří strukturu, která umožňuje přirozené změny objemu dřeva. Dlažba z dusané hlíny a podlaha z mensalomového kamene podporují ekologický a tradiční charakter stavby. Střecha je kryta plechem, obsahuje fotovoltaické panely a prostor je větraný; podlaha má teplovodní vytápění.
Stavba byla do značné míry realizována svépomocí a za přispění místních obyvatel a duchovního správce Reného Strouhala. Důležitou roli hraje spolupráce místních řemeslníků a dobrovolníků; truhlářské, zámečnické, topenářské či elektrikářské práce zajišťovali místní živnostníci. Stavba reflektuje hodnoty, které se týkají promyšleného designu, které zpochybňují masovou industriálnost a upřednostňují ruční práci a trvalé řešení.
Historie místa, zvaného „u kapličky“, je významná nejen pro region, ale i pro návštěvníky. Kaple a její okolí jsou svědkem změn v čase, a současná rekonstrukce ukazuje, že architektura může být nadčasová a funkční, zároveň propojená s místními tradicemi a přírodními prvky.
V návaznosti na rozvoj a obnovu kaple je vhodné zmínit, že samotná lokace a její příběh lákají poutníky i turisty. Poutní tradice a historie studánky, kalvárie a kaple zůstávají důležité pro místní kulturu; návštěvníci mohou díky značkám a stezce dojít až k rozhledně Děd a dále skrz klidnou krajinu kolem Kámenu a Nesvačilky.
Podrobné technické a koncepční detaily rekonstrukce, materiály a postupy ukazují na důležitost zachování autenticity a zároveň zapojení moderních technologií. Autorský návrh vyzdvihuje práci s jemnými světelnými a akustickými efekty, jež zdůrazňují duchovní dimenzi místa. Trojrozměrná nosná konstrukce se skládá z tisíců dřevěných prvků spojujících tradičními čepy a klíny a umožňuje, aby kaple působila nadčasově i po desítkách let.
Architektonicky je kaple završena vysokou střechou s hřebenem a sanktusovou vížkou; střecha je osazena fotovoltaickými panely a prostor je řízeně větrán. Příchod světla do interiéru posiluje atmosféru a propojení s okolní přírodou. Materiály jsou přírodní a hrubšího charakteru, aby dotekem a vůní lidé cítili řemeslný kontakt s minulostí.
Celý projekt odráží dlouhodobou spolupráci s místními, včetně zásadního podpůrného vlivu Karla Hrdličky a dalších, kteří poskytli dílenské zázemí, CNC, pásovou pilu a další zařízení. Dřevo bylo vybráno pro jeho možnosti stárnutí a kvalitu. Podlahu tvoří dusaná hlína a kamenná spodní konstrukce nosí stavbu spolu s ocelovou věží kůru a nábytkem, který odpovídá autorskému návrhu.
Kaple je stále místem, kde se lidé mohou zastavit, vzpomenout a ocenit spojení historie a současnosti - ačkoli je její význam zúžený jen na menší část veřejnosti, prostorem zůstává živá tradice poutí a vzpomínání na zjevení Panny Marie Bolestné.