Předobraz Večeře Páně najdeme již ve Starém zákoně. Stará smlouva v Izraeli měla dva smluvní znaky. Jednorázovým znakem byla obřízka, kterou podstoupil každý novorozený izraelský chlapec jako symbol příslušnosti k izraelskému národu. Tímto znamením i muž z jiného národa přijímal Hospodina jako svého Boha, uznával jím daný zákon a zároveň se tak stával členem izraelského národa. Potvrzováním a obnovováním této smlouvy byla účast na hodu beránka. Jednou ročně, v Bohem stanovený den a za Bohem stanovených podmínek mohl Izraelita přistoupit k tomu, aby veřejně projevil svou příslušnost k Božímu lidu a své rozhodnutí zachovávat Boží zákon. Pokud pak Hospodinův zákon porušil, musel počítat s Božím trestem. Musel být obřadně čistý, a proto se hodu nemohl zúčastnit člověk, který se například dotkl mrtvého. I nepřistoupení k hodu beránka byla postihováno: Ale kdo by byl čistý a nebyl na cestě a zanedbá slavení hodu beránka, bude vyobcován ze svého lidu, protože nepřinesl Hospodinu dar ve stanovený čas. Takový člověk ponese následky svého hříchu.
Nová smlouva má obdobně dva smluvní znaky. Tím jednorázovým je křest vodou a opakovaným je Večeře Páně. Při křtu vodou dáváme fyzickému i duchovnímu světu na vědomí, že jsme přijali Hospodinův zákon za normu svého jednání a Ježíše Krista za svého Spasitele. Apoštol Pavel píše v listu Korintským: „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud On nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
Pokračujeme s tím, že Večeře Páně má být brána jako celek: “který se k Večeři Páně přistupuje s vědomím, že si z Božího slova vybíráme a akceptujeme jen něco (zejména to, co se nám zamlouvá!), pak jíme nehodně, protože k Božímu slovu přistupujeme buď jako soudce, nebo jako rebel.” Je třeba sníst Beránka celého, ne jen něco; i v Písmu jsou takové „libové, chutné kousky“ jako zaslíbení apod., ale je tam také smrt na kříži, smrt svému já, vzít na každý den svůj kříž. Také Večeři Páně musíme brát jako celek.
Je velmi důležité, abychom k Večeři Páně nepřistupovali nehodně. Ano, jsme slabí, padáme. Nikdy bychom sami ze své síly nenaplnili všechno, co požaduje Boží spravedlnost. Právě proto je tu Beránek, který stojí mezi námi a Božím trůnem, který by nás po zásluze musel zničit, kdyby nebylo Boží milosti a Ježíšovy oběti. To kvůli nám trpěl, byl trestán, opovržen a opuštěn: Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Do smlouvy s Bohem vstupujeme i skrze krev vítězství.
Když přijímáme jeho podmínky a chceme podle nich žít, Ježíš Kristus slibuje, že bude stát po našem boku ne jako přísný soudce, ale jako ten, který nám chce pomoci je naplnit. On je vždy věrný, i když my selháváme. Už vidím, že satan k tobě přistupuje s myšlenkou: „No dobře, ale tvé chtění není upřímné.“ Řešil jsem jednou tento problém před Bohem a On mi odpověděl: „A ty skutečně chceš?„ A Bůh odpověděl: „Já to beru. Nebuďme ale jako kajícník, který se přišel k faráři vyzpovídat, že kradl u souseda.“
Starý text dodává: Svatá večeře Páně je hodem pro hříšníky, kteří svůj hřích poznali, vyznali a chtějí ho opustit. Žádáme členy církve, aby před každým slavením této svátosti dali do pořádku svůj vztah s Bohem i s lidmi. Svátosti neodpíráme ani obráceným věřícím lidem z jiných křesťanských církví, kteří po slavení hodu večeře Páně touží. Je nám blízká eucharistická pohostinnost, cenná zvláště v rozlehlé diaspory církve.
Církev bratrská slaví svatou večeři Páně jako zvěstování Kristovy smrti a vyznává skutečnou Kristovu duchovní přítomnost v chlebu a vínu. Jedení a pití Krista se děje přijímáním evangelia a pečetí se svátostným hodem. Svátostná znamení vody, chleba a vína při svátostném užití se stávají tajemnými znaky svatých věcí jako jsou znovuzrození i tělem a krví Páně.
Večeře Páně je pokrmem poutníků na další cestu a otvírá eschatologickou perspektivu tohoto hodu v Božím království. S nim budeme jednou znovu jíst a pít z plodu vinné révy v Božím království. Věřící člověk touží po slavení svaté večeře Páně, protože potřebuje vyznávat a opouštět své hříchy a přijímat ujištění o spáse.
Alois Adlof připomíná, že večeře Páně je tajemstvím, které směřuje k tomu, co vyjadřují slova Kristus ve vás. Silný je akcent společného slavení rozmanitými údy společenství církve. Účastníci hodu se stávají rodinou spojenou svazky Ježíše Krista (1K 10,17; Ř 12,4-5; 1J 1,3). Proto je večeře Páně označována jako communio, společenství, a je hodem jednoty církve.
Svatá večeře Páně se koná ve sboru dvanáctkrát do roka, O datu rozhoduje staršovstvo s kazatelem sboru; doporučuje se pravidelnost. Slaví se obvykle v nedělních bohoslužbách; lze slavit i při církevních svátcích a mimořádných událostech sborového života. Ke svaté večeři Páně se mají účastníci připravovat; ve sboru je vyhlášena přípravná doba nejméně týden dopředu.
V Církvi bratrské se jí účastní zpravidla členové; umožňuje se také pokřtěným a znovuzrozeným hostům z jiných církví. Ti, kdo přistupují poprvé, jsou řádně poučeni a jsou vyzváni k odstranění překážek k požehnanému slavení. Pokud někdo není připraven, je mu doporučeno, aby se neúčastnil a vyhledal pomoc zkušenějších křesťanů. Kazatel a staršovstvo mají napomínat ty, kdo nežijí v pokoji se svými bližními.
Večeře Páně v reformované teologii
Církev bratrská se hlásí k interkomunii s těmi, kteří vyznávají trojiční víru a jsou znovuzrozenými členy své církve. Rozdělovat nás nemusejí odlišná chápání Kristovy přítomnosti ve svaté večeři Páně.
Evangelická církev zve k stolu Páně všechny pokřtěné bez ohledu na církevní příslušnost; katolická církev však vyžaduje víru v transsubstanciaci a připouští eucharistii jen těm, kteří tuto víru sdílejí. Při křtu je sice počínající svátost, Večeře Páně pak pokračující a zpečetí odpuštění a naději.
Večeře Páně je jednou ze dvou svátostí evangelických církví spolu s křtem. Označení svátosti zahrnují eucharistie, slavnost oltářní, svaté přijímání, stůl Páně či eucharistickou liturgii. Evangelické církve zdůrazňují, že křest je počátek, zatímco Večeře Páně pokračuje prostřednictvím věřících, kteří se pravidelně obnovují ve svém závazku žít podle Krista.
Večeře Páně má také praktické dopady: připomíná Ježíšovu smrt, vyzývá k pokání a uvádí do společnosti s Kristem i s bratry a sestrami v Kristu. Hod plný duchovního významu zahrnuje i universální rozměr, kdy členové různých církví mohou být pozváni k účasti, a to zejména v kontextu ekumenických programů.
Na závěr lze říci: Večeře Páně je slavností, která nám připomíná a potvrzuje smlouvu s Bohem, sjednocuje věřící kolem Kristova stolu a naplňuje nás nadějí na budoucí hostinu v Božím království.