Bazilika svaté Markéty Antiochijské je domovským kostelem naší břevnovské farnosti, která je od nepaměti spravována otci benediktiny, a je tak do jisté míry neoddělitelně spjata s břevnovským klášterem, jehož je srdcem, centrem a dominantou. O historii tohoto nejstaršího mužského kláštera v naší vlasti, založeného biskupem svatým Vojtěchem, se nedá říci, že by byla jednoduchá.
Nejprve byl v Břevnově knížetem Boleslavem II. Přemyslovcem vybudován prostý, do jisté míry provizorní, patrně dřevěný předrománský kostel, který byl svatým Vojtěchem zasvěcen sv. Benediktovi z Nursie, zakladateli řádu, a svatým Alexiovi a Bonifácovi, coby patronům římského kláštera, jehož mnichům svatý Vojtěch byl. Tento skromný dřevěný kostelík byl po několika desetiletích nahrazen, snad doplněn péčí knížete Břetislava I. Přemyslovce kostelem novým, kamenným (1040-1045).
Zbytky raně románské baziliky, zbudované ke cti svatého Vojtěcha a s ostatky svatého Vintíře uloženými v kryptě, jsou dodnes zachovány v kryptě pod kněžištěm baziliky svaté Markéty. Archeologické výzkumy z 60. až 80. let 20. století je připomínají. Tato románská bazilika však již ve 2. polovině 13. století neodpovídala významu kláštera, a tak byl budován nový gotický chrám, který byl poškozen husitskými vojsky roku 1420.
Poté byl chrám a klášter opravován opaty i probošty. V 15. a 16. století se zasvěcení měnilo: hlavní patronkou kostela se čím dál častěji stává svatá Markéta z Antiochie, jejíž ostatky do kláštera uložil český král Přemysl Otakar II. roku 1262.
Smyslem tohoto textu není podrobně popisovat období od poloviny 15. do konce 17. století, ale uvědomit čtenáři, že současný břevnovský klášterní a farní kostel navazuje na dlouhou tradici benediktinského života na tomto místě.
Současná bazilika svaté Markéty z Antiochie byla zbudována na samém počátku 18. století z iniciativy otce Otmara Daniela Zinkeho, opata břevnovsko-broumovského kláštera. Projektantem a stavitelem byl Kryštof Dientzenhofer, kterému pomáhal řada dalších významných umělců.
Pracoval zde především malíř Petr Brandl, jehož sedm temnosvitových pláten zdobí šest bočních oltářů. Sochy k těmto oltářům a k ornamentům varhanní skříně a zpovědnic dodal Matěj Václav Jäckel. Z jeho dílny pochází i postava Krista na kazatelně a sochy světců na štítu kostela.
Kromě tohoto významného hornolužického rodáka se na výzdobě podíleli i další umělci: Karel Josef Hiernle s prácí na nad křtitelnicí a oratoři; Richard Jiří Prachner s sochami na oltáři Panny Marie v kněžišti. Freskaři zde představují Jan Ignác Pešina, Augustin Hübner a Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu, jejichž malby zdobí boční oltáře a klenební projekce.
Zapomenout nesmíme ani na Josefa Hagera, kolem jeho fresky procházíme při vstupu do klášterní fortny. Z významných truhlářů patří zmínka o Josefu Ignáti Dobnerovi a Janu Sichtmüllerovi. Tobias Meysner z Grossdorfu u Broumova vytvořil korpus varhan na kůru.
Současná výzdoba z období pojezdeckého klášterního života ukazuje i díla z nedávné minulosti, která odrážejí tisíciletý život mnišství a farnosti. Primárně jde o obětní stůl z roku 1992, navržený jáhnem a sochařem Karlem Stádníkem, do nějž byla roku 1993 ze katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha přenesena a uložena relikvie svatého Vojtěcha. Dále o moderní mříž s motivem Kříže svatého Otce Benedikta, kryjící západní vstup do kostela (1986, dle návrhu Heleny a Jiřího Soukupových). A rovněž o hudební nástroj, který přispívá k duchovní atmosféře sloužící bazilice.
Blížíme-li se k bazilice svaté Markéty, zvou nás dovnitř nejen hlasy tří zvonů (sv. Vojtěch, Panna Maria, sv. Jakub), ale i čtyři sochy na štítkách kostela: nad západním průčelím svatý Vojtěch a Boleslav II., na jižní straně svatý Benedikt z Nursie a svatý Otmar. Na střeše nad kněžištěm je pozlacený Kříž svatého Otce Benedikta.
Na jižní straně kostela v iluzivním portále stojí gotická náhrobní deska sv. Vintíře, originál z první čtvrtiny 14. století je v interiéru; svatý Vintíř se narodil v 10. století a po mnoha letech vstoupil do benediktinského kláštera v Niederalteichu. Před Břevnovem byl podporován Břetislavem I., který přinesl tělo svatého Vintíře do opatství. Tato světec byl pohřben v románském kostele, a jeho význam se odráží i v ikonografii oltáře Prokopa a svatého Vintíře.
V nedávné době se počítá s břevnovským klášerním znakem, který se nachází nad západním vstupem a v interiéru ho lze vidět opakovaně. Základ tvoří hrubě otesaný kus dřeva (břevno) a pětilistá růže. Deska na jižní straně připomíná dokončení hrubé stavby v roce 1715. A pak se otevře pohled na interiér baziliky v plném rozsahu: majestátní, světlo a struktura, která vyjadřuje lehkost a rozpohybovanost stavby.
Pět hlavních patronů kostela a bočních oltářů nám napovídá o hloubce českého benediktinského odkazu. Zvláště ctěni jsou svatá Marie Bolestná (prostřední oltář severní strany), svatý Benedikt z Nursie (prostřední oltář jižní strany) a svatý Vintíř (oltář Prokopa a Vintíře). Dále svatý Vojtěch a svatý Václav, kteří jsou vyobrazeni v oltářích severní strany, a poslední oltář vedle vstupních dveří na jižní straně je zasvěcen svatému Otmarovi.
Říční meandry dávné historie uzavírá vyobrazení svatého Otmara (+759), opata benediktinského klášera v St. Gallen, který patří mezi patrony řádu.
