Brtnice, město pod které Jestřebí spadá, oslovilo architekta Kubu v roce 1995 na základě vítězného soutěžního projektu. Umístění kaple na okraj vesnické návsi bylo zpočátku sporné, ale ukázalo se jako velmi úspěšné. Orientovaná sakrální stavba na půdorysu heraldického štítu nebo člunu působí neotřelým, ale přesto tradičním až archetypálním dojmem. Více než obestavěným prostorem je kaple sochou, kterou je možné obdivovat ze všech stran, a do které je možné vstoupit.
Výtvarné uplatnění tu nachází prosté přírodní materiály - mohutné omítané zdivo zdůrazněné hlubokými špaletami otvorů a průčelním hřebínkem, železný zvon, pohledový dřevěný krov se šindelovou krytinou, dřevěná podlaha, masivní dřevěné dveře, kamenná menza a lůžko pod sochou Panny Marie. Kaple je skvělým příkladem kontextuální a zároveň soudobé stavby tolik kontrastující s mnoha extravagantními realizacemi 90. let. Obec Jestřebí, náležící k městu Brtnici, byla dlouho bez svého svatostánku.
V porevoluční době se místní občané spojili a za přispění obce Brtnice a Kněžic a okolí si svépomocí postavili jednoduchou stavbu, a to Kapli Panny Marie Královny. S prvními výkopy se započalo už v roce 1996, základ posvětil sám papež Jan Pavel II. v roce 1997. Do Prahy odvezl kámen pan Josef Píša, který byl hlavním iniciátorem a tehdejší starosta obce Brtnice Ing. Petr Štěpán a o. Michal. Autorem stavby je Ing. Arch. Ladislav Kuba. K slavnostnímu svěcení došlo už 22. 8. 1998, na svátek Panny Marie Královny. A právě od tohoto roku se slaví v Jestřebí pouť. O rok později, v roce 1999, byl posvěcen zvon, který nese jméno Josef.
Kaple má tvar poloviny lodi, je dlouhá 11 m a vysoká 10 m. Jestřebská kaple patří k nejlepším církevním stavbám po roce 1989. Je jednoduchá a právě v její jednoduchosti je její krása. Dnes občané Jestřebí i návštěvníci oceňují také polohu kaple, která je umístěna právě na návsi ve středu obce. V obci Jestřebí se nachází dvě kaple - kaple v Jestřebíčku zasvěcená Sv. Františku z Assisi a kaple zasvěcená Panně Marii Sněžné.
Kaple Svatého Františka z Assisi byla pravděpodobně postavena v letech 1865-1868. Kaple Panny Marie Sněžné byla postavena v roce 1865 a patří pod správu Římskokatolické farnosti Zvole u Zábřehu. Za druhé světové války byly z této kaple zrekvírovány zvony a tak v roce 1999 daroval pan Josef Jokl, rolník z Jestřebí, kapli nový zvon o váze 300 kg. Ten byl zasvěcen sv. Josefovi a 28. října 1999 požehnán světícím biskupem Josefem Hrdličkou z Olomouckého arcibiskupství. V posledních 20-ti letech se díky zapojení farníků z obce Jestřebí a odborných firem dočkala kaple potřebných oprav.
V letech 2011 až 2018 prokoukl hlavně vnitřní prostor kaple a to díky nové vnitřní omítce, nové dlažbě, byl usazen nový božanovský pískovcový schod, na východní straně vybudovány odvětrávací šachty a kaple byla zabezpečena novým zabezpečovacím zařízením. Díky finančním darům věřících pak bylo možné pořídit nové vybavení kaple - lavice, obětní stůl, ambon, taburety, sedes, lavice pro varhaníka, stojany na květiny a nové modřínové žaluzie. Kaple byla vyzdobena křížovou cestou namalovanou Mgr. Dušanem Rohlíkem a doplněna křížky z olivového dřeva dovezeného ze svaté země páterem Františkem Eliášem. V roce 2019 se Kaple Panny Marie Sněžné dočkala také nového kabátu a to díky finančnímu daru dvou Jestřebských občanů a obětavé organizaci prací na obnově kaple kostelnicí Helenou Pěničkovou. V polovině září roku 2019 byla po obvodu kaple otlučena omítka a po vyschnutí byla provedena nová asanační omítka. Počátkem října pak byly zahájeny práce na přípravě nové fasády a souběžně byl proveden nátěr plechové střechy věže a všech plechových částí. V důsledku uhnilého středového trámu došlo k nahnutí kříže na věži, proto byl kříž společně s bání snesen z věže, uhnilý trám byl vyměněn a ostatní trámy ošetřeny. Opravy se dočkaly také okapy a plechy, sokl kaple byl oplechován a báň byla pozlacena. Na těchto opravách se podílely firmy - Jiřího Nýdeckého ze Zábřehu, Břetislava Zemene z Nemile, Mariana Janků z Lupěného, Mirka Nezvala z Leštiny a Oliva ze Šternberka. Při takto velké opravě kaple je zvykem uložit do schránky informace o provedených pracích a věci vypovídající o naší době. O vyrobení této schránky byla požádána místní firma BOKR & syn. Do nově pozlacené báně tak byla umístěna schránka pro další generace, do které byly vloženy pamětní list s informacemi o opravě kaple a historií obce, mince, fotografie z opravy i letecké snímky Jestřebí, noviny a upomínkové předměty obce.
Fotografie z opravy kaple Brtnice, město pod kterou spadá Jestřebí, oslovilo architekta Kubu v roce 1995 na základě vítězného soutěžního projektu. Umístění kaple na okraj vesnické návsi bylo v začátku sporné, ale ukázalo se jako velmi úspěšné. Architektonické pojetí a materiály: výtvarné uplatnění tu nachází prosté přírodní materiály - mohutné omítané zdivo zdůrazněné hlubokými špaletami otvorů a průčelním hřebínkem, železný zvon, pohledový dřevěný krov se šindelovou krytinou, dřevěná podlaha, masivní dřevěné dveře, kamenná menza a lůžko pod sochou Panny Marie. Prostor a význam: Kaple je skvělým příkladem kontextuální a zároveň soudobé stavby tolik kontrastující s mnoha extravagantními realizacemi 90. let. Její výraz tvoří spojení tradičního řemesla s moderními tvůrčími prostředky, které umožnilo dialog mezi historickou formou a současnými materiály.
Vzniklý útvar se soustřeďuje na to, že samotná kaple je více než samotná hmota prostoru - je to socha, do které lze vstoupit a ze které se otevírá pohled ze všech stran. Umístění a orientace stavby již od počátku určovaly její charakter a působení v kontextu vesnické návsi. Výtvarná řešení vycházejí z jednoduchosti a zároveň působivé hmoty: mohutné omítané zdivo je rámováno hlubokými špaletami a doplněno průčelním hřebínkem, který vytváří vizuální rytmus a připomíná heraldický prvek povahy půdorysu kaple. Specifický materiálový jazyk - dřevěný krov, šindelová krytina a masivní dřevěné dveře - podtrhuje přirozenost stavby a její vztah k okolní krajině. Kamenná menza a lůžko pod sochou Panny Marie dodávají kapli plnohodnotný slavnostní ráz a pevnou hmotu.
Historický a společenský kontext Kaple představuje kontextuální a zároveň soudobou realizaci, která reaguje na prostředí vesnické návsi a na duchovní potřeby komunity. Snahou architekta nebylo jen vytvořit prostor pro bohoslužby, ale i vytvořit prostor, který se stává součástí každodenního života lidí a jejich vzpomínek. Sixtus IV., Michelangelo a konkláve: stručná historie Sixtinské kaple. Vizuální a prostorový efekt Při pohledu na kapli z různých úhlů se odhaluje její charakter jako sochy, která umožňuje procházet skrze ni a vnímat světlo a ticho uvnitř. Tím se její duchovní význam zhmotňuje v konkrétní, hmotné podobě a zároveň zůstává otevřený různým interpretacím. V konečném důrazu je kaple příkladem, jak lze spojit tradiční stavební prvky s moderním vyjádřením a vytvořit plastickou sakrální architekturu, která vydrží jako reference pro budoucí generace. Její výstavba ukázala, že podobně jako u heraldického štítu či člunu, i zde funkcionalita a symbolika jdou ruku v ruce.
Možnosti prezentace a doprovodné prvky V časech radikálního kýče 90. let se jedná o ukázku, která ukazuje, že kontextuálnost a současnost mohou koexistovat bez nutnosti recyklovat extravagantní vizuální figury. Kaple Panny Marie Královny se nachází na severním konci obce, při ústí záhumenní cesty na silnici č. 118. Jedná se o zděnou stavbu čtvercového půdorysu, se vstupem v jižní stěně. Stavba má nízký sokl a výraznou fabionovou římsu, její nároží jsou zaoblena a odsazena. Průčelí nad vstupem je korunováno zdobným štítem s „volutovými“ křídly a nikou pro sošku. Štít je završen trojúhelným frontonem s vročením LP 1833. Vnitřní prostor kaple je rovněž čtvercový. Je zaklenut středně vzdutou plackovou klenbou a vydlážděn cihlami. V zadní stěně kaple je hrotitě sklenutá nika uzavřená jednokřídlým neděleným dřevěným rámem s čirým zesklením, se zapuštěnými závěsy ranného typu. V nice je umístěna soška Panny Marie Královny. V bočních stěnách jsou větší segmentově sklenuté niky s konkávně projmutými zadními stěnami, dnes prázdné. Dveře kaple se otevírají ven. Jsou rámové, výplňové, se dvěma poli kazetových výplní v dolní polovině a dřevěnou mříží v horní polovině. Jednoduchá a neokázalá kaple, vystavěná v letech 1996-1998 ing. arch. Ladislavem Kubou je postavena z materiálů typických pro okolní stavby. Cihla, bíle omítnutá, nalíčená a dřevo. Kaple byla v roce 1998 slavnostně zasvěcena Panně Marii Královně. Obec Jestřebí náležela od roku 1324 k brtnickému panství. Kaple samotná je novodobá stavba, vysvěcená až v roce 1998. V roce následujícím byl zasvěcen i zdejší zvon a to sv. Josefovi. V průčelí kaple je osazen základní kámen, který při své návštěvě v Praze posvětil papež Jan Pavel II. Jaroslav Šefčík, 30.8.
V roce 1993 sice biskupství vyhlásilo na projekt římskokatolické kaple soutěž, ale pro nedostatečné ujasnění místa stavby byla realizace odložena. Vypracování nového projektu obec později zadala vítězi soutěže, brněnskému architektovi Ladislavovi Kubovi, v jehož urbanistické studii z roku 1995 se objevil návrh dostavět prodejnu na zadní straně návsi, a tím vytvořit blok uzavírající západní část. Stavební parcela pro kapli byla v projektu posunuta na východní okraj, k hlavní silnici. Nevýrazná přízemní zástavba okolních rodinných domů si vyžádala pojmout koncept kaple jednoduše a neokázale. Východiskem se stalo použití materiálů v minulosti typických pro okolí - bíle omítaných cihel a dřeva. Kaple stojí na podélně orientované gotizující dispozici, která vychází ze symboliky mandorly a vyjadřuje tak zasvěcení prostoru Panně Marii - Královně. Svou vnější uzavřenou formou objekt vzbuzuje jistotu a bezpečí. Hmotné stěny široké 600 mm s bílou vápennou omítkou se směrem na východ sbíhají do ostrého břitu evokujícího příď lodi, jaký se v dekorativně jemnější podobě opakuje i v průčelí. Objekt zakrývá prohnutá sedlová střecha z dřevěného šindele. Jednotný vnitřní prostor kaple je dimenzován asi pro třicet osob. Autor oddělil kněžiště od místa určeného věřícím pouze nízkým stupněm a osvětlil je jediným oknem vyříznutým diagonálně z hmoty stěny. Za nejvýraznější prvek interiéru lze považovat odhalený dřevěný krov. Motiv krovu prochází evropskou novodobou sakrální architekturou od beuronského stylu přes modernu (J. Plečnik), expresionismus (Kropholler), funkcionalismus (R. Schwarz) a jeho tradicionalistické proudy (C. Holzmeister) až ke kultivované švýcarské architektuře druhé poloviny 20. století (H. Baur). U kaple v Jestřebí byl vytvořen konkávně prohnutými krokvemi, kotvenými do železobetonového věnce. Purizující jednoduchost interiéru autor zdůraznil kamenným stolem Páně, dřevěnými lavicemi, výklenkem s kamennou hlavicí pro plastiku Madony a nádobou na svěcenou vodu z téhož materiálu. Typologicky shodné prvky se objevují i v exteriéru: masivní dřevěné vstupní dveře s výraznou vysoustruženou klikou, detail zvonu vystupující ze štítu. Pokora stavby, podtržená tvarovou čistotou, připomíná středověké vesnické kostelíky nebo barokní kapličky. Gotická i barokní tradice je v okolí velmi silná (Jihlava, Brtnice, Třebíč, Žďár nad Sázavou). Takto realizovaný objekt, manifestující návrat k tradičním hodnotám, může být jedním ze způsobů, jak se zhostit projektování sakrální stavby drobnějšího charakteru bez nadbytečné okázalosti a hry se symboly. Kaple v Jestřebí jasnými čitelnými znaky vyjadřuje služebnou funkci danou stavebním typem, kterému odpovídá nejen obrácení do sebe, ale také srozumitelná komunikace s okolím. Paradoxem u této stavby zůstává osazení některých drobných detailů (v rozporu s projektem), například zlatého kování, kontrastujícího s pravdivostí surových materiálů. Problematickou stránkou, především katolických sakrálních objektů, je rovněž výběr a rozmístění kultovních předmětů, do něhož dnes již architekt nemá možnost zasahovat, což bývá na škodu celkovému vyznění stavby.
Autorská zpráva: Stavba je navržena jako druhá verze téhož úkolu - na základě rozboru stávajícího roztříštěného prostoru návsi, který byl zničen nevhodnou novostavbou prodejny, a dostupné historické fotodokumentace byla zpracována urbanistická studie, která hmotově definovala dostavbu prodejny jako kompaktní horizontální těleso uzavírající západní frontu návsi v půdorysné stopě bývalé školy. Současně bylo vytipováno definitivní místo stavby kaple na východní straně, kde její průčelí tvoří vertikální protipól. Východiskem návrhu je poznání faktu, že uprostřed typické současné moravské vesnice nelze pracovat s abstraktním moderním tvarem, který by stávající chaos prohloubil. Paradoxně pak nová stavba, obklopená chalupami s „břizolitovou" fasádou, musí zachránit situaci a vnést do prostředí esenci tradice nejen použitím klasického materiálu, ale i tvaru, a zejména prvku střechy. Snahou bylo dosáhnout srozumitelné elementární a současně specifické architektonické formy. Triviální schéma tradiční kaple je v půdorysu pozměněno zakončením presbytáře do břitu. Konstrukce krovu, čitelná v interiéru, je tvořena prohnutými krokvemi z lepených vazníků, které vynášejí dřevěnou šindelovou střechu. Tyto tvarové změny dodávají stavbě vlastní charakteristický výraz. Detaily jako zásek okna v boční stěně, hřebínek v omítce v ose štítu, robustní dveře, klika, konzola závěsu zvonu ve štítu (dosud není nainstalován) - podtrhují symbolický význam malé, ale v daném místě dominantní stavby.
