Františkánský klášter se svatyní Stigmatizace sv. Františka Serafinského v Zásmukách představuje jedinečný raně barokní komplex na Kolínsku, který byl vybudován v letech 1690-1694 podle projektu pražského stavitele Andrewa de Quadri a jeho spolupráce s rodovým kapitálem šlechtického rodu Šternberků. Zakladateli kláštera byli Adolf Vratislav ze Šternberka a jeho spojenci Václav Vojtěch a Jan Václav ze šternberské větve, jejichž jména jsou uvedena v zakládací listině ze 11. března 1690, s cílem spojit náboženský význam s reprezentativní demonstrací síly rodu.
Historie založení a význam fundace
Fundace kláštera měla vedle náboženského významu i reprezentativní charakter jako výraz jednoty jednoho z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. Adolf Vratislav ze Šternberka se jménem celého rodu zavázal k trvalé ochraně a materiální podpoře nového konventu. Založení konventu schválil císař Leopold I. i pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. Konvent byl stavěn od května 1691 a dokončen byl 10. června 1692, kdy se do něj mohlo poprvé vstoupit šest františkánů. Celý areál byl slavnostně vysvěcen 1. srpna 1694 opatem Sedlckého kláštera Jindřichem Snopkem.
Architektura a dispoziční řešení konventu
Architektonický vývoj kláštera uzavřelo v roce 1698 přistavění kaple sv. Antonína Paduánského na východní bok konventního kostela. Hlavní klášterní budova je jednopatrová se třemi křídly kolem rajského dvora a s důrazem na jednoduchost a účelnost, což reflektuje františkánskou řádovou tradici. Rajský dvůr obíhají klenuté chodby a ambity, jejichž průčelí je definováno jednoduchou ornamentikou a širokými oblouky. Přízemí je sklenuto valenými klenbami s lunetami, zatímco patro je převážně klauzurní a slouží k ubytování řeholníků.
Konventní kostel Stigmatizace sv. Františka Serafinského stojí východně od hlavního traktu a tvoří jeho podstatnou část. Kostel je jednolodní, o rozměrech přibližně 14 × 33,80 m, se sakrálním presbytářem a nad ním hranolovým sanktusníkem. Fasáda hlavního severního průčelí je jednou z nejpůsobivějších raně barokních fasád v regionu, s bohatě členěnou trojdílnou strukturou, monumentálním portálem s reliéfem erbu Šternberků a sochami světců po stranách. Kaple sv. Antonína Paduánského se nachází při východní straně lodi a doplňuje ji krypta rodiny zakladatele.
Interiérové bohatství a sakrální mobiliář
Interiér kostela je ústředně koncipován jako jednotný sálový prostor, rozdělený do šesti polí s lunetovými klenbami a pilastry. Mezi nejzajímavější části patří hudební kruchta, dřevěné lavice pro řeholní bratry a impozantní klauzurní část s oratoří otevřenou do kaple. Zvláště cenné jsou dřevěné vyřezávané zpovědnice z doby kolem roku 1700, dále gotický náhrobek Jaroslava ze Šternberka (cca 1500) přenesený v roce 1782 z Anežského kláštera v Praze a erbovní náhrobek majitele zámku Suchdol, Václava Neumanna z Puchholce (1776).
Nejstarší a nejcennější oltářní zařízení pochází z konce 17. století, včetně hlavního oltáře s vyobrazením Stigmatizace sv. Františka Serafínského a soch světců po stranách; dále stojí oltář sv. Antonína Paduánského v kapli a řada oltářů ve stylu barokního vyobrazení (sv. Starosta, Panna Marie Pomocná, sv. Petra z Alcantary a další). Kruchta a varhany z roku 1746 od Johanna Ferdinanda Schwabella, s původní skříní a vyřezávanými ornamenty, tvoří další významný kulturní a hudební prvk.
V průběhu let doznala výzdoba drobných změn v důsledku opráv a restaurovací prací, avšak z velké části si zachovala původní charakter raného baroka. V roce 2004 byly varhany restaurovány a v 90. letech 17. století vznikly také původní lavice pro řeholníky. Kaple sv. Antonína Paduánského je kryta vlastní střechou a je protkána bohatými řezbářskými proporcemi, což doplňuje nástěnná malba a sochařská výzdoba po stranách oltářů.
Historické a kulturní souvislosti
Klášter nebyl zrušen během josefínských reforem, a i když byl počet řeholníků snížen z dvaceti na dvanáct, jeho duchovní provoz pokračoval. Během druhé poloviny 18. století sehrál významnou roli při prusko-rakouských válkách jako lazaret a dočasný odkladiště raněných; několik stovek raněných vojáků bylo do kláštera svezeno a zemřelí byli pohřbíváni v klášerní zahradě.
Za německé okupace byl klášter používán jako internační zařízení pro pronásledované katolické kněze (1941-1945), a po roce 1950 byl přestavěn na byty. Po restituci v roce 1991 byl klášter navrácen františkánům a v roce 1993 předán k užívání římskokatolické farnosti Uhlířské Janovice. Správa areálu dnes patří spolku Klášter Zásmuky a farnosti; areál také slouží k setkávání různých komunit - farností, rodin, skautů a bohoslovců.
Architektonické a urbanistické důsledky pro Zásmuky
Areál kláštera formuje urbanistický a krajinářský charakter Zásmuk, vyjíždějící z vyvýšené polohy a dominující v místním panoramatu. Kostelní a konventní areál, spolu s ohradní zdí a branou, vytváří uzavřený celek s klášterní zahradou a bývalým hřbitovem. Hlavní vstup do kláštera se nacházel na severovýchodní straně u kostela; druhý vstup míří na hospodářský dvůr. Z architektonického hlediska představuje celý komplex důležitý příklad raně barokní architektury, která se na Kolínsku zachovala v téměř neporušené podobě a poskytuje komplexní pohled na dispoziční řešení františkánského konventu a jeho každodenní život.
Současnost a význam pro návštěvníky
V současnosti klášter spolu se zahradou patří farnosti Uhlířské Janovice a je spravován dobrovolníky z řad farníků a přátel z kunstfu či skautských kruhů. Objekt prochází rekonstrukcemi a restaurovacemi, aby bylo možné zachovat jeho historickou integritu a umožnit veřejnosti poznání kulturního dědictví. Konventní budova zůstává významným svědkem františkánské architektury a ukazuje, jak se původní dispozice a funkční uspořádání kláštera promítá do dnešního provozu a využití pro komunitní a duchovní život.
Klášter a jeho kaple představují unikátní soubor, který umožňuje sledovat původní dispoziční a funkční uspořádání františkánského konventu včetně každodenního života řeholníků. Intaktně dochovaný raně barokní komplex je jednou z nejlépe zachovalých památek svého druhu na Kolínsku.
| Aspekt | Popis |
|---|---|
| Zakladatel | Hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka |
| Rok založení | 1690 |
| Architekt | Andrea de Quadri (Ondřej Červenka) |
| Kostel | Stigmatizace sv. Františka Serafinského, kaple sv. Antonína Paduánského |
| Dokončení areálu | 1694 (vysvěcení), 1698 kaple |
| Poslední restaurování | 70.-80. léta 20. století (fasáda), 2004 (varhany) |
Hodnota kláštera spočívá nejen v architektuře, ale i v relativní neporušenosti, která umožňuje sledovat původní dispoziční i funkční uspořádání a každodenní život františkánů. Kaple a oltářní zařízení ukazují řemeslnou zdatnost pražských dílen a rozvíjejí interiérový barokní mobiliář o cenné detaily, jejichž prostřednictvím se návštěvníci mohou přenést do konce 17. století.